BOČEK Bohumil 4.11.1894-16.10.1952

Z Personal
Bohumil BOČEK
Narození 4.11.1894
Místo narození Sivice u Brna
Úmrtí 16.10.1952
Místo úmrtí Valdice u Jičína
Povolání 45- Voják nebo partyzán

BOČEK, Bohumil, * 4. 11. 1894 Sivice u Brna, † 16. 10. 1952 Valdice u Jičína, armádní generál, účastník 1. a 2. odboje

Po nedokončeném studiu brněnské techniky narukoval k zeměbraneckému pluku č. 14 v Brně. V říjnu 1914 byl zajat na ruské frontě v Haliči. V listopadu 1915 vstoupil do československého zahraničního vojska (legií) a jako příslušník 1. a 3. československého střeleckého pluku se zúčastnil bojů u Zborova, na Sibiři a Ukrajině. Byl dvakrát raněn. V legiích navázal celoživotní přátelství s L. Svobodou a K. Klapálkem. Do vlasti se vrátil v lednu 1920 jako velitel praporu v hodnosti štábního kapitána. Sloužil u pěšího pluku 3 v Kroměříži, na Těšínsku, Hlučínsku a v Brně. V únoru 1921 se stal vojákem z povolání a v listopadu 1924 začal studovat na Vysoké škole válečné v Praze. Sloužil jako velitel praporu u pěšího pluku 4 v Hradci Králové, velitel školy pro výchovu důstojníků v záloze v Josefově a u pěšího pluku 22. Od června 1930 působil jako výcvikový referent I. odboru a od 1932 jako přednosta výcvikové skupiny MNO. Vypracoval několik výcvikových řádů, byl redaktorem časopisu Pěchotní rozhledy, vedoucím pracovní skupiny pro občanskou brannou výchovu a předsedou pro vydávání Rukověti československé branné moci, později členem správní rady brněnské Zbrojovky. V říjnu 1935 se stal v Domažlicích velitelem hraničářského praporu 6 – Sibiřských úderníků. Po vážném zranění při autonehodě odešel 1938 v hodnosti plukovníka na zdravotní dovolenou. V červnu 1939 byl administrativně převeden do vládního vojska, ale na vlastní žádost po čtyřech měsících propuštěn. Zapojil se do odbojového hnutí v rámci Obrany národa, především s plukovníkem J. Vedralem-Sázavským a Č. Kudláčkem, pomáhal letcům při odchodech do zahraničí a vyvíjel i další činnost. Pod hrozbou zatčení gestapem opustil po měsíci skrývání v únoru 1940 ilegálně území protektorátu. Protinacistických bojů se účastnil nejdříve ve Francii, v červenci 1940 byl v Londýně ustanoven přednostou I. odboru MNO (do 15. 4. 1944) a od října 1940 zastával funkci předsedy odvolacího kárného výboru u MNO. Aby ochránil rodinu v okupované vlasti, začal používat krycí jméno Chodský. Prodělal přípravu pro výsadek do protektorátu a parašutistický výcvik. Kvůli zranění páteře s trvalými následky byl z těchto akcí vyřazen. 15. 4. 1944 byl jmenován zástupcem velitele československé samostatné obrněné brigády a v srpnu téhož roku byl spolu s K. Klapálkem a J. Vedralem-Sázavským převelen (v hodnosti brigádního generála) k 1. československému armádnímu sboru v SSSR, kde se stal zástupcem velitele a později velitelem 1. brigády. Tu pak vedl v bojích na Dukle. V prosinci 1944 byl jmenován zástupcem velitele 1. československého armádního sboru v SSSR. Dne 15. 4. 1945 byl ustanoven náčelníkem hlavního štábu československé branné moci a v květnu 1946 povýšen na armádního generála. Jako člen Nejvyšší rady obrany státu, Vojenské rady při předsednictvu vlády a Armádního poradního sboru výrazně ovlivňoval poválečnou obnovu a výstavbu armády a patřil ke skupině nejbližších spolupracovníků ministra L. Svobody. Po únorovém převratu KSČ se začal spolupodílet na politických čistkách v armádě. 31. 7. 1948, po zatčení syna Zdeňka za protistátní činnost, byl odvolán z funkce náčelníka hlavního štábu, sledován vojenskou kontrarozvědkou a ustanoven velitelem Vojenského vědeckého ústavu. Po jeho zrušení v březnu 1949 byl poslán na zdravotní dovolenou a v lednu 1950 přeložen do výslužby. Do zatčení v únoru 1951 žil u rodičů manželky v Dubicku u Zábřehu. 23. 7. 1952 byl odsouzen na doživotí, k pokutě 100 000 Kčs, propadnutí celého jmění a ztrátě čestných práv občanských na 10 let. Byly mu odňaty vojenské hodnosti. K výkonu trestu byl převezen do věznice ve Valdicích, kde zemřel. Částečně byl rehabilitován 1962 a 1972, plně včetně vrácení vojenské hodnosti v dubnu 1991. Pohřben byl v Dubicku. Byl nositelem řady československých i zahraničních vyznamenání: 4× Československý válečný kříž 1939, Řád Kutuzova I. třídy, Řád čestné legie, Anglický válečný kříž, americký Legion of Merit, jugoslávský Orden bratstva a jedinstva I. tř. a další.

L: Z. Vališ, B. B., in: Vojenské rozhledy 8, 1992, s. 133n.; MČE 1, s. 495; ČBS, s. 54; Severní Morava 60, 1990, s. 58; Tomeš 1, s. 109; P. Paleček, Zapomenutý generál. Příběh náčelníka hlavního štábu B. B. (1945–1948) a jeho syna Zdeňka, in: Po stopách nedávné historie, 2003; Vojenské osobnosti československého odboje, 2005, s. 30.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Bílek