BOŘEK-DOHALSKÝ z Dohalic Zdeněk 10.5.1900-7.2.1945

Z Personal
Zdeněk BOŘEK-DOHALSKÝ z Dohalic
Narození 10.5.1900
Místo narození Přívozec (č. o. Blížejov) u Domažlic
Úmrtí 7.2.1945
Místo úmrtí Terezín
Povolání

63- Spisovatel

68- Redaktor nebo žurnalista

BOŘEK-DOHALSKÝ z Dohalic, Zdeněk, * 10. 5. 1900 Přívozec (č. o. Blížejov) u Domažlic, † 7. 2. 1945 Terezín, politik, novinář, spisovatel, účastník 2. odboje

Pocházel z českého šlechtického rodu Bořků-Dohalských z Dohalic. 1757 byli jeho příslušníci povýšeni do stavu svobodných pánů a 1764 do hraběcího stavu. Rodovým sídlem byl od poloviny 18. století do 1905 zámek Přívozec u Domažlic. B. byl nejmladším synem hraběte Františka Karla B.-D. (1843–1925) a původem belgické šlechtičny Ludoviky, roz. d’Hoop (1863–1920), bratrem Antonína (1889 až 1942) a Františka B.-D. (1887–1951). Rané dětství prožil na rodinném zámku, později v Domažlicích, kde navštěvoval i obecnou školu. Nemajetná rodina využila možnosti stipendia Strakovy šlechtické akademie a ve školním roce 1911/1912 byl mezi jejími frekventanty uváděn i B.-D., 1920 na pražském malostranském gymnáziu středoškolská studia dokončil. V témže roce zahájil studium práv na Právnické fakultě UK, které ukončil osmým semestrem. Během studií vstoupil do Národní strany práce, kde setrval až do jejího splynutí s Československou národně socialistickou stranou 1930. Tam se seznámil s řadou významných politických představitelů, mj. s generálním tajemníkem strany Jiřím Benešem, Janem Herbenem a Jaroslavem Stránským, majitelem Lidových novin, do jejichž redakce vstoupil 1. 6. 1929. V Lidových novinách působil jako parlamentní zpravodaj. Při této činnosti využíval svých kontaktů s českou šlechtou, vysokým klérem či s vrcholnými představiteli Hradu. Rodina B.-D. se úzce spřátelila s rodinou prezidenta Masaryka. Za svého působení v Lidových novinách se B.-D. stýkal s Karlem Čapkem, Eduardem Bassem, Ferdinandem Peroutkou, Václavem Černým, Juliem Fürthem (Firtem) a dalšími osobnostmi tehdejšího kulturního života. Patřil k okruhu kolem bratří Čapků, k tzv. pátečníkům. Byl obdařen uměleckým a vypravěčským talentem, zajímal se o divadlo, hudbu, poezii. 1. 12. 1937 odešel z redakce Lidových novin, zanechal i politiky a vrátil se ke studiu práv. Věnoval se ještě studiu historie a memoárové literatury. Mnichovské události ho však znovu přivedly k aktivní politické činnosti. Bezprostředně po abdikaci prezidenta Beneše se zúčastnil schůzky v Sezimově Ústí, na níž byly projednávány první organizační přípravy pro druhý odboj. Jako rozhodný kritik fašismu a všech totalitárních režimů začal již krátce po nacistické okupaci působit v odboji. Navázal spolupráci s domácími odbojovými organizacemi – s Politickým ústředím, posléze s Ústředním vedením odboje domácího (ÚVOD) a stal se i členem odbojové skupiny Parsifal. Vytvořil vlastní informační centrum a pod krycím jménem „Bedrník“ se stal spojkou mezi exilovou vládou v Londýně a protinacisticky smýšlejícími politiky v čele s předsedou protektorátní vlády generálem A. Eliášem. S ním společně zprostředkoval styk mezi E. Benešem a protektorátním prezidentem E. Háchou. Získané informace předával V. Krajinovi, který depeše zasílal do Londýna, přímo na zpravodajské oddělení F. Moravcovi. Aktivně pomáhal židovským rodinám a mnohým zprostředkoval útěk do zahraničí. Zlom v jeho odbojové činnosti nastal nástupem R. Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora. Po zatčení generála Eliáše a vyhlášení stanného práva zatklo gestapo 21. 10. 1941 i B.-D. Byl vězněn na Pankráci. Jeho odsouzení k okamžitému trestu smrti se přátelům dařilo oddálit až do počátku 1945. Příkaz k jeho popravě byl tehdy telegraficky vydán H. Himmlerem, 6. 2. 1945 byl odvezen se skupinou 177 vězňů do Malé pevnosti Terezín a tam druhého dne ráno popraven. Skupina jeho nejbližších přátel uspořádala 10. 5. 1946, v den nedožitých 46. narozenin B.-D., vzpomínkový večer v pražském Rudolfinu za účasti předních politiků a novinářů. Po skončení druhé světové války byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a 28. 10. 1992 mu byl udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy.

D: M. Halík (ed.), Za Z. B.-D.: tři články z jeho novinářské tvorby, 1946; týž (ed.), Opuštěný stůl, 1947.

L: OSN 7, s. 759n.; MČE 1, s. 525; ČBS, s. 61; Tomeš 1, s. 122; J. Pejskar 1, s. 240; 2, s. 280; B. Kümpel-Staňkovský, Z osudu rodu Bořků-Dohalských z Dohalic, 1948; J. Firt, Knihy a osudy, 2. vyd., 1991, passim; V. Votýpka, Zapomenutý hrdina a snílek, in: Lidové noviny 4. 2. 1995; R. Dub, Z. B.-D. (Příspěvek ke studiu elit). Diplomová práce, Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice 1998 (nepublikováno); Z. Hazdra, Z. hrabě B.-D. – osud jednoho šlechtice (1900–1945), in: Moderní dějiny 12, 2004, s. 173n.

P: po bratřích Dohalských byla pojmenována ulice v Praze 9-Vysočanech; na nám. Míru v Domažlicích byla bratřím Dohalským instalována pamětní deska.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloš Hořejš