BOŘIVOJ I. ?852-?889

Z Personal
BOŘIVOJ I.
Narození ?852-853
Úmrtí ?888-889
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu

BOŘIVOJ I., * ? 852 – 853 ?, † ? 888–889 ?, český kníže

První historicky doložený český kníže z rodu Přemyslovců byl podle Kosmovy přemyslovské genealogie synem Hostivíta, posledního z řady mytických nástupců Přemyslových. Poprvé je doložen jako „Goriwei“ v první recenzi fuldských annálů mezi šesti vévody Čechů, kteří museli čelit v roce 872 jako spojenci velkomoravského vládce Svatopluka vpádu franského vojska vedeného mohučským arcibiskupem Liutbertem do Čech. Ze zprávy Reginona z Prümu, podle níž roku 890 východofranský král Arnulf uznal přímou vládu Svatopluka v Čechách, ve kterých, jak Regino výslovně uvádí, do té doby vládl domácí kníže, lze s velkou pravděpodobností vyvozovat, že nedlouho předtím (888/889) B. zemřel. Pokud vyjdeme z údaje o B. smrti ve věku 36 let a z dalších údajů ludmilských a václavských legend, dospějeme k překvapivě přesným datům B. narození (852–853), sňatku s Ludmilou (874–875) i narození synů Spytihněva (875) a Vratislava (888). U třetího syna a dalších tří dcer můžeme pouze konstatovat jejich existenci.

B. byl jedním z řady knížat, která tvořila vládnoucí vrstvu českého kmene. Vlastní přemyslovskou doménu představovala pouze část středních Čech. Celé Čechy po roce 872 opět spadaly do mocenské sféry východofranské říše, což na základě forchheimského míru (874) respektoval přinejmenším do listopadu 882 i velkomoravský Svatopluk. B. význam v rámci Čech zásadním způsobem změnily události z let 883–884. Svatopluk nejprve Čechy dobyl, zřejmě krátkou vojenskou akcí na jaře 883, a poté vybral právě B. jako svého spojence a zajišťovatele velkomoravské nadvlády v Čechách. Stvrzením a politickým výrazem tohoto spojenectví byl křest B. a jeho družiny, provedený na Velké Moravě arcibiskupem Metodějem a datovatelný právě do let 883–884. B. kmotrem se stal Svatopluk, který tímto politickým křtem analogickým k praxi byzantských i franských císařů směřoval k vytvoření nového nezávislého křesťanského impéria, nového velkomoravského společenství křesťanských gentes.

Ačkoliv šlo o křest do značné míry vynucený, což dokládá okolnost, že se uskutečnil v moravské cizině, lze z odstupu času vidět jeho dějinotvorný význam přinejmenším ve třech rovinách. Oproti pomíjivé epizodě roku 845, kdy se nechalo v Řezně pokřtít čtrnáct českých knížat, marně doufajících, že se díky konverzi vyhnou útoku ze strany říše, představoval B. křest definitivní vstup kmene Čechů do rodiny křesťanských národů.

B. návrat do Čech s knězem Kaichem a stavba kostelíka svatého Klimenta na Levém Hradci vyvolaly bezprostředně bouřlivou pohanskou reakci, kterou musel Svatopluk potlačit nejspíše v roce 885. Přesto však přijetí křesťanství umožnilo B. a jeho následníkům na pražském knížecím stolci zpřetrhat a zrušit „pohanské“ společenské vazby, zvyklosti a zákony, kterými byli do té doby poutáni. B. přijetí křesťanství, symbolicky završené stavbou kostela Panny Marie v blízkosti posvátného pahorku Žiži s knížecím stolcem, tak otevřelo Přemyslovcům možnost vybudovat životaschopný centralizovaný stát.

Po Svatoplukově smrti (895) se sice česká knížata, která vedli „Witizla“ a B. syn Spytihněv, opětovně poddala východofranské říši. B. křest Metodějem a epizodní spojení s Velkou Moravou se však přesto staly podkladem pro ideologické zdůvodnění českých nároků na nezávislou státní a církevní organizaci, formulované poprvé v idei translatio regni Kristiánovou legendou.

L: OSN 4, s. 388; V. Novotný, České dějiny 1/1, 1912, s. 352n., 379n., 405n., 437n.; D. Třeštík, Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530 až 935), 1997, s. 176n., 312n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Aleš Pořízka