BOŠEK Pavel 31.1.1932-17.11.1980

Z Personal
Pavel BOŠEK
Narození 31.1.1932
Místo narození Praha
Úmrtí 17.11.1980
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 87

BOŠEK, Pavel, * 31. 1. 1932 Praha, † 17. 11. 1980 Praha, prozaik, redaktor, spolutvůrce poetiky malých scén

Otec JUDr. Otto B. byl od 1946 přednosta právního odboru ministerstva techniky, od 1950 ministerstva stavebního průmyslu, od 1953 ministerstva stavebnictví, matka Olga, roz. Mandlová, byla 1945 z rasových důvodů vězněna v terezínském ghettu. Přes přijetí na gymnázium v Londýnské ulici na Vinohradech (1943) musel studia jako židovský míšenec opustit, směl navštěvovat jen obecnou školu. Maturoval 1950 na Akademickém gymnáziu ve Štěpánské ulici a 1954 absolvoval Právnickou fakultu UK (1975 JUDr. na základě disertace Základy kulturní politiky ve smyslu Ústavy ČSSR). Postgraduální studium estetiky u prof. Jaroslava Volka nedokončil (1960–62). V letech 1954–56 byl referentem ministerstva kultury, 1956–62 dramaturgem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, od 1958 v jeho rámci vedl Satirickou scénu. Od 1963 redigoval časopis Ochotnické divadlo (od 1970 Amatérská scéna), 1977–80 jeho vedoucí redaktor. Založil a vedl časopis Repertoár malé scény (1964– 70), patřící k reformním kulturním periodikům své doby. Od 1977 vedl B. kurs malých jevištních forem na středočeské Lidové konzervatoři, stál u zrodu festivalů amatérského divadla – Šrámkova Písku, Amfóry Karlovy Vary, Femadu Poděbrady.

První B. uveřejněnou prací byla Ogarská dolina v časopisu Plamen (1961), jehož byl zakrátko zvolen předsedou redakční rady. Jako autor povídek, divadelních her a humoristicko- -satirických perzifláží vytvořil s Ivanem Vyskočilem ústřední dvojici tzv. text-appealu, který měl od počátku dvojí polohu: autorskou a jevištně-interpretační. Zprvu inicioval moderní vojenský kabaret (Teta v divadle, Nástup na kulturu), potom spolupracoval s divadlem Paravan J. R. Picka (Dvě aktovky a diplomatka, Plný polní). Ve Vyskočilem založené tradici jevištně předčítaného a posléze přímo vyprávěného autorského textu byl B. přínos zásadní: na české malé scéně otevřel hranice komunikace bezprostředně k divákovi předem nepřipraveným tokem improvizací. Boural zaběhaná klišé, slovní spojení a významy, ale také dobová estetická, politická a ideologická schémata, která parodoval, zesměšňoval a dováděl do absurdity, přičemž dokázal na svou stranu plebejského klauna-komentátora strhnout diváka a posluchače. B. herectví vymezovalo i jeho vlastní autorský typ (Poslední den, Co dělat po páté?, Nehraje se, Kurs, Konkurs, Rekurs kursu – vesměs s I. Vyskočilem). Vrcholem B. literárního díla byly: próza pro mládež Čekání na Josefa (1967), originální adaptace knihy F. Marryata Kormidelník Vlnovský (1970) a A. Assolanta Hrdinný kapitán Korkorán (na pokračování v Ohníčku, 1971–72), dále sbírky próz Redutání (1970), Erotikhon (1971), posmrtně Erotikhon a jiné re-dutání (1994). Jako herec rozvinul improvizační slovní komediantství a dal mu novou intelektuální dimenzi. Členem Nedivalda I. Vyskočila byl 1964–78, v ostravském Divadle Waterloo účinkoval 1968–70, v divadle Ateliér 1970–73, od 1969 do smrti pohostinsky v Semaforu a ke konci života (1978–80) měl vlastní autorské pořady Dva na rampě ve vinohradském mládežnickém klubu Dvojka. V 60. letech spolupracoval s rozhlasem a televizí, byl členem redakční rady revue Sešity pro literaturu a diskusi. B. velkou láskou bylo výtvarné umění, přátelil se s řadou výtvarníků, zahajoval výstavy např. Michaelu Rombergovi, Pravoslavu, Jindřišce a Šárce Radovým, Vladimíru Tesařovi. Byl ženat s Evou Smudkovou-Otřísalovou, s níž měl dceru Olgu. Zemřel na zástavu srdce.

D: bibliografie SČS 1, s. 62.

L: Začalo to Redutou, 1964, passim; J. L. Kalina, Svet kabaretu, 1966, s. 422; V. Just, Proměny malých scén, 1984, s. 134n.; SČS 1, s. 61n.; Česká divadla. Encyklopedie českých divadelních souborů, s. 361n.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha (kde řada textů B. autobiografií).

Marcella Husová, Martin Kučera