BOŽAN Jan Josef ?1644-1.6.1716

Z Personal
Jan Josef BOŽAN
Narození ?1644
Místo narození Frýdek-Místek
Úmrtí 1.6.1716
Místo úmrtí Chroustovice u Chrudimi
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel 78- Hudební interpret

63- Spisovatel

BOŽAN, Jan Josef, * ? 1644 asi Frýdek-Místek, † 1. 6. 1716 Chroustovice u Chrudimi, katolický kněz, sestavovatel kancionálu

Zpráv o B. životě se dochovalo velmi málo (Český bohovědný slovník uvádí, že se narodil 1656 ve Frýdku). 1679 a 1681 přijal postupně nižší i vyšší kněžské svěcení a v souvislosti s ním byl propuštěn z rodné diecéze vratislavské do diecéze pražské. Kněžskou službu nastoupil ve farnosti Úboč u Domažlic, odkud po dvou letech odešel do Chroustovic na Chrudimsku, kde působil až do své smrti a byl ve zdejším kostele také pohřben. Jak dosvědčuje dochovaný inventář jeho pozůstalosti, byly jeho majetkové poměry spíše skromné. Sepsanou knihovnu lze pak hodnotit jako nepříliš rozsáhlou (18 knih).

S B. jménem bylo spojeno pouze jediné dílo – kancionál Slaviček rájský. Za jakých okolností ani jak dlouho dílo vznikalo, není známo. Je však doloženo, že 1714 B. žádal pražskou konzistoř o jeho schválení kvůli uveřejnění. Text byl předložen pardubickému vikáři A. A. Synetiovi, který však ani po urgenci vyjádření nevypracoval. Proto v lednu 1716 zvolila konsistoř jiného posuzovatele Jana Ficka, faráře v Dolním Újezdě u Litomyšle. Na základě jeho aprobace pak 2. 4. 1716 bylo vydáno svolení k tisku, doprovázené však žádostí o předložení smlouvy s tiskařem a dokladů o krytí nákladů na tisk. B. se obrátil s prosbou o pomoc na hraběte Šporka, který mu vyhověl. Další informace o stycích obou mužů se nedochovaly, a proto, vzhledem k názorové odlišnosti tradicionalisticky smýšlejícího B. a jansenismem ovlivněného Šporka, šlo asi o jediné protnutí jejich osudů. B. sice své dílo stihl ještě svému dobrodinci věnovat, ale vydání se nedožil. Nám neznámé průtahy způsobily, že kancionál byl publikován v Hradci Králové v tiskárně V. Tybelyho až 1719. Tento výpravný tisk foliového formátu vyšel patrně v dosti velkém nákladu a byl v 18. století poměrně hojně rozšířen zejména na kůrech kostelů východních Čech, severní Moravy a Slezska. Při jeho distribuci hrál velkou roli opět hrabě Špork, který kancionál daroval řadě kůrů i jednotlivců.

Krom dedikace, předmluvy a rejstříku jsou v kancionálu dva druhy textů. Jednotlivé oddíly kancionálu obsahují čtyřicet prozaických rozjímání, která napsal B. na základě různých pramenů a předloh. Zajímavá je zejména předmluva ke Šteyerovu kancionálu a v inventáři pozůstalosti jmenovaná Uzda duchovní V. Martinedese. Hlavní náplň Slavička rájského ale představuje téměř 900 písní, z nichž přes 60 je latinských (jde zejména o antifony, hymny a sekvence) a 823 českých. Mezi nimi lze v zásadě nalézt dvě skupiny: české duchovní písně v obvyklém významu písně lidu uplatňované mimo vlastní liturgii a písně doprovázející přímo mešní obřady. V našich i středoevropských dobových kancionálech je zařazení takových písní úžeji či velmi volně parafrázujících texty ordinária velmi neobvyklé. České duchovní písně, které tvoří většinu kancionálu, byly rozděleny do dvou oddílů, z nichž první sledoval průběh církevního roku, tj. začínal písněmi adventními a končil trojičními, a druhý zahrnoval jednak písně k Panně Marii a svatým a jednak texty týkající se obecných témat křesťanského života, jako je věčnost, nebe, peklo, smrt apod. Více než polovina písní byla opatřena notací pro jedno či vícehlasý zpěv a číslovaným generálbasem. U ostatních textů byl nápěv určen poznámkou „Zpívá se jako…“. B. sestavil svůj kancionál na základě řady zdrojů. Tím nejdůležitějším byly podobné práce jeho současníků a předchůdců, mezi nimiž přední místo zaujímá 3. a 4. vydání Kancionálu českého M. V. Šteyera a Capella regia musicalis V. K. Holana Rovenského. V kancionálu jsou zastoupeny i písně A. Michny z Otradovic a také starších katolických autorů J. Hlohovského a Š. Lomnického z Budče. Nejstarší vrstvu pak tvoří písně středověké. Do kancionálu se zejména prostřednictvím Šteyera dostala i řada písní nekatolických (nejméně 20 %), ať už utrakvistických (přes 50), bratrských (necelých 50) nebo luteránských, z nich některé převzal B. bez doloženého prostředníka. B. se krom tištěných zdrojů opíral i o místně dostupné sborníky rukopisné, zejména kancionál Matyáše Devotyho. Přibližně 120 písní se objevuje ve Slavičku rájském poprvé a lze je připsat B., který se sám hlásí jen k převodům latinských písní.

D: Slaviček rájský na stromě života slávu Tvůrci svému prozpěvující, tj. Kancionál anebo Kniha písební (rozličné nábožné písně s mnohým spasitelným přemyšlováním obsahující, netoliko žákům kostelním při službách Boží pohodlí, ale také jednomu každému k potěšení a prospěchu duchovnímu odjinud porozdílně sebraná a spořádaná od dvojí cti hodného kněze J. J. B., faráře chroustovského, 1719, Knihopis 1247.

L: B. Pavlok, Slavíček rajský J. J. B., in: Svědectví písně, 1994; M. Ryantová, J. J. B., autor kancionálu „Slavíček rajský“, in: Východočeská duchovní a slovesná kultura v 18. století, 1999, s. 338n., 493n.; P. Kosek, B. J. J., Mariánské písně, in: Alternativa, 8. vyd. 1998, roč. 4, s. 320n.; týž, B. J. J., Ona lékařka výborná. Písně k mariánským poutím v baroku, in: Romboid, 9. vyd. 1999, roč. 34, s. 10n.; J. Malura – P. Kosek, J. J. B., Slaviček rájský, in: Čeština doma a ve světě, 1999, roč. 7, sv. 3, s. 204n.; P. Kosek, Rozbor nářečních prvků v kancionálu J. J. B. „Slaviček rájský“, 1999, s. 127n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Kateřina Valentová