BOŽENA ?1230-27.5.1290

Z Personal
BOŽENA
Narození kolem 1230
Místo narození asi Praha
Úmrtí 27.5.1290
Místo úmrtí Vratislav (Polsko)
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu

BOŽENA (též Beatrix), * ? kolem 1230 asi Praha, † 27. 5. 1290 Vratislav (Polsko), česká princezna a braniborská markraběnka

Dcera českého krále Václava I. a Kunhuty Štaufské. Pravděpodobně 1243 (podle kronikáře Pulkavy; H. Krabbo uvažuje o 1233, což je málo pravděpodobné) byla provdána za Otu III. (1215?–1267), syna braniborského markrabího Albrechta II. z rodu Askánců. V Braniborsku byla nazývána Beatrix. Jako zástavu na její věno dostali braniborští markrabí držení Zhořelecka a Budyšínska. Někdy mezi 1253 a 1266 přešla zástava do rukou braniborského markrabího. Vláda Oty III. a jeho bratra Jana I. (1213?–1266) představovala období vrcholného teritoriálního i politického rozkvětu Braniborska. B. se v souladu se svým společenským postavením podílela na aktivitách svého manžela. Vystupovala především v Otových donačních listinách, a to jako přímluvkyně nebo mezi svědky. Disponovala i svou vlastní pečetí. Klášterní tradice uchovala zprávy o vypjaté zbožnosti Oty III., v níž prý byl podporován svou chotí. To je však v rozporu s jeho vojenskými aktivitami; byl to zřejmě důsledek snahy mnichů rodinného kláštera představit markrabího jako světce. Ota III. a jeho příbuzní udržovali přátelské vztahy i vojensko- politické spojenectví s českými panovníky, tchánem Václavem I., a především švagrem Přemyslem Otakarem II. Askánci poskytovali Přemyslovi vojenskou pomoc ve všech jeho válečných akcích, jejich synové získávali první válečné zkušenosti v Přemyslových službách. Vzájemné vztahy dokreslovaly návštěvy markrabské rodiny v Praze a dochovaná korespondence mezi oběma rodinami. Ota III. s B. a s dětmi pochopitelně nechyběli při královské korunovaci Přemysla Otakara II. (1261). Z manželství Oty III. a B. se narodili čtyři synové, Jan III. (1244–1268), Ota V. Dlouhý (po 1244–1298), Albrecht III. († 1300), Ota VI. (1264–1303), a dvě dcery, Kunhuta (5. 10. 1264 provdaná za Bélu Mladšího Uherského) a Mechtilda (1267, provdaná za Barnima I. Pomořanského). Nejstarší syn Jan III. byl nazýván „Pražský“, není jisté, zda proto, že se narodil při některé z návštěv rodičů v Praze, nebo zda tam pobýval v době dospívání. O úzkém spojenectví Přemysla Otakara II. s Otou III. svědčila i skutečnost, že dcera Oty III. a B. Kunhuta byla 5. 10. 1264 v politickém zájmu svého strýce provdána za syna uherského krále Bély IV. Bélu Mladšího. Jan III. Pražský byl při této příležitosti pasován na rytíře. Když 9. 10. 1267 Ota III. zemřel, převezla B. s dvěma nejstaršími syny jeho ostatky podle jeho přání do Strausbergu a pochovala je v chóru dominikánského kostela, který založil. V Otově části Branibor (Ota III. a Jan I. si askánské území v roce 1258 rozdělili) vládli pak společně synové Jan III. a Ota V. Když Jan III. v dubnu 1268 zemřel v důsledku zranění utrpěného v turnaji, vládl Ota V. společně s Albrechtem III. Po manželově smrti zůstala B. nějaký čas se syny v Braniborsku (objevila se jako svědkyně na listinách Oty V.), pak se s nejmladším synem, nezletilým Otou VI., na čas uchýlila k bratrovi do Prahy (asi 1268–1271). V roce 1278 byla opět v Braniborsku. Braniborští markrabí, především Ota V., zachovávali i po otcově smrti přátelství s českým králem; dochované doklady o korespondenci B. i jejích synů s Přemyslem Otakarem II. a s královnou Kunhutou svědčilo o vřelých vztazích. Svému synovci Otovi V. Braniborskému také Přemysl Otakar II. svěřil před válkou s Rudolfem Habsburským pro případ své smrti péči o svou rodinu a zemi. Po Přemyslově smrti v bitvě u Suchých Krut 26. 8. 1278 byl Ota V. ustanoven místodržícím v Čechách a poručníkem Přemyslova syna Václava II. Nejmladší bratr Oty V., čtrnáctiletý Ota VI., byl 1279 v rámci politických dohod mezi Otou V. a Rudolfem Habsburským zasnouben s Rudolfovou dcerou Hedvikou († 1286?). Její sestra Guta byla zasnoubena s Václavem II. 1286 vstoupil Ota VI. do kláštera v Lehninu. Zda se B. setkala s Václavem II. za jeho pobytu v Braniborsku, není známo. Sama zřejmě pobývala většinou ve Zhořelci, kde měla své vdovské statky. 15. 5. 1280 vydala, pravděpodobně ve Zhořelci, donační listinu pro kapitulu v Budyšíně, 1282 učinila donaci ve prospěch špitálu ve Zhořelci. B. zemřela v klášteře klarisek, který pravděpodobně 1241–42 založila její teta Anna, dcera Přemysla Otakara I. V tomto klášteře byla také B., stejně jako jeho zakladatelka, pochována. (V odborné literatuře jsou uváděna i jiná, chybná data úmrtí: 1270, 1279, 1286). Vztahy braniborské markraběnky k Vratislavi se datují od doby, kdy se její vnučky, dcery Oty V., vdaly do Slezska (Beatrix byla 1284 provdána za Bolka I. Svídnicko- Javorského, Mechtilda před 11. 1. 1288 za Jindřicha IV. Vratislavského).

L: V. Novotný, České dějiny 1/3, 1938 (rejstřík); J. Schulze, Die Mark Brandenburg 1, Berlin 1961, s. 140, 185; D. Malá-Dvořáčková, Braniboři v Čechách a zajetí Václava II. Česko-braniborské vztahy ve 13. století, in: Korunní země v dějinách českého státu 2. Společné a rozdílné. Česká koruna v životě a vědomí jejích obyvatel ve 14.–16. století, 2005, s. 129n.

P: Regesten der Markgrafen von Brandenburg aus askanischem Hause. Bearb. v. H. Krabbo und G. Winter, Berlin – Dahlem 1955; pův. Leipzig 1910–1926 (podle rejstříku, zvl. č. 611, s. 133n., č. 946, s. 231n. – s chybným datem úmrtí, č. 1476, s. 393; č. 1484, s. 395n.); F. Palacky, Ueber Formelbücher zunächst in Bezug auf böhmische Geschichte. Erste Lieferung, 1842, č. 4–7, s. 266n.; Kronika Pulkavova (ed. J. Emler – J. Gebauer), in: FRB 5, 1893 (především přípisy Braniborské kroniky; podle rejstříku).

Marie Bláhová