BOCCIUS Norbert Adam 15.1.1731-14.7.1806

Z Personal
Norbert Adam BOCCIUS
Narození 15.1.1731
Místo narození Timişoara (Rumunsko)
Úmrtí 14.7.1806
Místo úmrtí Valtice
Povolání

6- Botanik

22- Odborník živočišné výroby

BOCCIUS, Norbert Adam, * 15. 1. 1731 Timişoara (Rumunsko), † 14. 7. 1806 Valtice, římskokatolický kněz, lékař, botanik, pomolog

Jeden z nejvýznamnějších členů řádu milosrdných bratří se narodil v rodině vojenského lékaře v Uhrách a záhy osiřel. Po otcově smrti se matka s dětmi přestěhovala do Vídně. 1749 vstoupil B. v Praze do řádu. V Praze a později ve Vídni vystudoval medicínu. Krátce působil jako lékař ve slovinské Gorici, v květnu 1763 přišel do Valtic, kde zůstal do konce života, celých 43 let. Poprvé stál v čele kláštera 1776 a během života pak zastával funkci převora plných 21 let. Zároveň pracoval jako chirurg a od 1778 přednosta řádové nemocnice, která ve Valticích existovala už od 1754. Působil také jako profesor anatomie a chirurgie a ředitel řádové chirurgicko- -ošetřovatelské školy ve Valticích. Učiliště pod jeho vedením získalo vysoký odborný kredit. Vyučovala se anatomie, chirurgie, pěstování léčivých rostlin a ošetřovatelství; škola měla k dispozici rozsáhlou knihovnu. V B. době zažívala spolu s konventem období hospodářského a odborného rozkvětu. Vyšli z ní rovněž významní lékaři, např. Coelestinus Opitz nebo Jan Sobel. V 90. letech byly opraveny klášterní budovy i kostel. Pro období 1784–97 se B. stal provinciálem všech klášterů a nemocnic milosrdných bratří v Rakousku. Tento úřad vykonával přes třináct let a těšil se v něm mimořádné oblibě. Celou provincii, která se v té době rozrostla o několik nových konventů, spravoval z Valtic. Odborný zájem B. věnoval lékárenství a zřizování klášterních zahrad k pěstování léčivých rostlin, z nichž bratři získávali drogy pro přípravu léků a hojivých mastí, ale také část prostředků pro financování provozu nemocnice, která poskytovala pacientům ošetření zdarma. Specializoval se na botaniku a s ní spojené pěstování rostlin a také v tomto oboru dosáhl věhlasu. Byl jedním z prvních moravských a dolnorakouských vědeckých botaniků a zakladatelem ovocných sadů ve Valticích. Zasloužil se o celkové povznesení zahradnictví, protože osvětovou činností podněcoval obyvatelstvo k rozšíření ovocnictví, vinohradnictví, zelinářství i květinářství v okolí Valtic a Lednice na Moravě. Ovlivňoval rozvoj zemědělství, zvláště zahradnictví, zaváděl nové kvalitnější odrůdy nejen v okolí Valtic, ale i v dalších konventech celé rakousko-české provincie.

B. činnost se těšila přízni a podpoře rodu Liechtensteinů, kteří si ho velmi vážili.

Nadšení pro vědeckou botaniku v něm vzbudil zřejmě nizozemský lékař N. J. Jacquin, který v té době žil ve Vídni. Botanický průzkum a floristické sběry B. prováděl na jižní Moravě (Valticko, Lednicko, Břeclavsko, Mikulovsko, Pavlovské kopce). Po třicetileté botanické práci zůstal v jeho pozůstalosti jeden z největších a nejstarších zachovalých herbářů v Evropě, tzv. Herbarium vivum, s kvalitně vylisovanými rostlinami. Obsahuje ve třech svazcích 1 216 rostlinných položek. Do herbáře byly zařazeny kromě planě rostoucích rostlin i druhy, které se v té době pěstovaly v zahradách i na polích. Rostliny vylepené na ručním papíře byly popsány latinsky podle systému užívaného ještě před C. Linnéem a plocha listu byla výtvarně dokomponována.

Druhou, dodnes obdivovanou prací bylo čtrnáctisvazkové systematické dílo s 2 750 obrazy rostlinných druhů a variet Liber regni vegetabilis retinens plantas ad vivum pictas (Kniha rostlinného království, zachovaná v živých obrazech). Toto světově unikátní botanické dílo známé rovněž pod jménem Hortus botanicus (Zahrada botanická) B. postupně zpracovával v období 1775–1804. Akvarelové, výtvarně nesmírně působivé, precizní ilustrace rostlin vytvořili valtičtí rodáci a B. chráněnci, bratři Ferdinand, Josef a Franz Bauerovi, kteří ve své době patřili k nejvýznamnějším evropským malířům flóry. Encyklopedie obsáhla všechny rostliny, které B. znal a ve srovnání s dílem předchozím je i dokonaleji popsal jednak všemi dosud užívanými latinskými názvy a citacemi autorů, ale také podle systematického linnéovského řazení. Od 10. svazku se na díle podílel také botanik Jacob Walter, který zpracoval exotickou květenu. Poslední 14. svazek pak obsahoval rejstřík. Hotové dílo autor věnoval knížeti Josefu Liechtensteinovi (1759–1805), který se ujal správy valtického panství 1781. Dnes patří do soukromých sbírek Liechtensteinů a je uloženo ve Vaduzu.

D: Herbarium vivum, 3 sv., 1766; Liber regni vegetabilis retinens plantas ad vivum pictas, 14 sv., 1775–1804.

L: Verhandlungen des zoologisch-botanischen Vereins Wien 2, 1853, s. 20; tamtéž 6, 1856, s. 364; A. Hrabětová, Klub přírodovědný Brno, in: Práce z oboru botaniky, 1965, s. 3n.; I. Klášterský a kol., Botanikové na českém a moravskoslezském území od nejstarších dob, in: Zprávy Československé společnosti pro dějiny věd a techniky, 1970, č. 14–15, s. 60n.; Zahradnický slovník naučný 1, 1994, s. 215; J. Lužný – V. Koukal, Život a dílo kněze, lékaře a botanika P. B., in: Naše rodina 20, 1995, s. 4n.; M. Rigasová, N. A. B. – lékař a botanik (www.valtice.cz).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Koleška, Marie Makariusová