BOCHOŘÁKOVÁ-DITTRICHOVÁ Helena 29.7.1894-28.3.1980

Z Personal
Helena BOCHOŘÁKOVÁ-DITTRICHOVÁ
Narození 29.7.1894
Místo narození Vyškov
Úmrtí 28.3.1980
Místo úmrtí Brno
Povolání

76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

63- Spisovatel

BOCHOŘÁKOVÁ-DITTRICHOVÁ, Helena (též DITTRICHOVÁ-BOCHOŘÁKOVÁ, Helena), * 29. 7. 1894 Vyškov, † 28. 3. 1980 Brno, grafička, malířka, spisovatelka, publicistka

Narodila se v Josefské ul. č. 2 (posléze dějiště jejích próz), v rodině patřící k německé vyškovské menšině, jako šesté dítě obchodníka Ferdinanda Dittricha a Kláry, roz. Horníčkové, pocházející z rolnického rodu v Ivanovicích. Pokřtěna byla Helena Marie Klára 2. 8. 1894. Základní vzdělání proto získala na německé škole. Od dětství trpěla těžkou krátkozrakostí. Záhy se začala zajímat o výtvarné umění. Dojížděla do kursů kreslení krajiny a figury, které v brněnském Umělecko- průmyslovém muzeu vedl 1904–16 prof. Antonín Nowak. Pak zhruba půl roku brala hodiny u prof. Karáskové ve Vídni. 1. 9. 1913 se ve Vyškově provdala za PhDr. Vladimíra Bochořáka (1887–1973), který ji v uměleckých a posléze i spisovatelských snahách podporoval, a odjela s ním na cestu po severní Itálii. 1919 byla přijata jako mimořádná posluchačka na pražskou Akademii výtvarných umění do grafické speciálky prof. Augusta Brömseho. Studium absolvovala jako řádná posluchačka první, tzv. římskou, cenou 1922. Rok poté obdržela od ministerstva školství a vyučování stipendium do Paříže. Hojně cestovala: 1921 pobývala v severním Německu, 1923 v Holandsku a Belgii, 1924 a 1926 se svým manželem v Itálii, 1928 ve Švýcarsku, Rakousku a Anglii, 1931 v USA, 1934 v Řecku, téhož roku v SSSR, 1938 v Bulharsku a Malé Asii. Ze svých cest publikovala od 1925 cestopisné črty a fejetony (v Salonu, Lidových novinách aj.), knižně Dojmy z SSSR (bibliofilie 1934), Mezi dvěma oceány (1936). Do druhé poloviny dvacátých let se věnovala jen grafice, později více olejomalbě. V raném období nacházela nejsilnější inspirační zdroj v biblických motivech, vytvářela výrazné dynamické cykly Kristus, Hříchy (obé 1923), Bloudící (1924), Kain, Marnotratný syn (1924). V dramatickém expresivním vyjádření byl patrný vliv A. Brömseho. Ovládala všechny grafické techniky, nejvlastnější se jí ale stal dřevoryt a linoryt. Davové scény, které ve své grafice s oblibou zobrazovala, netvořily jen statickou kulisu. Masové výjevy a jejich expresivně nadsazený, někde až německý patos se staly charakteristickými i pro druhou námětovou vrstvu její grafiky věnovanou sociální tematice. Vliv široké vlny sociálního umění dvacátých let po jejím odlivu však u B.-D. neskončil. Grafika B.-D. naopak sociální tematikou ve třicátých letech vrcholí: grafické cykly sociálního patosu Válka (1922), Oslavanská elektrárna (1924), Povstání, Třinec (1929), Dřevoryty z USA (1933), Z Nového Mexika (1933), Indiáni jindy a dnes (1934). V námětech světa vypjaté technické civilizace vystřídala i různé techniky provedení: dřevoryt, linoryt, lept, suchá jehla, akvatinta. Zobrazila americké výškové stavby, architekturu Benátek, Paříže apod. Od velkých formátů patetických grafických cyklů přešla k menším, intimnějším, tvarově zjednodušeným a ve formě hutnějším dřevorytům. Významnou se stala její kniha devadesáti šesti dřevorytů Z mého dětství (1929), koncipovaná podle Franse Masereela jako čistě grafický román, zachycující ve výtvarné zkratce vzpomínky na dětství. Grafické dílo uzavřela B.-D. výstavou ke svým pětašedesátinám v Domě pánů z Kunštátu v dubnu 1959. Byla zakládající členkou Klubu výtvarných umělců (KVU) Aleš, členkou Kola moravských spisovatelů (od 1941), Syndikátu spisovatelů (od 1947), Kruhu výtvarných umělkyň (od 1924), členkou Nezávislých (od 1930), Syndikátu výtvarných umělců, později Bloku a Svazu výtvarných umělců.

Počátkem 40. let se musela definitivně vzdát výtvarné práce pro oční obtíže a začala se spolu se svým manželem věnovat psaní převážně historických románů, tematicky soustředěných do doby třicetileté války a jejích událostí, jak je za švédského obléhání prožíval rodný dům a kraj B.-D. O zápasu protestantů a katolíků v Olomouci pojednal román Příboj, z historie obléhání Brna Švédy román Ve znamení kola a draka, o životě německé menšiny na Vyškovsku v době nacistické okupace a národnostní problematiky smíšených manželství románový cyklus Nalomená větev. Ve vzpomínkové próze Uprostřed proudu postihla zejména svůj život za studií v Praze.

D: souborné výstavy: Brno 1931, 1935, 1937, 1942, Praha 1922, 1924, 1926, 1932, Ostrava 1929, New York 1931, Zlín 1936, Jihlava 1936, Kroměříž 1936, Prostějov 1937, Piešťany 1938, Vyškov (oleje) 1959, Brno (grafika) 1959; členské a skupinové výstavy: KVU Aleš, Brno, Kruh výtvarných umělkyň, salon Nezávislých, Hollar, Blok výtvarných umělců země Moravskoslezské, Svaz čs. výtvarných umělců Brno, Klub výtvarných umělců Aleš; knihy dřevorytů: Z mého dětství, 1929; Indiáni jindy a dnes, 1934; Švédové před Brnem, 1936, aj. literární práce: Dojmy z SSSR, 1934; Mezi dvěma oceány, 1936; Příboj, 1947 (s V. Bochořákem); Nalomená větev, 2 sv., 1947 (s V. Bochořákem); Ve znamení kola a draka, 1958 (s V. Bochořákem); Uprostřed proudu, 1967.

L: A. Novák, in: H. B.: Z mého dětství, 1929; J. Komárek, Naši rodáci a krajané, 1934, s. 97; MSN 1, s. 557; OSND 1/1, s. 664; ISN 3, s. 33; H. Kusáková, H. B.-Dittrichová, in: Zprávy okresního vlastivědného muzea ve Vyškově, leden, 1961, č. 31, s. 1n.; J. Kunc, Česká literární bibliografie, 1945–1963, 1964, s. 60; Š. Vlašín, Prozaička a grafička, in: Rudé právo 29. 7. 1969; B. Kafka, Životní jubileum umělkyně, in: Rovnost 26. 7. 1974; J. Vopravil, Slovník pseudonymů českých a slovenských spisovatelů, 1973, s. 412; LČL 1, s. 262n.

P: Matrika římskokatolického farního úřadu Vyškov, matrika narozených sv. XIV, s. 487, roč. 1894, poř. č. 117; Biografický archiv ÚČL, Praha.

Marcella Husová