BOCHOŘÁK Klement 18.1.1910-10.8.1981

Z Personal
Klement BOCHOŘÁK
Narození 18.1.1910
Místo narození Kunštát na Moravě
Úmrtí 10.8.1981
Místo úmrtí Brno
Povolání 63- Spisovatel

BOCHOŘÁK, Klement, * 18. 1. 1910 Kunštát na Moravě, † 10. 8. 1981 Brno, básník

Jeho otec byl berním úředníkem. B. na měšťanské škole v rodišti propadl, pro neschopnost soustředit se na studium opustil po prvním ročníku 1927 brněnskou obchodní akademii. Poté žil s rodiči a živil se příležitostnou výpomocnou prací. 1930–31 byl soudním praktikantem v Brně, 1939–41 dělníkem v hrnčířském závodě v rodišti, 1942–45 podreferentem brněnského zásobovacího úřadu. 1935 se poznal s F. Halasem, který objevil jeho autentický literární talent a po osvobození mu zařídil místo v Městské knihovně v Brně (B. byl potom knihovníkem Krajské knihovny Brno, nakonec obvodní knihovny v Brně-Židenicích). Pro neskrývaný katolicismus musel B. 1960 knihovnickou službu opustit a zažádat si o invalidní důchod. Od 1942 byl ženatý, poslední dvacetiletí života strávil v naprosté chudobě. Vedle F. Halase se od konce 30. let přátelsky stýkal pravidelně i s autory katolického okruhu Melantrichu (J. Zahradníčkem, J. Čepem, J. Dokulilem, J. M. Tomešem) i s existenciálními autory ortenovské generace (s J. Ortenem, K. Bednářem, Z. Urbánkem). Po válce udržoval blízké vztahy s nerežimními brněnskými výtvarníky, např. s J. Kubíčkem, B. Matalem aj.

Zatímco ve své tvorbě zůstával dětsky naivním básníkem, v osobním životě se B. projevoval jako tvrdohlavý, vnitřně integrální hledač absolutna, jenž spěl k harmonii věčnosti a jenž si navzdory znalosti moderní spirituální poezie formoval vlastní nezaměnitelný hodnotový svět. Prvotní B. východisko bylo březinovské, těžkou alegorickou symboliku odlehčoval však vlivem moravské lidové písně (Mladý žebrák, 1935, Žluč a víno, 1938). Kontemplace a poučení folklorem i naléhavý obraz rodného kraje zůstaly trvalou konstantou jeho poezie. Prošel inspirací Halasovým a Zahradníčkovým uměním, zejména v milostné lyrice, vedle toho se ale přidržoval žalmické hymničnosti a litaničnosti, jíž osobitě spoluutvářel obraz české protektorátní poezie. Za války se B. poezie upínala k prosbě o spočinutí v domovu a o boží přízeň (Listopad, 1940, Uschlé květiny, 1942, Zápisník, 1943, Snář a planetář, 1944), aby po osvobození dospěla k františkánské nenáročnosti, k obrazu „bosé pouti“ (Tři slzy, 1948, Svět, pláň andělská, 1947, Poutník, 1948). Po únoru 1948 nemohl publikovat poezii, obrátil se proto ke vzpomínkám na dětská léta (Barevná sklíčka, 1948, Příběhy a vzpomínky po večerech sebrané, 1958, V druhé světnici, 1969) a psal prózy pro děti, v nichž učil především pokoře (Betlém, 1948, Hračky, 1949, U krále Vendelína, 1950, Kouzelné hračky, 1956). Teprve na konci 50. let se přihlásil novými básněmi, psanými výlučně volným veršem, často jen náznakovými a oproštěnými od veškeré vnějškovosti, nezřídka téměř dětsky bezelstnými (Cesty a zastavení, 1958, Básně pro velké děti, 1964, Věčná loviště, 1969, Proudění, 1971). Za normalizace nesměl publikovat, pouze v Římě mu vyšel soubor Křížová cesta (1976). Časopisecky uveřejnil několik překladů německé duchovní lyriky, vydal výbory z pohádek B. M. Kuldy a moravských lidových povídkářů. Některé básnické rukopisy zanechal v pozůstalosti.

D: bibliografie in: SČS 1, s. 55.

L: Kunc 1, s. 50n.; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945– 1956, 1957, s. 42; LČL 1, s. 261; tamtéž 3/2, s. 1402 (kde správné datum úmrtí); Z. Rotrekl, Skrytá tvář české literatury, 1991, passim; SČS 1, s. 54n.; Tomeš 1, s. 114.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera