BOETTINGER Hugo 30.4.1880-9.12.1934

Z Personal
Hugo BOETTINGER
Narození 30.4.1880
Místo narození Plzeň
Úmrtí 9.12.1934
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

BOETTINGER, Hugo, * 30. 4. 1880 Plzeň, † 9. 12. 1934 Praha, malíř, grafik, kreslíř, karikaturista

Vnuk plzeňského kaligrafa Martina Böttingera, syn fotografa a grafika Josefa Böttingera (1839–1914), průkopníka fotografie a grafického průmyslu, mladší bratr kreslíře Světozoru a Zlaté Prahy Jindřicha Böttingera (1868–1886). Z tercie malostranského gymnázia B. přešel 1895 na Uměleckoprůmyslovou školu, kde studoval malbu u profesorů Emanuela Krescence Lišky a Felixe Jeneweina, od 1899 byl žákem AVU v ateliéru profesora Maxmiliána Pirnera, u něhož absolvoval 1902. Období 1903–06 strávil na studijním pobytu ve Francii, Belgii, Nizozemí a Velké Británii, kde si osvojil virtuózní styl zkratkovité kresby salonního typu. Stal se nejžádanějším pražským karikaturistou, známý byl jeho pseudonym Dr. Desiderius. Spolupracoval se Světozorem, Volnými směry, Šibeničkami, Rarachem, Zlatou Prahou, Topičovým almanachem. Knižní soubory kreseb a karikatur vydával od 1910 na popud přítele Miloše Jiránka. Za první světové války názorově sympatizoval s projevy protirakouské rezistence, po vzniku ČSR publikoval v časopise Nebojsa a dlouhodobá externí spolupráce s Lidovými novinami vyústila v externí redakci jejich rubriky karikatur. I jako malíř a grafik se dočkal značné popularity. Od 1903 byl členem SVU Mánes, od 1925 řádným členem IV. třídy ČAVU a stal se také zakládajícím členem SČUG Hollar. Díky karikaturnímu mistrovství se stal známým reprezentantem své generace. Ač vyšel z impresionistické malby, nikdy nepatřil mezi impresionisty, avantgardu odmítal. Jeho salonní malba pastelových barev nebyla povrchně mondénní, ale široce přístupná, civilní, zaměřená převážně na portrét, úmyslně evokující staré mistry (Hrabě Lützow, J. J. Frič, České kvarteto, F. Ondříček, J. Suk, V. Novák, J. Pelnář, F. T. Šimon, T. G. Masaryk atd.) a na specifické pojetí dívčího aktu (Mládí, Nahota, Koupající se dívky atd.), z nějž později vycházeli čeští lyrici 40. let, např. Ludmila Jiřincová a Ota Janeček. Kresba tvořila základ jeho olejomalby i grafiky, uplatnil se jako autor ex libris a na výzvu přítele Františka Tavíka Šimona se zabýval litografií (cyklus Amor a Psyché). Významné byly jeho pohybové studie baletek a akty tančící neteře Milči Mayerové; figurální kompozice na pohádkové a mytologické náměty rozvíjely Pirnerův odkaz a byly poplatné době. Největšího ohlasu dosáhl B. jako karikaturista. Jeho perokresby, často lavírované tuší, se zaměřovaly na umělecký, vědecký a politický svět i společenský život Prahy, dostalo se mu za ně mezinárodního uznání (vystavoval ve Francii, Německu, Itálii, USA). Touto tvorbou vyvrcholil trend české karikatury jako žánru založeného na klasické kresbě a studiu fyziognomie, psychiky i pohybu karikovaného, který B. dovedl k výtvarné dokonalosti. Dokumentární hodnotu si zachovaly jeho publikace, např. Karikatury (1910), Národní shromáždění (1921), Grotesky (1924), Mládí. Variace na téma dívky (1930), Portrétní kresby (1931), Veselé kresby (1934), Lidé a lidičky (1941). B. ženou byla od 1910 Růžena (1887–1964), dcera nakladatele Jana Otty; po manželově smrti se podruhé provdala za lékaře prof. Josefa Pelnáře.

L: OSND 1/1, s. 657; J. Čadík, H. B., 1936; týž, H. B., 1938; A. Friedl, H. B., 1940; A. Hoffmeister, Sto let české karikatury, 1955, passim; ČAVU, s. 62; Toman 1, s. 72n.; MČE 1, s. 263n.; ČBS, s. 55; NEČVU 1, s. 76; Tomeš 1, s. 110.

P: LA PNP, Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera