BOHÁČ Jaroslav 5.4.1887-?1942

Z Personal
Jaroslav BOHÁČ
Narození 5.4.1887
Místo narození Horušice u Čáslavi
Úmrtí po 1942
Povolání

6- Botanik

45- Voják nebo partyzán

BOHÁČ, Jaroslav, * 5. 4. 1887 Horušice u Čáslavi, † po 1942, botanik, cestovatel, účastník 1. odboje

Přírodní vědy vystudoval na filozofické fakultě české univerzity. Začínal jako suplent a od 1912 jako skutečný profesor přírodopisu a zeměpisu na gymnáziu v Praze na Vinohradech. V létě 1915 narukoval jako jednoroční dobrovolník na haličskou frontu, za rok byl zajat. Pak organizoval zajateckou samosprávu v Astrachani, byl jejím důvěrníkem a předsedou. V květnu 1917 se účastnil III. sjezdu Svazu česko-slovenských spolků na Rusi, 1917–18 bojoval jako dobrovolník v úderném praporu 1. československé střelecké divize (praporčík), v srpnu 1918 byl jako delegát I. revolučního sjezdu zástupců vojska v Omsku zvolen členem Odbočky Národní rady československé na Rusi. Za její propagační a osvětový odbor byl vyslán do samostatného oddělení pro výzkum Sibiře při zdravotním odboru Odbočky a v něm se významně podílel na studiu botanických, zoologických, geobotanických a geografických poměrů tajgy. S Josefem Podpěrou vedl několik botanických expedic a byl členem jeho vědecké skupiny na univerzitě v Tomsku. Po Podpěrově odchodu v únoru 1920 převzal přírodniny za Československé vojsko a stal se jejich správcem, přímo podléhal inspektorátu vojska (kapitán). Na stipendium vlády ČSR byl v létě 1920 za doprovodu jezdeckého důstojníka Artura Pekárka vyslán na roční výpravu po Indonésii, Malajsii a Cejlonu. Svým objevům na Borneu věnoval cestopisnou knihu V tropické Asii (1922). Od 1922 do 1942 působil jako profesor přírodopisu a zeměpisu na reálce v Praze-Dejvicích. Do něho vkládané vědecké naděje nestačil splnit, ač údajně zpracovával výsledky svého poznání sibiřské a tropické flóry. Po roce 1942, kdy byl penzionován, o něm data chybí.

L: OSND 1/1, s. 661; A. Dolenský, Kulturní adresář ČSR, 1936, s. 41.

P: Osobní archiv autora.

Martin Kučera