BOLEK Emil 13.12.1897-30.8.1961

Z Personal
Emil BOLEK
Narození 13.12.1897
Místo narození Plzeň
Úmrtí 30.8.1961
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec

BOLEK, Emil, * 13. 12. 1897 Plzeň, † 30. 8. 1961 Praha, herec

Nejmladší ze tří synů plzeňského pivovarského bednáře. Pracoval jako příručí v koloniálním obchodě, ale zájem o divadlo ho přivedl nejprve mezi ochotníky a od 1920 do kočujících divadelních společností J. O. Martina, R. Lince a B. Lachmana. 1923–32 absolvoval průpravu v oblastních divadlech (Kladno, Pardubice, Olomouc) a v činohře Slovenského národního divadla v Bratislavě. Od 1932 působil již natrvalo na pražských avantgardních jevištích. Po ročním angažmá v Osvobozeném divadle se stal jedním ze zakládajících členů divadla D 34, kde pod vedením E. F. Buriana osvědčil svůj mnohostranný talent nejen jako herec výrazných charakterizačních schopností, ale i jako dobrý zpěvák a tanečník (flašinetář v Brechtově a Weilově Žebrácké opeře, Sokrates v Nezvalových Milencích z kiosku, Švejk v Haškově Dobrém vojáku Švejkovi). Od 1946 do odchodu na odpočinek 1959 byl členem činohry Národního divadla. Vynikl jako představitel epizodních rolí, z nichž mu vyhovovaly zejména postavy bodré a dobré, plné života a se značnou dávkou lidové chytrosti, budící důvěru a sympatie diváků (Jakub v Molièrově Lakomci, Šumbal ve Stroupežnického Našich furiantech, Sejtko v Jiráskově Lucerně, líný sluha v Gogolově Ženitbě, Dobščinskij v Revizorovi aj.). Bohaté zkušenosti získal také před filmovou kamerou, kde se však uplatnil výhradně v drobných vedlejších či spíše epizodních rolích, kterých vytvořil více než padesát. Poprvé se objevil na plátně jako zloděj šperku, kolem kterého se rozpoutá bláznivá honička v úvodu komedie Peníze nebo život (1932). Druhou příležitost ve filmu dostal až po osmi letech od režiséra Václava Binovce, který ho obsadil do role profesora Johny Nováka ve ztřeštěné komedii Dceruška k pohledání (1940). Pak již následovala velká plejáda postaviček nejrůznějších lidových profesí (kameník, hajný, bednář, četník nebo strážník, krčmář, strojvůdce, kostelník), ke kterým po válce přibyly i figury z městského prostředí (porotce, knihovník, úředník, redaktor, učitel hudby, průvodčí, vrátný aj).

L:J. Průcha, Při partii šachu, in: Večerní Praha 10. 12. 1957, s. 3; -ej-, Se srdcem na pravém místě, in: Zemědělské noviny 12. 12. 1957; J. Průcha, Humor je dar…, in: Divadelní noviny 3, 3. 2. 1960, č. 14, s. 1n.; S. Vrbka, E. B., in: Film a divadlo 22, 28. 11. 1978, č. 24, s. 2; ND a jeho předchůdci, s. 37 (kde soupis rolí); FPH 1, s. 44n.; Český hraný fi lm 1930–1945, 1998, s. 18, 50, 87, 198, 205, 256, 268, 298, 303; 1945–1960, 2001, passim.

Miloš Fikejz