BOLESLAV I. Ukrutný ?915-972

Z Personal
BOLESLAV I. Ukrutný
Narození asi mezi 915-921
Úmrtí 972
Místo úmrtí Praha
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu

BOLESLAV I. Ukrutný, * asi mezi 915–921 ?, † 972 Praha, kníže

Byl synem českého knížete Vratislava I. a jeho manželky Drahomíry a mladším bratrem českého knížete Václava, prvního světce českého původu. Dobové legendy i pozdější historiografie těsně spojily životy obou bratrů. Zatímco z Václava vytvořily světce s mytickými vlastnostmi ideálního křesťana, B. vylíčily jako úkladného bratrovraha. Podle legend měli mít ještě další sourozence, z nichž jménem je známa pouze Přibyslava. V době otcova úmrtí (921) byl B. ještě dítětem. Později jej kronikáři uvádějí jako pána na hradě ve (Staré) Boleslavi. Snad mu zde byl Václavem svěřen úděl.

Na český knížecí stolec se B. dostal po zavraždění svého bratra Václava (pravděpodobně 28. 9. 935) ve Staré Boleslavi. Celá vražda nese některé rysy nešťastné náhody. V každém případě šlo o projev mocenského boje mezi bratry, kteří měli též rozdílné názory na vnitřní i zahraniční politiku. Ctižádost B. byla podporována i okolností, že se narozdíl od Václava narodil „v knížecím domě“. B. se totiž narodil někdy v době, kdy jeho otec Vratislav I. byl knížetem, zatímco v době Václavova narození ještě vládl jejich strýc Spytihněv I. O tom, že B. svého činu litoval, svědčí i skutečnost, že Václavovo tělo bylo (nejspíše 938) obřadně přeneseno do Prahy a zavražděný kníže byl záhy uctíván jako světec.

B. vláda však rozhodně neznamenala pro české dějiny období úpadku. Byl silným panovníkem, který si dokázal udržet autoritu uvnitř i navenek. Záhy po nástupu na trůn se B. dostal do sporu se svým vrstevníkem, německým králem (936–973, od 962 císařem) Otou I., zřejmě proto, že neuznal jeho svrchovanost nad českým územím a odmítl mu platit tribut (podle tradice 120 volů a 500 hřiven stříbra), uvalený na Čechy pravděpodobně již v době Karla Velikého a naposledy potvrzený 929, kdy se kníže Václav podrobil Otovu otci Jindřichu Ptáčníkovi. Přímou záminkou k válce se stal zásah B. proti místnímu vládci („subregulus“) někde v severních či severozápadních Čechách, který byl poddán Otovi. Ota I. vyslal do Čech několik výprav, ale přes jisté úspěchy (v pramenech jsou zmiňováni čeští vznešení zajatci) se mu nepodařilo B. porazit; naopak česká vojska několikrát plenila sousední oblasti říše. Výsledkem byla 950 kompromisní dohoda, která umožnila oběma stranám zachovat tvář, B. při tom uznal Otovu svrchovanost a zavázal se platit císaři mírový tribut, ale udržel si do jisté míry samostatné postavení a volnou ruku při centralizaci správy v Čechách, založené na podmaňování území jiných rodů.

B. se podařilo vytvořit silné a početné vojsko, které se osvědčilo v bojích proti Otovi I. i proti Maďarům. Při společném tažení B. s Otou I. byli Maďaři poraženi 10. 8. 955 na řece Lechu v Bavorsku. V další bitvě, přibližně téhož roku, se samotné vojsko B. vítězně střetlo s Maďary pravděpodobně na jižní Moravě. B. udržoval dobré vztahy i s polským knížetem Měškem I., kterému dal 965 za ženu svou dceru Doubravu a 967 mu pomohl i vojensky v boji proti Volyňanům.

B. dokázal značně rozšířit území českého státu. Ovládl celé Čechy a ekonomicky velmi významný Krakov, severní Moravu, Slezsko a snad i Pováží a Červeňské hrady v dnešním jihovýchodním Polsku. Období jeho vlády přineslo také počátky centralizace správy českého státu (hradské soustavy), která byla dovršena za vlády jeho syna Boleslava II. Pobožného. Nedlouho po B. smrti byla také úspěšně završena jednání o zřízení samostatné české církevní správy, představované pražským biskupstvím. Je také nutno zmínit ekonomický rozmach českého státu za B. a jeho syna. B. začal asi kolem 955 razit první kvalitní stříbrné mince – denáry.

Z pramenů jsou doložena dvě B. manželství. První manželka není známa jménem ani původem, jeho druhou ženou byla Biagota, jejíž původ je také nejasný. Z tohoto druhého manželství se pravděpodobně narodili tři synové (jeden neznámého jména, zmiňovaný 950, který možná padl v bitvě na Lechu 955, dále Boleslav II. a Kristián/Strachkvas, určený pro církevní dráhu) a dvě dcery (Doubrava, provdaná za Měška I., a Mlada-Marie, abatyše kláštera u Sv. Jiří na Pražském hradě, † snad 994). V blíže neznámém příbuzenském vztahu byl také k rodině libického „vládce“ Slavníka.

L: J. Žemlička, Čechy v době knížecí, 1997, passim; D. Třeštík, Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530–935), 1997, passim; J. Žemlička, Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali, 2005, passim; F. Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě 1, 1936, s. 139n.; M. Bláhová – J. Frolík – N. Profantová, Velké dějiny zemí Koruny české 1, 1999, s. 274n.; M. Bravermanová – M. Lutovský, Hroby, hrobky a pohřebiště českých knížat a králů, 2001, s. 281; J. Sláma, Tři Boleslavové, in: Střed Evropy okolo roku 1000, Svazek esejí 2, 2002, s. 436n.; M. Lutovský, Bratrovrah a tvůrce státu. Život a doba knížete Boleslava I., 1998, passim.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Eva Doležalová, Jiří Martínek