BONHARDOVÁ Nina 6.3.1907-30.6.1981

Z Personal
Nina BONHARDOVÁ
Narození 6.3.1907
Místo narození Żolynia u Rzeszówa (Polsko)
Úmrtí 30.6.1981
Místo úmrtí Praha
Povolání

63- Spisovatel

68- Redaktor nebo žurnalista

BONHARDOVÁ, Nina (roz. Urbánková, Anna), * 6. 3. 1907 Żolynia u Rzeszówa (Polsko), † 30. 6. 1981 Praha, spisovatelka

Narodila se v rodině rakousko-uherského majora Jana Urbánka, za trest přeloženého z Frýdku, kde velel vojenské posádce, do Haliče. Školní docházku zahájila na polské obecné škole v rodišti. 1919 se její otec stal velitelem četnické stanice v Opavě. Tam na obchodní akademii 1925 maturovala. Poté nastoupila jako úřednice do opavské pojišťovny, 1926–43 byla provdána za ing. Josefa B. (1899–1967), svého bývalého profesora, causeristu s kulturněhistorickými zájmy, přispěvatele Lidových novin, který ovlivnil její rozhodnutí stát se spisovatelkou. Dlouho se ovšem věnovala výchově svého syna Romana B. (1929–1990), pozdějšího klavíristy. S rodinou žila od 1940 v Písku, kde její manželství bylo 1943 rozvedeno. Se synem se odstěhovala do Prahy, 1943–45 pracovala jako úřednice Filmového archivu, 1945–48 jako redakční tajemnice a pak jako redaktorka časopisů Svět v obrazech a Vlasta. 1948–50 byla šéfredaktorkou tiskového odboru Ústředního národního výboru hlavního města Prahy a vedoucí redakce časopisu Praha, 1950–53 vedla propagační oddělení téhož úřadu, 1953–62 byla účetní Státního nakladatelství technické literatury. Tvůrčí útočiště našla v Třeboni.

Na stránky tisku vstoupila ve druhé polovině 30. let příspěvky pro Národní listy, Národní politiku, Národní osvobození, Venkov, za války přispívala do jihočeských periodik. Jako prozaička se uvedla lyrickými fejetony Písecké Vánoce (1940), které zabavila cenzura. Po delší odmlce, vyplněné intenzivním studiem a spoluprací s jihočeskými archiváři, publikovala své nejvýznamnější dílo, tzv. rožmberskou trilogii (Tanec rabů, 1949, Selský mor, 1957, Polyxena, 1959). Dosáhla jím velkého ohlasu u kritiky i čtenářů. První díl demytizoval postavu rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan, jejž předvedl jako geniálního projektanta i tvrdého podnikatele, druhý díl soustředil kronikářskou pozornost na selské rebelie, přičemž opakoval autorskou metodu V. Kaplického, ve třetím díle se B. zaměřila na rožmberský dvůr a rozpory mezi protestanty a katolíky. K atraktivní postavě Petra Voka se vrátila samostatným románem Hodina závrati (1975). Menšího úspěchu dosáhla náměty ze středověku – Královský úděl (1971), pojednávajícím o Přemyslu Otakarovi II., v Románě o Doubravce České a Měškovi Polském (1980) B. využila znalostí polských reálií. Napsala i zdařilé prózy pro mládež, memoárový román Františka a čtyřlístek (1974) a Pohádky třeboňského kapra (posmrtně 1982), pro rozhlas překládala hry polských autorů.

D: bibliografie in: SČS 1, s. 59.

L: J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, 1957, s. 46; ČS, s. 41n.; SČS 1, s. 58n.; MČE 1, s. 514; Tomeš 1, s. 116.; J. Straková, N. B. (1907–1981). Literární pozůstalost, 1987, edice inventářů č. 463.

P: LA PNP, Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera