BORŮVKA Otakar 10.5.1899-22.7.1995

Z Personal
Otakar BORŮVKA
Narození 10.5.1899
Místo narození Uherský Ostroh
Úmrtí 22.7.1995
Místo úmrtí Brno
Povolání

1- Matematik

61- Pedagog

BORŮVKA, Otakar, * 10. 5. 1899 Uherský Ostroh, † 22. 7. 1995 Brno, matematik a vysokoškolský pedagog

Narodil se v rodině ředitele základní a měšťanské školy v Uherském Ostrohu Jana B. 1911 začal studovat na gymnáziu v Uherském Hradišti. 1916 přestoupil na Vyšší vojenskou reálku v Hranicích na Moravě, aby se tak vyhnul případnému povolání na frontu, neboť žáci vojenských škol ho byli během studia ušetřeni. Ačkoliv byl svým založením zcela nevojenský typ, pokračoval až do konce války ve studiu na Vojenské technické akademii v Mödlingu u Vídně. Po válce se původně chtěl věnovat klasické filologii, nakonec však 1918–22 studoval stavební inženýrství na brněnské Vysoké škole technické. Jeho další životní dráhu osudově ovlivnilo setkání s prof. Matyášem Lerchem, matematikem světového formátu, u něhož si B. zapsal přednášky. Lerch mezi studenty nepatřil k oblíbeným učitelům a měl pověst obávaného examinátora. B. však imponoval, a pod jeho vlivem se začal matematice intenzivně věnovat. Lerch se 1920 stal prvním profesorem matematiky na Přírodovědecké fakultě nově zřízené Masarykovy univerzity. B. na ní začal souběžně s technikou studovat matematiku. Jeho mimořádný talent Lerch záhy rozpoznal a 1921 mu, ještě jako studentovi, nabídl místo svého asistenta a B. nastoupil do Matematického ústavu. Zpočátku se věnoval klasické matematické analýze a publikoval z tohoto oboru své první práce. Lerch však 1922 nečekaně zemřel a na jeho místo nastoupil mladý ambiciózní Eduard Čech, který vědeckou práci Matematického ústavu orientoval na tehdy progresivní disciplíny matematiky, a tak se B. začal věnovat diferenciální geometrii. 1923 obhájil doktorát přírodních věd. 1926 pak přerušil probíhající jednání o svém ustavení profesorem matematiky na univerzitě v Záhřebu a na Čechovo doporučení odjel do Paříže na roční stáž k přednímu světovému matematikovi Elie Cartanovi, který ho ovlivnil nejen jako vědec, ale i jako výjimečná osobnost – B. jej vedle Lercha pokládal za svého nejvýznamnějšího učitele. 1929 pobyt na Sorbonně zopakoval, 1930 odjel do Hamburku na stáž k prof. W. Blaschkeovi.

1928 se B. habilitoval na Masarykově univerzitě, 1934 tam byl jmenován mimořádným profesorem. Své celoživotní působení B. definitivně spojil s Brnem. 1935 se oženil s Miladou, dcerou prof. Leopolda Grimma z České vysoké školy technické v Brně. Měli spolu dvě děti, syna Otakara (* 1936) a dceru Yvonu (1944–1993).

Po uzavření českých vysokých škol v době okupace nuceně nastoupil, podobně jako ostatní učitelé českých vysokých škol, na tzv. dovolenou s čekatelným. 1941 ho zatklo a vyslýchalo gestapo pro podezření z činnosti proti Říši. Po propuštění ze čtrnáctidenní vazby opustil s rodinou Brno a zbytek války prožil v Uherském Ostrohu, aniž však přerušil vědeckou práci. Již v posledních předválečných letech se jeho vědecký zájem přesunul od diferenciální geometrie k moderní algebře, která se ve třicátých letech progresivně rozvíjela. Ve vědecké izolaci, bez přísunu informací a přístupu k novější matematické literatuře pak během války vypracoval originální teorii rozkladů množin, na jejímž základě vybudoval teorii grupoidů a významně přispěl i k novému pohledu na teorii grup. Své průkopnické algebraické dílo B. shrnul do učebnice Úvod do teorie grup (1944) a monografie Grundlagen der Grupoid- und Gruppentheorie (Berlín 1960), která vyšla i v českém (1962) a anglickém (1974) překladu. Poválečné období znamenalo B. vrcholné vzepětí pedagogické i vědecké. 1946 byl jmenován profesorem Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, s platností od 1940, externě vyučoval na brněnské technice (1946–51), byl zván na konference do zahraničí, přednášel v Bruselu, Liège, Varšavě, Krakově, Bukurešti, Vídni, Berlíně, Paříži, Stuttgartu, Moskvě, Florencii, Římě aj. Ojedinělé bylo jeho dlouholeté působení na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kam dojížděl bezplatně přednášet jedenáct let (1947–58). Vědecky pomáhal formovat celou poválečnou generaci slovenských matematiků.

Po druhé světové válce se věnoval teorii obyčejných diferenciálních rovnic, která nebyla do té doby v Československu výrazněji pěstována. Na základě svých hlubokých znalostí algebry, geometrie i klasické analýzy vytvořil originální metodu studia těchto rovnic, tzv. teorii globálních transformací. Práce vyústila v monografii Lineare Differentialtransformationen 2. Ordnung (Berlín 1967), která vyšla v rozšířené podobě i anglicky (Londýn 1971).

Rok 1968 znamenal pro B. zásadní zlom. V době normalizace (1970) byl po padesáti letech z univerzity propuštěn a jeho pedagogická činnost byla násilně ukončena. Přešel na nově založený Matematický ústav ČSAV v Brně, kde mohl, byť s potížemi, pokračovat ve vědecké práci.

K úplnému zhodnocení vědeckého přínosu B. patří ještě jeden mimořádný výsledek, jehož dosahu si snad ani B. původně nebyl vědom. V polovině dvacátých let ho požádal přítel, zaměstnanec elektrorozvodné společnosti, aby pomohl při volbě optimální sítě při elektrifikaci jižní Moravy. B. tento problém vyřešil zcela obecně a výsledek publikoval 1926 v práci O jistém problému minimálním. Další vývoj matematiky ukázal, že B. jako první nalezl tzv. minimální kostry v grafech a našel algoritmus, který hraje jednu z centrálních rolí v moderní diskrétní matematice.

Kromě vědecké a pedagogické činnosti byl B. aktivní i v řadě dalších oblastí. Již od studentských let se významně angažoval v Jednotě československých matematiků a fyziků, 1965 založil vědecký časopis Archivum mathematicum a stal se jeho prvním redaktorem, byl členem řady komisí a nejrůznějších akademických orgánů. 1937 se stal členem Moravské přírodovědecké společnosti, od 1953 byl členem korespondentem a 1965 akademikem ČSAV, členem Société mathématique de France a American Mathematical Society. 1934 získal Cenu České akademie, 1948 medaile univerzit v Bruselu a Liège, 1957 Eulerovu medaili Německé akademie věd, 1959 Státní cenu K. Gottwalda, 1960 Eulerovu medaili Akademie věd SSSR, 1964 medaili Jagellonské univerzity v Krakově, 1965 Řád práce a zlatou medaili Univerzity Komenského v Bratislavě, která mu 1969 udělila i čestný doktorát, 1989 byl oceněn zlatou plaketou Za zásluhy o vědu a lidstvo a medailí Za zásluhy o rozvoj matematiky a fyziky Jednotou československých matematiků a fyziků, téhož roku obdržel Medaili MFF Univerzity Karlovy 1. stupně, Zlatou čestnou plaketu Jura Hronca udělenou předsednictvem Slovenské akademie věd. V závěru života se potýkal i s osobními těžkostmi: 1980 mu odešel do exilu syn, 1991 ho postihlo úmrtí manželky a 1993 i dcery. Po 1989 se alespoň doma dočkal zaslouženého uznání. Po řadě ocenění, která v předchozích letech získával v celém světě, mu Masarykova univerzita 1994 udělila čestný doktorát a město Brno čestné občanství, následujícího roku ho čestným občanem jmenoval také Uherský Ostroh. Matematický vývoj ve světě byl B. schopen sledovat až do konce života. 1999 vznikla při příležitosti 100. výročí jeho narození Společnost O. B., jejímž cílem je podporovat rozvoj věd, především pak matematických a jejich aplikaci v praxi. Na brněnském Ústředním hřbitově byl B. odhalen pomník od akad. arch. L. Pallyho.

B. vědecké dílo tvoří osm knih a více než 120 vědeckých a odborných prací publikovaných u nás i v zahraničí.

D: knihy: Úvod do teorie grup, 1944; Matice, 1947; Dílo Matyáše Lercha v oboru matematické analýzy, 1957 (se spolupracovníky); Grundlagen der Grupoid- und Gruppentheorie, Berlin 1960; Diferenciální rovnice, 1961; Základy teorie grupoidů a grup, 1962; Lineare Differentialtransformationen 2. Ordnung, Berlin 1967; Linear Differential Transformation of the Second Order, London 1971; Základy teorie matic, 1971; Foundations of the Theory of Grupoids and Groups, Berlin 1974; studie (výběr): K teorii některých transcendent počtu integrálního, in: Spisy Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, 1924, č. 43; O jistém problému minimálním, in: Práce Moravské přírodovědecké společnosti 3, 1926, spis 3, s. 37n.; Géométrie projective des correspondences analytiques entre deux plans, in: Comptes Rendus Académie Sciences Paris, 1927, s. 1518n.; Sur les surfaces representées les fonctions sphériques de première espèce, in: Journal de Mathématiques Pures et Appliquées 12, 1933, s. 337n.; Über Ketten von Faktoroiden, in: Mathematische Annalen 118, 1941, s. 41n.; Sur la transformation des intégrales des équations diff erentielles linéaires ordinaires du second ordre, in: Annali di Matematica Pura ed Applicata, S. IV, T. XLI, 1956, s. 325n.; Sur quelques applications des dispersions centrales dans la théorie des équations differentielles linéaires du deuxième ordre, in: Archivum Mathematicum 1, 1965, s. 1n.; Théorie des transformations des équations différentielles linéaires du deuxième ordre, in: Rendiconti di Mathematica 26, 1967, s. 187n.; Über eine Charakterisierung der allgemeinen Dispersionen linearer Differentialgleichungen 2. Ordnungen, in: Mathematische Nachrichten 1968, 38, s. 261n., Sur la périodicité de la distance des zéros des intégrales de l’équation différentielle y’’ = q(t)y, in: Tensor 26, 1972, s. 121n.; Sur une classe des groupes continus à un paramètre formés des fonctions réelles d’une variable, in: Annales Polonici Mathematici XLII, 1983, s. 25n.

L: M. Novotný – K. Svoboda – M. Zlámal, K šedesátinám O. B., in: Časopis pro pěstování matematiky 84, 1959, s. 236n.; M. Holub, Šedesát let prof. O. B., in: Vesmír 38, 1959, s. 203; M. Novotný, O. B. – význačná osobnost brněnského vědeckého života, in: Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 19, 1974, s. 146n.; F. Neuman, Akademik O. B. osmdesátníkem, in: Časopis pro pěstování matematiky 104, 1979, s. 214n.; M. Novotný, O. B. Význačná osobnost brněnského vědeckého života, in: Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 19, 1974, s. 146n.; M. Greguš, Osemdesiat rokov profesora O. B., in: tamtéž 24, 1979, s. 177n.; F. Neuman, The Eightieth Birthday of Academician O. B., in: Czechoslovak Mathematical Journal 29, 1979, s. 330n.; V. Novák a kol., Akademik O. B. devadesátiletý, in: Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 34, 1989, s. 65n.; ESL 1, s. 227; ČBS, s. 60; Z. Třešňák – P. Šarmanová – B. Půža, O. B., 1996 (kde soupis biografických článků a bibliografie); Tomeš 1, s. 121n.; BLS 1, s. 519n.; Matematici, fyzici a astronómovia na Slovensku 2, 1999, s. 22n.

P: písemná pozůstalost uložena v archivu Společnosti O. B. na Přírodovědecké fakultě MU v Brně.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Eduard Fuchs