BOREK Edmund 4.11.1880-1.3.1924

Z Personal
Edmund BOREK
Narození 4.11.1880
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 1.3.1924
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 68- Redaktor nebo žurnalista
48- Politický publicista
Citace Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 56-57
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42616

BOREK, Edmund, * 4. 11. 1880 Vídeň (Rakousko), † 1. 3. 1924 Vídeň (Rakousko), novinář, publicista

Pocházel z rodiny železničáře. Po maturitě na gymnáziu v Uherském Hradišti studoval práva na vídeňské univerzitě, studia však pro nedostatek finančních prostředků nedokončil a stal se redaktorem odborového tisku ve Vídni. Od přelomu 19. a 20. století byl politicky a publicisticky činný v sociálně demokratickém hnutí, nejprve mezi vídeňskými Čechy, poté v Pardubicích (redaktor Východočeského obzoru) a posléze v Bratislavě, kam byl vyslán na žádost E. Lehockého. Stal se prvním slovenským profesionálním socialistickým novinářem a výrazně pozdvihl úroveň slovenského dělnického tisku. 1906–15 a 1920 redigoval Slovenské robotnícke noviny, resp. Robotnícke noviny, 1906–09 měsíčník Napred a 1909 první slovenský dělnický literární časopis Slovenský máj (vše v Bratislavě); kromě toho vydával 1913–14 časopis Slovácko v Hodoníně. Vyvíjel rozsáhlou osvětovou činnost v řadách slovenského dělnictva. Jako první na Slovensku v širším měřítku popularizoval Marxovo a Engelsovo dílo (autor monografie Karol Marx, jeho život a dielo, která obsahuje první slovenský překlad Komunistického manifestu), sám byl však stoupencem lassallismu (v rukopise zanechal biografii Ferdinanda Lassalla). Podporoval emancipaci slovenské sociální demokracie od sociálnědemokratické strany Uher. Vystupoval proti klerikalismu i křesťanskému socialismu a zabýval se vztahem sociální demokracie k náboženství. Propagoval česko-slovenskou vzájemnost a spolupracoval s hlasisty. Za první světové války sloužil 1915–18 v rakousko-uherské armádě. 1918 –19 působil jako vojenský přidělenec ministra s plnou mocí pro správu Slovenska. V prosinci 1918 se zúčastnil sjezdu slovenské sociální demokracie v Liptovském Sv. Mikuláši. Po převratu se výrazně podílel na formování slovenského tisku, pokoušel se vytvořit slovenskou tiskovou agenturu a byl spoluzakladatelem slovenské novinářské organizace. 1919 založil deník Slovenský východ v Košicích a stal se jeho prvním šéfredaktorem; 1919–20 byl správcem košického Komenského ústavu. Od 1920 do konce svého života byl šéfredaktorem Dělnických listů ve Vídni a patřil k předním organizátorům politického a kulturního života zdejší české krajanské komunity. Vedle politické a kulturní žurnalistiky se věnoval též beletristické tvorbě (samostatně vydal satirickou povídku Zo zápiskov hladného blázna a vzpomínkovou črtu Vězeň). Publikoval pod pseudonymy Desiderius, Frater Pius Desiderius, Ján Chrobačinský, K. Koreň, Prokop Stupavský, Xaver Dub, Xaver Rozkošný.

D: Kresťanstvo a socializmus, 1910; Čo má vedieť každý súdruh, 1910; Zo zápiskov hladného blázna, 1910; Sociálna demokracia a náboženstvo, 1913; Karol Marx, jeho život a dielo, 1913; Kňažské zrkadlo, 1913; Vězeň, 1919.

L: OSND 1/1, s. 683; MČE 1, s. 518; PSD 1, s. 57; ESL 1, s. 223n.; SBS 1, s. 292n.; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie, 2005, s. 37.

Josef Tomeš