BORIN Vladimír 2.6.1902-11.1.1970

Z Personal
Vladimír BORIN
Narození 2.6.1902
Místo narození Libice nad Doubravou u Chotěboře
Úmrtí 11.1.1970
Místo úmrtí Praha
Povolání

48- Politický publicista

63- Spisovatel

BORIN, Vladimír (vl. jm. Ležák, Vladimír), * 2. 6. 1902 Libice nad Doubravou u Chotěboře, † 11. 1. 1970 Praha, novinář, účastník 2. odboje

Syn lidového beletristy a dramatika Josefa Ležáka (1874 až 1947), laického kazatele jednoty bratrské, pracujícího často v dělnických profesích, po 1918 redaktora Českobratrských hlasů. Nevlastní bratr Martin Ležák (1913–1986) byl znám jako dramatik Milan Jariš. B. s rodiči v mládí často cestoval z místa na místo, žil porůznu v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku, byl vychován k antimilitarismu a protiválečnému vzdoru. Z tercie reálného gymnázia ve Valašském Meziříčí utekl na východní Slovensko s rozhodnutím přeběhnout k Rusům a vstoupit do legií, byl chycen četníky a vyloučen z gymnazijních studií. 1918–19 bojoval na Těšínsku s Poláky, 1920 odcestoval do Paříže, vstoupil do Cizinecké legie, ale po roce se ze zdravotních důvodů vrátil a pracoval v dělnických profesích v Sudetech. V mládí byl českým nacionalistou, vstoupil do Československé strany socialistické a 1923–28 byl volontérem a redaktorem jejího krajinského tisku v pohraničí. 1928 přestoupil do KSČ. Působil v redakcích Rudého práva (do 1930), Rudého večerníku (do 1933) a nakonec Haló novin (do 1936). Vynikl jako kurzivkář a fejetonista, zpravoval o Sovětském svazu, vedl antifašistickou agitaci, ovládal žurnalistickou satiru a měl značný výchovně propagační vliv na dělnické čtenáře, zejména v období velké hospodářské krize. Knižně vydal reportážní prózu Na smetišti světa (1926), výbory Používejte krisolu (1931) a Trabanti mají také čest (1932), scénicky uvedl v Proletkultu politickou satiru Bankovní závod Bankrot a spol. (1933). 1934 se účastnil 1. sjezdu sovětských spisovatelů, 1936 chtěl v Moskvě vstoupit do Rudé armády jako zpravodaj o válce s Japonskem, byl však uvězněn, obviněn z trockistické úchylky a vypovězen do ČSR. Následně byl vyloučen z KSČ. Stal se redaktorem Večerního Českého slova a stoupencem nacionalistické pravice v národně socialistické straně. Na podzim 1939 emigroval do Paříže, kde podpořil protibenešovskou opozici Š. Osuského a L. Prchaly. Od ledna do června 1940 působil jako jednatel Československé národní rady ve Francii, 1940–42 byl v Anglii internován, po propuštění pracoval jako tajemník České národní jednoty, 1945–48 byl místopředsedou Českého národního výboru v Londýně. Od 1948 žil v Austrálii, kde organizoval odborové centrály, uskutečnil cestu kolem světa, 1952–63 byl na Tasmánii nájemcem pily. 1963 odejel do Skotska, kde byl do 1968 soukromníkem a kde vydal publicistickou futurologickou práci Civilisation at Bay. Na jaře 1968 se vrátil do Československa, po srpnové okupaci se uchýlil do Vídně, odkud navštěvoval Prahu. Při poslední návštěvě podlehl zápalu plic.

L: LČL 1, s. 274n.; Tomeš 1, s. 118; Politické elity v Československu 1918– 1948, in: Sešity Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, sv. 20, 1994, s. 216.

P: osobní archiv autora (zejm. ze svědectví M. Jariše).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera