BORKOVEC Jaroslav 16.6.1906-5.11.1949

Z Personal
Jaroslav BORKOVEC
Narození 16.6.1906
Místo narození Jaroměř
Úmrtí 5.11.1949
Místo úmrtí Praha
Povolání 44- Právník

BORKOVEC, Jaroslav, * 16. 6. 1906 Jaroměř, † 5. 11. 1949 Praha, právník, účastník 2. a 3. odboje

Syn důstojníka z povolání, bratr kriminalisty Zdeňka B. (1905–1986). Na reálném gymnáziu v Praze 1925 maturoval, poté absolvoval abiturientský kurs obchodní akademie a 1930 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy (pak 1945 JUDr.). 1930–34 pracoval v administrativě továrny Elektra, 1934–38 v Úrazové pojišťovně dělnické; stal se členem národně demokratické strany, kde patřil k blízkým spolupracovníkům L. Rašína. Odmítl mnichovský diktát a mezi prvními se zapojil do domácí rezistence. 1938–40 byl členem pražské městské rady, technickým referentem Národního souručenství a členem odbojové skupiny O. Klapky. 1940 jej zatklo gestapo, v Drážďanech byl odsouzen ke třem rokům káznice a 1940–43 vězněn ve Waldheimu. 1943–45 nastoupil u firmy Desinfa a zapojil se znovu do odbojové činnosti. 1944–45 působil jako člen ilegální Nejvyšší rady vojáků a pracujícího lidu a prostřednictvím bratra zjišťoval německé sklady zbraní a střeliva. V květnovém povstání byl vedle J. Lutovského výkonným členem pražského Revolučního národního výboru V. Vacka. Od 11. 5. 1945 pracoval jako právník Úrazové pojišťovny, od 1946 vedl obchodní agendu advokátní kanceláře a politicky se neangažoval. Byl funkcionářem Svazu bojovníků za svobodu a opatrovníkem pozůstalých po prohlášených za mrtvé. S únorovými událostmi nesouhlasil, obával se sovětizace a vypracoval návrh nového vnitropolitického uspořádání. 13. 12. 1948 byl na základě denunciace zatčen a 23. 2. 1949 propuštěn. Na jaře 1949 vstoupil do styku s majorem Květoslavem Prokešem, který měl z pověření generála A. Lišky z anglického exilu údajně připravit podmínky pro státní převrat. Pokus o převrat se měl (podle vyšetřujících orgánů) uskutečnit 17. 5. 1949 před IX. sjezdem KSČ, ale 16. 5. byli jeho aktéři pozatýkáni. V následném procesu byl B. spolu s K. Prokešem a V. Janderou 15. 10. 1949 odsouzen k trestu smrti; rozsudek byl vykonán v budově pankrácké věznice. Žádost o rehabilitaci byla 1974 zamítnuta, došlo k ní až 1990.

P: vyšetřovací a soudní protokol v archivu Ministerstva vnitra ČR, Praha.

Martin Kučera