BOUŠEK Kašpar Jan 24.4.1757-5.6.1828

Z Personal
Kašpar Jan BOUŠEK
Narození 24.4.1757
Místo narození Hošťka u Roudnice nad Labem
Úmrtí 5.6.1828
Místo úmrtí Roudnice nad Labem
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista

53- Historik

BOUŠEK, Kašpar Jan (též BAUSCHEK, BAUSCHECK), * 24. 4. 1757 Hošťka u Roudnice nad Labem, † 5. 6. 1828 Roudnice nad Labem, knihovník, historik, římskokatolický kněz

V dětství zpíval jako sopranista v pražských kostelech. 1776 se stal magistrem filozofie a vstoupil do premonstrátského kláštera na Strahově. V dubnu 1781 složil řádové sliby a 1782 byl vysvěcen na kněze. Téhož roku začal spolu s Janem Dlabačem pomáhat ve Strahovské knihovně, kterou tehdy spravoval Adam Václav Urban. Dále si prohluboval znalosti teologie a lingvistiky. 1785 byl jmenován skriptorem a po Urbanově předčasné smrti 1787 se stal prvním bibliotékářem. Již rok poté pravděpodobně přispěl spolu s J. Bartschem zprávou o Strahovské knihovně a osobní vzpomínkou na svého předchůdce do několikasvazkového díla o významných knihovnách, kterou v německém Erlangenu vydal F. K. H. Hirsching. Mezi 1794–96 otiskl v časopisu Apollo tři literárněvědné studie věnované středověké německé poezii. 1797 obhájil doktorát filozofie. Ačkoliv měl na Strahově zřejmě nemalé zásluhy, přesto se 1798 v konkursu neúspěšně pokusil získat místo knihovníka lycea ve Štýrském Hradci. 1801, po smrti lobkovického knihovníka v Roudnici, odešel snad na přání svých představených, na uvolněné místo do této proslulé knihovny a rodnému kraji pak zůstal věrný po zbytek života. Pro funkci lobkovického knihovníka a archiváře měl dobré předpoklady, a to jak díky předchozí praxi, tak i osobním kontaktům s předními učenci své doby – G. Dobnerem, F. M. Pelclem, J. Dobrovským ad. Význam jistě mělo i to, že B. byl bývalým roudnickým poddaným. Následující léta se stala nejplodnějším obdobím jeho kariéry. S velkým nasazením a pílí dokončil pořádání lobkovické knihovny, zinventarizoval ji podle oborů a sepsal osmisvazkový seznam, který se později stal podkladem pro rozsáhlý katalog jmenný. Vzhledem k rozsahu tohoto úkolu však bylo nad síly jednotlivce věnovat se plně také lobkovickému archivu, který tak zůstal poněkud ve stínu věhlasné šlechtické knihovny. Dříve než se pustil do pořádání archivu, B. prostudoval dějiny rodu a rozsáhlý výzkum završil sepsáním lobkovického diplomatáře o šesti svazcích. V souvislosti se studiem listin se věnoval i sfragistice a založil sbírku otisků pečetí a pečetidel, kterou rovněž zkatalogizoval. Třídicí a katalogizační práce v archivu trvaly až do 1825; vzešel z nich inventář. B. práce měla pro rodové dějiny Lobkoviců základní význam, i když už 1826, kdy Roudnici poprvé navštívil F. Palacký, pořádací systém kritizoval jako nevhodný. B. psal německy, některé jeho spisy zůstaly nevydány, mj. také dějiny rodu Lobkoviců. Vedle historie se věnoval i překladatelství, do němčiny přeložil Libušin soud, část Rukopisu zelenohorského. Patřil k okruhu vzdělaných a pilných řádových kněží, jakými byli např. J. Dlabač a K. R. Ungar, které jejich schopnosti předurčovaly k zastávání významných míst v nejlepších knihovnách doby osvícenství.

L: Dlabač 1, s. 98; RSN 1, s. 843; OSN 4, s. 508; V. Chaloupecký, Palacký v archivu roudnickém, in: ČČH 18, 1912, s. 332n.; Státní archiv v Litoměřicích. Průvodce po archivních fondech 2, 1963, s. 109n., 141n.; P. Hamanová, K životopisu strahovského bibliotékáře K. B., in: Strahovská knihovna 2, 1967, s. 258n.; Křesťanské ozvěny, in: Naše rodina 21. 4. 1992; A. Richterová, Dva novověké rukopisy české provenience v Jagellonské knihovně v Krakově, in: Národní knihovna České republiky. Miscellanea Oddělení rukopisů a starých tisků, 17, 2001–2002, 2003, s. 206.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Makariusová