BOUŠKA Josef 14.2.1913-12.6.1957

Z Personal
Josef BOUŠKA
Narození 14.2.1913
Místo narození Praha
Úmrtí 12.6.1957
Místo úmrtí Praha
Povolání 5- Paleontolog

BOUŠKA, Josef, * 14. 2. 1913 Praha, † 12. 6. 1957 Praha, paleontolog

Žil trvale v Praze, kde pracoval v Československém rozhlasu jako technik. Od mládí měl zájem o zkameněliny, studoval geologickou literaturu a jako samouk se vypracoval na významného badatele. Shromáždil velkou sbírku fosilií ze spodního paleozoika v okolí Prahy, z geologické jednotky zvané Barrandien. Počátkem 30. let se začal těžit vápenec v nových lomech v lokalitě Amerika u Mořiny nedaleko Karlštejna. Byla v nich odkryta bohatá dobře zachovaná fauna zejména ostnokožců, kterou dosud starší vědci, a to ani Joachim Barrande, neznali. Na základě nálezů z lomů Amerika se B. rozhodl zpracovat ostnokožce z dosud opomíjené skupiny lilijic (Crinoidea, krinoidi). Lilijice byly přisedlé mořské organismy, žijící ve velkých společenstvech na útesech; po odumření tvořily mocná vápencová tělesa. B. uveřejnil osm prací, včetně monografického zpracování několika čeledí a rodů lilijic z českého siluru a devonu. Popsal řadu nových rodů a druhů lilijic. 1942 popsal prvý nález rodu Pycnosaccus v Barrandienu; jako první upozornil na úzké vztahy mezi krinoidovou faunou siluru Čech, Anglie a Pobaltí. 1943 ze siluru z lomů Amerika popsal pět nových druhů rodu Gissocrinus. Spolu s Robertem Růžičkou 1944 uveřejnil přehled fauny z lomů Amerika; určili více než 120 druhů. V monografii o čeledi Crotalocrinitidae 1946 popsal nový rod ze spodního devonu od Koněprus u Berouna, který na počest paleontologa Jaroslava Pernera nazval Pernerocrinus. U této čeledi B. studoval otázky paleoekologie (vztahu fosilních organismů k prostředí) spodnodevonského útesu u Koněprus. Vlivem prostředí vysvětloval některé morfologické znaky těchto krinoidů. 1956 uveřejnil nejrozsáhlejší práci, monografii o čeledi Pisocrinidae. Vedle systematiky (druhového zařazení a popisu nálezů) se v ní věnoval i paleoekologii, stratigrafickému a zeměpisnému rozšíření popisovaných forem. Monografie byla považována za jednu z nejlepších českých paleontologických prací té doby. B. nepublikoval mnoho prací, ty však svou kvalitou a moderní koncepcí vzbudily ohlas i v zahraničí. Byl ve styku s badateli v USA, SSSR, Anglii, Švédsku aj., stal se členem zahraničních vědeckých institucí, mj. Paleontological Research Institution v Ithace ve státě New York v USA.

D: Výskyt rodu Pycnosaccus Angelin (Crinoidea) v českém siluru, in: Rozpravy II. třídy České akademie věd a umění 52, 1942, č. 21; Zkameněliny z českého siluru z lomů „Amerika“ u Velké Mořiny, in: Věda přírodní 22, 1944, č. 7, s. 189n. (s R. Růžičkou); Holynocrinus, new Crinoid Genus from the middle Devonian of Bohemia, in: Journal of Paleontology (Tulsa) 22, 1948, č. 4, s. 520n.; Pisocrinidae Angelin českého siluru a devonu, in: Rozpravy Ústředního ústavu geologického 20, 1956, 140 s.

L: I. Chlupáč, J. B. †, in: Věstník Ústředního ústavu geologického 32, 1957, č. 6, s. 441n.; NGS, s. 674.

Pavel Vlašímský