BOUDYŠ Jan 13.2.1897-19.6.1972

Z Personal
Jan BOUDYŠ
Narození 13.2.1897
Místo narození Poušť-Záhornice u Poděbrad
Úmrtí 19.6.1972
Místo úmrtí Jičín
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
48- Politický publicista
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 97
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42251

BOUDYŠ, Jan (pseud. Ivo Budislav), * 13. 2. 1897 Poušť-Záhornice u Poděbrad, † 19. 6. 1972 Jičín, učitel, básník

Otec Václav B. a matka Marie pocházeli ze Stříhova u Městce Králové. B. se narodil jako nejmladší ze čtyř synů, z nichž dva v mládí tragicky zemřeli. Vychodil obecnou a měšťanskou školu v Městci Králové a odešel za studiemi na učitelský ústav v Kutné Hoře. Tam v osmnácti letech po maturitě 1915 narukoval do první světové války k zeměbraneckému pluku č. 10 do tyrolského městečka Wattenau, odkud byl pak odvelen na ruskou frontu. Jako raněný se vrátil do Čech a dlouhodobě se léčil v Praze. Za nemoci se zasnoubil se sestrou malíře Václava Špály Annou. V nemocnici se nakazil oční chorobou (trachomem), s níž byl hospitalizován v motolské a v břevnovské nemocnici. Po skončení války, kdy byl v důsledku onemocnění superarbitrován jako válečný invalida, nemohl nastoupit místo učitele. 1920 se oženil a teprve pak začal učit ve Starých Benátkách a v Hřivně. 1923 byl ustanoven učitelem v Březně v okrese mladoboleslavském, kam dojížděl ze Sobotky, kde bydlel tehdy s rodiči a s manželkou v jejím domku. 1924 vstoupil do sociálně demokratické strany a do Volné myšlenky. 1928 se po smrti matky přestěhoval do Března. Tam vedl biograf, obecní kroniku a knihovnu a přispíval do levicově orientovaného tisku. Stal se zakládajícím členem Družstevní práce. 1933 vydal v Plzni svou prvotinu Jiskření tmy. Představil se jako básník nálad a tichých zážitků, křehké lyriky a tlumených symbolů. Druhá sbírka Píseň života (1936) přinesla vyzrálou mužnou lyriku a motivy rodné krajiny. Ve třetí sbírce citově prosté poezie z Polabí akcentoval témata domova, země a člověka (Zvěstování, 1940). Básně věnoval F. Šrámkovi, s nímž ho pojilo životní přátelství. Za okupace se zapojil do ilegálního hnutí prostřednictvím svého bratra Josefa. Po osvobození oslavoval ve verších Rudou armádu, 1945 vydal báseň Zpěv země v knize K poctě zbraň praporu. 1946 působil jako knihovnický inspektor ve Varnsdorfu, nakonec učil v Sobotce. Od 1955 (do důchodu 1958) žil v Sobotce.

Psal i verše a říkanky pro děti, články pro krajské a vlastivědné časopisy. V rukopise zůstal román Mládí, který se při likvidaci nakladatelství Grafická Unie ztratil.

L: V. Kozák (ed.), Pojizeřím k Labi, 1940, s. 154; Kulturní adresář, 1936; LČL 1, s. 281n.; 3/2, s. 1402; KSN 1, s. 59.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha.

Marcella Husová