Biografický slovník
BOČEK Vítězslav 24.12.1901-6.5.1961
| Vítězslav BOČEK | |
 | |
| Narození | 24.12.1901 |
|---|---|
| Místo narození | Kutná Hora |
| Úmrtí | 6.5.1961 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
83- Divadelní interpret nebo herec 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 580 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41932 |
BOČEK, Vítězslav, * 24. 12. 1901 Kutná Hora, † 6. 5. 1961 Praha, herec, spisovatel
Narodil se v řemeslnické rodině. 1921 odešel před maturitou z obchodní akademie v Chrudimi k divadelní společnosti J. O. Martina (Divadlo měst českého severovýchodu), kde dostal první herecké příležitosti v kvalitním repertoáru. 1923–24 se účastnil vzestupu společnosti J. Burdy (Burdova činohra), 1924–25 byl členem činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, 1925–30 Slovenského národního divadla v Bratislavě a od 1930 působil do 1948 v Městském divadle v Praze na Vinohradech. Po únoru 1948 přešel s režisérem B. Stejskalem do Divadla státního filmu, jehož soubor se 1951 spojil s tehdejším Divadlem hlavního města Prahy v Karlíně. Svou kariéru ukončil v angažmá 1954–61 u Městských divadel pražských.
Ve významného divadelního herce vyzrál pod vedením prof. J. Hurta a V. Jiřikovského v Bratislavě. B. výkony patřily podle kritik k nejlepším na Slovensku. V opozici k dobovým avantgardním proudům se orientoval na civilně realistické, úsporné až strohé herecké prostředky, založené na precizní dikci a hloubce psychologické charakteristiky. Ve 30. letech dostal četné příležitosti v inscenacích J. Bora (Aljoša Karamazov), B. Stejskala a F. Salzra; s J. Frejkou nenašel společný jazyk a v Karlíně posléze patřil k jeho oponentům. V Divadle státního filmu byl předním hercem a pod režiséry B. Stejskalem a A. Radokem hrál své životní role (Galén v Čapkově Bílé nemoci, otec v Tylově Paní Marjánce). Vleklá jaterní choroba znemožnila B. výrazněji ovlivnit herecký styl souboru Městských divadel pražských. 1937 ho přítel H. Haas přivedl do filmových ateliérů. B. debutoval v Haasově filmu Kvočna a 1938 hrál Syna i v jeho adaptaci Bílé nemoci. Jedinou titulní roli ztvárnil ve filmu režiséra L. Broma Vyděrač podle románu E. Hostovského (1937–38). B. interpretace složité postavy patřila k vrcholným psychologickým výkonům meziválečného českého filmu. Jeho herecký, nenápadně občanský výraz a vnitřní lyrismus se filmařům nehodily, a tak se do 1958 uplatňoval jen jako epizodista. Velký prostor mu nabídl zejména za protektorátu rozhlas. V polovině 20. let napsal pod pseudonymem Tipan B. provokativní parodie na sentimentální texty pro ochotnická a zájezdová jeviště (Když jsem plela len aneb Hrůzostrašné mordy v pralese na Podhůře, Tak už neplač, Thalie! a Umřely nožičky). Na počátku 30. let se věnoval detektivnímu žánru. Románem Záhada vyhaslých očí (1932) se zařadil k nejlepším autorům původních českých detektivek první vlny, a to vedle románů E. Vachka, E. Fikera a povídek K. Čapka. Román Bezhlavý kapucín (1933) na detektivní osnově atypicky líčil starosvětský hororový příběh, ovlivněný E. A. Poem, A. C. Doylem a L. Klímou.
L: Kulturní adresář Praha 1936, s. 39n.; L. Bartošek, Náš film. Kapitoly z dějin (1896–1945), 1985, s. 262n., 338n., pozn. 317; FPH 1, s. 38n.; Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, passim; Český hraný film 2, 1930–1945, 1998, rejstřík; tamtéž 3, 1945–1960, 2001, rejstřík; Divadlo na Vinohradech 1907–1997, 1997, s. 52, 60.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
Adina Mandlová s Vítězslavem Bočkem ve filmu Panenství (1937)
Ota Motyčka, Vladimír Řepa a Vítězslav Boček ve filmu 13. revír (1946)
