BRÁBEK František 9.12.1848-23.5.1926

Z Personal
František BRÁBEK
Narození 9.12.1848
Místo narození Branovice (č. o. Dobšice) u Týna nad Vltavou
Úmrtí 23.5.1926
Místo úmrtí Praha
Povolání

55- Jazykovědec

64- Překladatel

BRÁBEK, František, * 9. 12. 1848 Branovice (č. o. Dobšice) u Týna nad Vltavou, † 23. 5. 1926 Praha, překladatel, vysokoškolský pedagog

Narodil se v rodině c. k. úředníka Ludvíka B., který v rámci kariérního postupu působil jako právník na mnohých místech monarchie. B. strávil sedm let v Szerencsi u Tokaje v Uhrách, kde vychodil obecnou školu. Maďarské piaristické gymnázium začal navštěvovat v Miškolci. Ve studiích pokračoval po návratu s rodiči do Čech 1861 (nebo 1862) na Akademickém gymnáziu v Praze. Maturoval 1868 na reálném gymnáziu v Táboře, kam byl jeho otec přeložen. 1868 podnikl B. cestu po stopách revoluce 1848–49 v Uhrách (cestopis sepsaný 1869 publikoval 1872 ve Světozoru). 1871 po skončených univerzitních studiích v Praze doprovázel hraběte V. Kounice na jeho cestách po Uhrách a Rakousku. Po návratu nastoupil B. do redakce Riegrova slovníku naučného jako spoluredaktor a tajemník (pro oblast převážně maďarských hesel), spolupracoval i s Ottovým slovníkem naučným. V Praze se účastnil národního života, navštěvoval literární společnosti U Ježíška (O. Hostinský, J. Neruda, J. V. Sládek, A. Stašek), později u Knoblochů na Betlémském náměstí. 1871 přeložil a s K. Tůmou a J. Nerudou vydal první velký výbor Petőfiho Básní. 1874 byl jmenován přísežným tlumočníkem maďarštiny u vrchního zemského soudu v Praze. Později působil až do penze jako ředitel translatorní kanceláře při pražském místodržitelství na Malé Straně. Od 1875 byl současně (prvním) lektorem maďarštiny na technice, od 1883 lektorem maďarštiny (jazyka a literatury) na české Karlo-Ferdinandově univerzitě. Pro potřeby výuky sestavil první oboujazyčné slovníky, užívané jako jediné až do druhé poloviny 20. století, dále gramatiky, čítanky, cvičebnice a dějiny obou literatur. 1885 inicioval v Praze návštěvu M. Jókaiho, jehož díla do češtiny od 70. let soustavně překládal, zorganizoval i dosud nejmasovější návštěvu Čechů v Uhrách u příležitosti zemské výstavy v Pešti. 1899 se stal prvním českým členem korespondentem prestižní uherské instituce – Kisfaludyho společnosti v Pešti. Za reprezentativní výbor Nové překlady básní S. Petőfiho (1, 1907) byl 1908 spolu s J. Vrchlickým jmenován čestným členem budapešťské Petőfiho společnosti. Po celý život působil B. jako výborný znalec maďarštiny a informátor o maďarské a uherské realitě. Byl cenzorem maďarských novin docházejících do Prahy, členem zkušební komise pro učitelství na středních školách, examinátorem z maďarštiny jako cizího vyučovacího jazyka, revizorem Sdružení překladatelského, přednostou překladatelského oddělení zemské správy politické, členem Národní jednoty Pošumavské. Zemřel po delší nemoci v podolském sanatoriu v Praze.

Od počátku 70. let 19. století se ve své propagátorsko-překladatelské činnosti věnoval dramatické literatuře. Vedle článků, studií a přednášek přeložil do češtiny a na českou divadelní scénu uvedl oblíbené maďarské autory doby dualismu (G. Csikyho, L. Dócziho, I. Madáche). Podnícen úspěšným českým provedením svého překladu hry J. Rákosiho Aesop získal pro překlady dalších her spolupráci J. Vrchlického. Senzace vídeňské scény Hubička L. Dócziho se stala v B. překladu a Vrchlického jevištní úpravě první maďarskou hrou na scéně Národního divadla v Praze (21. 11. 1884). Realistické drama Proletáři G. Csikyho v české inscenaci 1889 naopak zapadlo. Od 1890 začal s J. Vrchlickým z jeho popudu podle hamburského scénáře překládat objemné filozofické drama o dějinném vývoji lidstva, Madáchovu Tragédii člověka. Hra zaznamenala v českém prostředí nebývalý ohlas (kasovní úspěch díla, výstava honosné výpravy pořízené hrabětem M. Esterházym na Ferdinandově, dnes Národní třídě v Praze, madáchovská oděvní móda a zejména demonstrace po tzv. pražské scéně hry končící Marseillaisou, které přispěly k soudnímu procesu s Omladinou a k úřednímu zákazu hry 3. 10. 1892). Reprízy druhé, nové inscenace Madáchovy Tragédie 1904 v Praze, Plzni a v Brně prvotní ohlas ještě překonaly.

B. byl překladatelem prvních úspěšných maďarských her na české scéně, předním propagátorem maďarské literatury a kultury v českém prostředí, autorem jazykových příruček a zakladatelem řady hungarologických disciplín v Čechách. Užíval řadu pseudonymů a šifer: Franz Brábek; Branovický; Feri Branovický; Fr. B-k.; Fr. B-k; Fr. Bk.; F. B.; F. Bk.; Fr. Bbk; Fr. Br.; –k.

D: překlady: J. Rákosi, Aesop, 1873 (premiéra Prozatímní divadlo 17. 10. 1872); L. Dóczi, Hubička, 1885 (premiéra Národní divadlo Praha 21. 11. 1884, jevištní úprava J. Vrchlický, režie F. Kolár; další inscenace Švandovo divadlo 30. 9. 1920 pod titulem Polibek); G. Csiky, Proletáři, 1889 (premiéra Národní divadlo Praha 19. 3. 1889, Národní divadlo Brno 25. 10. 1889); I. Madách, Tragedie člověka, 1893 (s J. Vrchlickým, 2. vyd. 1904; premiéra Národní divadlo Praha 23. 7. 1892, s J. Vrchlickým, režie F. Kolár; nově tamtéž: 10. 6. 1904 a 12. 8. 1909, režie J. Kvapil); ostatní překlady knižně: S. Petőfi, Básně, 1871 (s K. Tůmou a J. Nerudou; týž, Nové překlady básní 1, 1907, Hrdina Jánoš – Kladivoun obce, 2, 1912 (s J. Vrchlickým); M. Jókai, Komedianti života, b. d., 1, 1872, 2, 1879, znovu 1–3, 1877, další vyd., b. d. 1896, 1901; týž, Zlatý muž 1, 1875, 2, 1876, další vyd. 1903, 1913 a 1927 jako Móra Jókaie Romány a povídky; týž, Emerich Fortunát, 1881, další vyd. 1895; týž, Žena padlého bojovníka. Obrázek z r. 1848, b. d. 1882; týž, Šereda, b. d., 1885; týž, Cikánský baron, 1894; J. Verne, Tajemný ostrov 1–3, b. d., 1879, 2. vyd. 1895; J. Eötvös, Vesnický notář, 1885; K. Mikszáth, Slavná župa, 1886; týž, Z povídek Mikszátha Kálmána, 1917; týž, Dobří Polovci, 1922; J. Arany, Budova smrt, b. d., 1896 (s J. Vrchlickým). Vlastní práce: Procházky po Uhrách, 1874; Průvodce k výletu do Pešti pořádaném Hospod. spolkem v Chrudimi, Kolíně a v Poděbradech, 1885; Mluvnice jazyka maďarského, 1875, rozšíř. vyd. 1893; Slovník maďarsko-český, b. d., 1910; Příruční slovník maďarsko-český, b. d., 1912; Slovník česko-maďarský a maďarsko-český, 1916; Česko-maďarský příruční slovník, b. d., 1921; Maďarsko-česká terminologie úřední, 1922 a 1923; Mluvnice a cvičebnice jazyka maďarského (se slovníkem), 5. rozšíř. vyd., 1922; Česko-maďarská terminologie úřední, 1926; Nový Kapesní slovník maďarsko-český a česko- -maďarský 1– 2, 5. vyd., 1948.

L: KSN 2, s. 68; OSN 4, s. 526n.; LČL 1, s. 288 (kde chybné místo narození a další údaje); ISN 3, s. 94; F. Ruth, Kronika královské Prahy, b. d., s. 773; F. Bayer, Stručné dějiny literatury české, 1878, s. 179, in: Neues politisches Volksblatt 26. 5. 1885; sine, Jókai’s böhmischer Übersetzer Hr. Prof. Brabek, in: Politik 24, 1885, č. 157, s. 3, 9. 6. 1885; ß (=J. Kuffner), in: Národní listy 25, 1885, č. 171, 23. 6. 1885; J. V. Neudoerfl, Stručné nástiny životopisné spisovatelův zastoupených v čítankách, 1906, s. 12n.; L. Quis, Kniha vzpomínek, 1902, s. 202n.; K 70.tinám: –o., in: Topičův Sborník 6, 1918–19, sv. 6, s. 281n., 7. 3. 1919; K 80.tinám: in: Prágai Magyar Hírlap 7, 1928, 8. 12. 1928; nekrology: nč.( =A. Nečásek), in: Venkov 21, 1926, č. 125, s. 5, 27. 5. 1926; E. Fiala, in: Otavan 10 (45), 1926, č. 3–5, s. 63n., 16. 9. 1926; in: Prágai Magyar Hírlap 5, 1926, 26. 5. 1926; A szomszéd népekkel való kapcsolataink köréből, Budapešť 1962, s. 265n.; M. Knappová, Dva popularizátoři maďarské literatury a Bibliografie maďarské literatury přeložené do češtiny F. Brábkem a G. N. Mayerhofferem, in: Dějiny a národy, 1965, s. 163n.; M. Husová, Recepce maďarské literatury v Čechách 1890–1918, kand. dis. práce, 1985, passim; táž, F. B., in: Amicus 2, 1997, s. 15n.; D. Rudá, Vrchlického překlady z maďarštiny, in sborník: Jaroslav Vrchlický a Josef Holeček (ed. O. Macura – J. Riedlbauchová), 2004, s. 74n.

P: LA PNP, Praha, F. Baťha – L. Šolcová, F. B., 2002, edice inv. č. 28; Biografický archiv ÚČL, Praha; osobní archiv autorky hesla.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová