BRÜLL Nehemias 16.3.1843-5.2.1891

Z Personal
Nehemias BRÜLL
Narození 16.3.1843
Místo narození Nový Rousínov
Úmrtí 5.2.1891
Místo úmrtí Frankfurt nad Mohanem (Německo)
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel

67- Nakladatel nebo vydavatel

BRÜLL, Nehemias (též Nehemia, Nachum), * 16. 3. 1843 Nový Rousínov, † 5. 2. 1891 Frankfurt nad Mohanem (Německo), rabín, učenec

Syn Jakoba ben Michaela B. (1812–1889). Tradiční studium absolvoval nejprve u svého otce, později v Praze u Š. J. Rapoporta. Poté, co získal rabínskou aprobaci, odešel do Vídně a na tamní univerzitě se věnoval studiu klasických a orientálních jazyků a dějin. Do této doby spadá i jeho první práce Geschichte der jüdischen Gemeinde zu Kojetein, určená pro časopis Ben Chananja (1862), jehož vydavatelem byl Leopold Löw, vrchní rabín v Segedínu. Spolupracovníkem tohoto časopisu zůstal B. po celou dobu jeho existence. Současně pokračoval i v talmudických studiích ve vídeňském Bejt hamidraši pod vedením I. H. Weisse, M. Friedmanna a Adolfa Jellineka. Byl spoluzakladatelem spolku pro kandidáty rabínství (Verein der Rabbinatskandidaten), v němž přednášel o židovských dějinách. Ve Vídni se též seznámil s Abrahamem Geigerem a pod jeho vlivem se stal rozhodným stoupencem reformního židovského hnutí. Promoval na univerzitě v Lipsku na základě práce Die Römischen Kaiser in Talmud und Midrasch (Římští císaři v Talmudu a midráši). Po ukončení studií přijal místo rabína v reformované obci v Bzenci na Moravě, odtud byl 1870 na Geigerův podnět povolán do Frankfurtu n. M. Jako rozhodný stoupenec reformního hnutí odmítal jakýkoliv kompromis mezi reformním a ortodoxním judaismem, a tím proti sobě vyvolal nepřátelství většiny členů frankfurtské obce, ovlivněné názory zakladatele západoevropského neortodoxního hnutí Samsona Raphaela Hirsche. Nakonec B. rezignoval na rabínskou funkci a výhradně se věnoval vědecké práci. Založil Die Jahrbücher für jüdische Geschichte und Literatur (10 svazků, 1874–90); velká část vědeckých a literárních příspěvků prvních devíti svazků pochází od něho a pojednávají o biblické exegezi a gramatice, židovských dějinách a literatuře, apokryfech, talmudické problematice a potalmudické středověké literatuře. 1890 začal B. vydávat Zentral-Anzeiger für jüdische Literatur jako pokračování Steinschneiderovy Hebräische Bibliographie. Vyšel však pouze jeden svazek (1891). B. hebrejsky psané články byly publikovány v časopisech Bejt Talmud, Bejt ha-Midraš, Ha-Karmel a Ocar ha-sifrut. Jeho kázání vyšla v Lipsku 1869, Frankfurtu n. M. 1878 a 1898. Také jeho svatební proslovy (Traungsreden) a smuteční projevy (Grabsreden) byly publikovány po jeho smrti (1891, 1895). Ze Steinschneiderova podnětu byl B. pověřen Zunzovou nadací (Zunz-Stiftung), aby zpracoval poznámky a dodatky k Zunzovu spisu Gottesdienstliche Vorträge, jednomu ze základních děl vědy o židovství (Wissenschaft des Judentums). Práci však přerušila B. smrt a do druhého vydání tohoto spisu (vyšel ve Frankfurtu n. M. 1892) mohly být začleněny pouze poznámky nalezené v jeho pozůstalosti. Jeho knihovnu čítající deset tisíc svazků získala frankfurtská židovská obec.

L: Encyclopaedia Judaica 4 (A–G), Berlin 1929, s. 1104n.; Winninger 1, s. 470; Jüdisches Lexikon 1, Berlin 1927, s. 1182; Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart (ed. H. Gold) 1929, s. 283; O. Muneles, Bibliografický přehled židovské Prahy, 1952, č. 948, 1215, 1365; Encyclopaedia Judaica 4, Jerusalem 1996, s. 1415.

Bedřich Nosek