StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BRABEC Adolf 3.5.1875-26.10.1928

Adolf BRABEC
Narození	3.5.1875
Místo narození	Mšec u Slaného
Úmrtí	26.10.1928
Místo úmrtí	Protivín
Povolání	63- Spisovatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 110
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42310

BRABEC, Adolf, * 3. 5. 1875 Mšec u Slaného, † 26. 10. 1928 Protivín, prozaik, dramatik, básník

Studoval na gymnáziích v Českých Budějovicích, v Písku a v Praze. Následně absolvoval jednoroční vojenskou službu v řadách rakousko-uherské armády. Poté vstoupil, po vzoru svého otce, do služeb rodu Schwarzenberků. Prvních devět let prožil ve Vídni, kde se mj. angažoval v kulturním životě místní české menšiny. Některé jeho hry měly právě v hlavním městě mocnářství svou premiéru a byly vydány i v němčině. Později se B. přestěhoval do jižních Čech. Tam vystřídal řadu působišť na jednotlivých panstvích schwarzenberského dominia. Působil mj. v Třeboni a Českém Krumlově. V závěru života byl pak vrchním správcem knížecího pivovaru v Protivíně. 1928 se oženil, krátce nato však podlehl zápalu plic.

Zápletky B. próz bývaly obvykle založeny na tragickém milostném sváru, časové a územní zařazení se však mění na základě autorových zkušeností a inspiračních zdrojů i dobových nálad a aktuální čtenářské poptávky. V prózách se hojně věnoval sociálním podmínkám života vídeňských Čechů. Stálým zdrojem inspirace mu byly rovněž jižní Čechy, zejména oblast Pošumaví. Po první světové válce se uchyloval k historické beletrii. Čerpal zejména z rožmberských motivů a jeho práce měly i funkci historicko-popularizační.

B. poezie se nesla v lyrickém duchu. Obsahovala líčení osobních citových zklamání, tužeb i sentimentálních úvah a stesků. V tomto směru jej ovlivnila především tvorba Josefa Svatopluka Machara a Antonína Klášterského.

D: básnické sbírky: Dávné dumy, 1894; Jarní violy, 1895; Zvadlé květy, 1896; Listí padá, 1898; Květy samot, 1904; prózy: Prvosenky, 1895; Vzpomínky a nálady, 1899; Denní dramata, 1903; Trocnovské plameny, 1924; romány: Bez ochrany, 1898; Z víru velkoměsta, 1903; Hlubiny, 1904; V bankovním domě, 1910; Česká Vídeň, 1910; divadelní hry: Na venkově, 1897; Pomsta, 1899; Na statku, 1904; Lékař, 1907; První láska, 1907; Slavnostní řeč, 1908; Sestra Červeného kříže, 1920; Poslední soud, 1923; Domovina, 1924; Staří mládenci, 1925.

L: OSN 28, s. 126; OSND 1/2, s. 705; LČL 1, s. 287; ISN 3, s. 94; KSN 2, s. 68.

Roman Vondra