BRADÁČ Ludvík 25.1.1885-14.11.1947

Z Personal
Ludvík BRADÁČ
Narození 25.1.1885
Místo narození Orahovice (Chorvatsko)
Úmrtí 14.11.1947
Místo úmrtí Praha
Povolání

71- Knihkupec nebo šiřitel knižní kultury 68- Redaktor nebo žurnalista

88- Umělecký řemeslník

BRADÁČ, Ludvík, * 25. 1. 1885 Orahovice (Chorvatsko), † 14. 11. 1947 Praha, knihař, odborný publicista, pedagog

Byl synem koláře usazeného ve Slovinsku. Knihařskému řemeslu se učil v Praze od 1899 u staroměstského mistra J. Nepevného. Zdokonalit získané znalosti odešel 1904 do ciziny, nejprve do Düsseldorfu do knihařské školy P. Adama a později do Paříže, kde pracoval v několika dílnách. Tím splnil podmínky předlitavského živnostenského řádu k založení vlastního podniku. 1908 se vrátil do Prahy a otevřel si na Vinohradech knihařskou dílnu. Poučen zahraničními zkušenostmi usiloval o řemeslně dokonalé provedení knihy. Spolupracoval s předními knižními výtvarníky (např. V. H. Brunnerem, J. Bendou, F. Koblihou, F. Kyselou). Rozsáhlá byla i jeho editorská činnost, v jejímž rámci vydával jak běžné knihy, tak i bibliofilské tisky, ve kterých nejlépe uplatnil své odborné školení. Do řady jeho mimořádně ceněných tisků patřily mj. Čelakovského Ohlasy písní ruských a českých (s frontispisem V. H. Brunnera), Kniha Rut (s dřevorytovými iniciálami J. Mánesa) nebo Lyrika K. Sabiny (se studií M. Martena a výtvarně zpracovaná Z. Braunerovou). B. přispíval také do odborného tisku. Od 1911 psal pravidelně do časopisu Knihař, 1916–19 a 1922–27 ho rovněž redigoval. B. články vycházely také v Ročence českých knihařů, v časopisu Archiv für Buchbinderei, v Typografii aj. Zajímala ho ovšem knižní kultura v celé šíři, což dokládal svými příspěvky do nepravidelně vycházejících časopisů Knihomil (1917–19) a Knihomol (1921–27). B. se také jako přední znalec podílel na zpracování hesla o knihařství pro Ottův slovník naučný nové doby a vydal několik samostatných odborných publikací věnovaných tomuto tématu (Knihařství 1912, Knihařská technologie 1941). Plánoval napsat rozsáhlou učebnici knihařství, ze které dokončil jen díl Mramorování (1927).

Náročné ediční projekty (zejména Rukověť sběratelova J. M. Augusty) přivedly B. do značných finančních těžkostí, pro které se musel po 1927 samostatné nakladatelské činnosti vzdát. Pokoušel se ji sice 1935 obnovit, ale jeho nová knižnice Koloběh se dlouhodobě neprosadila. B. se postupně stále více věnoval pedagogické práci. Působil jako profesor Státního grafického ústavu v Praze, kde předával své poznatky mladší generaci domácích knihařů a knižních výtvarníků. Stále si u něho ovšem objednávali soukromníci i přední nakladatelské domy (např. Nakladatelství František Borový) reprezentativní knižní vazby. Odbornými publikacemi, pedagogickou činností i vlastní knižní tvorbou ovlivnil B. dlouhodobě českou knižní kulturu.

D: Úprava vazeb knižních, 1911 (OSND uvedl chybný název a rok vydání 1913), 2. vyd. 1923; Knihvazačství, 1912; Sešit knihařových poznámek, 1923; Mramorování, 1927; Bibliofilské knihy 1909–1929, 1929; Knižní vazba v proměně věků, 1930; Ročenka L. B., 1916, 1917, 1919, 1923, 1936.

L: Katalog výstavy vazeb a edicí L. B., 1919; J. Krecar, Obnovitel českého knihařství, in: Knihomol 5, 1924/25, s. 47n.; Gd (J. Gotthard), L. B. padesátníkem, in: Československý knihkupec, 1935, s. 40; F. Jašek, Průkopník řemesla knihařského L. B. mrtev!, in: Knihař, 1947, s. 178; F. K. (F. Kobliha), Knihař L. B., in: Marginálie 20, 1947/48, s. 161; J. Firt, Knihy a osudy, 1991, 2. vyd., s. 166; M. Bohatcová a kol., Česká kniha v proměnách staletí, 1990, s. 429; OSND 1/2, s. 705; LČL 2/2, s. 1264n.

P: pozůstalost v LA PNP, Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková