BRADÍK Josef 30.10.1905-17.2.1980

Z Personal
Josef BRADÍK
Narození 30.10.1905
Místo narození Žalkovice u Kroměříže
Úmrtí 17.2.1980
Místo úmrtí Brno
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik

BRADÍK, Josef, * 30. 10. 1905 Žalkovice u Kroměříže, † 17. 2. 1980 Brno, slévárenský odborník, pedagog

Pocházel z rolnické rodiny. Maturoval na české reálce v Kroměříži, 1931 absolvoval strojní obor na České vysoké škole technické v Brně. Začal praktikovat ve Zkušebním a výzkumném ústavu pro slévárenství při ČVŠT Brno a ve slévárně Moravia v Mariánském Údolí u Olomouce. V červnu 1934 nastoupil do firmy Ericha Roučka ve Slatině (Brno), kde získal zkušenosti s výrobou syntetické litiny v rotační peci vytápěné prachovým uhlím. Stal se vedoucím chemické a mechanické zkušebny materiálu. Od 1936 pracoval jako konstruktér v Československé zbrojovce v Brně. Později byl pověřen obnovením zrušeného provozu slévárny bývalé firmy Wannieck (tzv. Vaňkovka). Do dvou let po rekonstrukci a modernizaci se slévárna stala jednou z nejlepších v Brně. Za okupace byl nasazen do kalírny v novém závodě Zbrojovka v Kuřimi u Brna. 1946 se vrátil zpět do Vaňkovky, kde zavedl poprvé v ČSR dělbu práce při nesériové výrobě odlitků; tím dosáhl i nárůstu výroby o 80 % (na dvojnásobek plánované kapacity). 1948–53 se podílel na projektu a výstavbě první mechanizované slévárny Továrny obráběcích strojů (TOS) Kuřim. Jako hlavní metalurg se zasloužil o zavedení moderních výrobních metod (formování pískometem) a organizaci výroby založenou na důsledné dělbě práce. Od 1955 působil ve Státním výzkumném ústavu materiálu – slévárenském výzkumu v Brně. Věnoval se také vypracování návrhů státních norem v oboru slévárenství. 1963 byl jmenován řádným profesorem slévárenství na Strojní fakultě Vysokého učení technického v Brně, kde setrval až do odchodu na odpočinek 1972.

Od 1952 působil v Technickém sboru sléváren šedé litiny, jehož byl zakládajícím členem a pět let předsedou. 1953 až 1957 byl členem redakční rady časopisu Slévárenství. Působil v ústředním výboru Slévárenské společnosti a současně jako předseda její odborné skupiny technologické. Získal její nejvyšší ocenění, plaketu prof. F. Píška.

D: Rekonstrukce a výstavba sléváren, 1956; Zkušenosti z mechanisované slévárny, 1956; F. Píšek – A. Plešinger, Slévárenství, 1974, 1975 (kapitoly Základní vlastnosti slévárenských slitin a Formování); skripta: Slévárenství I a II, 1966; Slévárenská technologie I a II, 1970, 1972; články: Technologie pístních kroužků, in: Slévárenství 1957, č. 7, s. 202n.; Litina na vložky válců spalovacích motorů, in: tamtéž, 1960, č. 3, s. 103n.; Staženiny a řediny v odlitcích ze šedé litiny, in: tamtéž 1960, č. 9, s. 301n.; Stahování šedé litiny, in: tamtéž, 1961, č. 3, s. 86n.; Šedá litina k povrchovému kalení, in: tamtéž, 1962, č. 11, s. 446n.; K otázce stejnoměrného zhuštění formovací směsi lisováním, in: tamtéž, 1965, č. 3, s. 92n.; O pohybech formovací směsi při lisování, in: tamtéž, 1966, č. 5, s. 182n.; K rozboru dilatací kovu a formy při tuhnutí odlitku, in: tamtéž, 1970, č. 5, s. 197n.; Řešení vtokových soustav pro odlitky s tenkými stěnami, in: tamtéž, 1970, č. 7, s. 269n.; Další poznatky o dilatacích kovu a formy při tuhnutí odlitků, in: tamtéž, 1971, č. 3–4, s. 118n.; Korelace mezi tloušťkou stěny odlitku, rychlostí chladnutí a krystalizací litiny, in: tamtéž, 1975, č. 8, s. 314n.

L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 97; M. Bednařík, 65. narozeniny prof. Ing. J. B., in: Slévárenství, 1970, č. 11, s. 480; týž, Prof. Ing. J. B. k narozeninám, in: tamtéž, 1975, č. 12, s. 517; K. Rusín – A. Fiala, Vzpomínka na prof. Ing. J. B., in: tamtéž, 1980, č. 5, s. 211n.

P: Archiv VUT Brno.

Jan Hučka