BRANDL Petr 24.10.1668-24.9.1735

Z Personal
Petr BRANDL
Narození 24.10.1668 (pokřtěn)
Místo narození Malá Strana (Praha)
Úmrtí 24.9.1735
Místo úmrtí Kutná Hora
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

BRANDL, Petr (též BRANDEL, PRANDL, Jan), * 24. 10. (pokřtěn) 1668 Malá Strana (Praha), † 24. 9. 1735 Kutná Hora, malíř

Otec Michal byl pravděpodobně Němec, matka Alžběta, roz. Hrbková, byla sestrou zlatníka Marka Hrbka, u něhož B. jako chlapec mohl poznat techniku reliéfu. Asi od 1683 se učil u dvorního malíře a správce hradní obrazárny Kristiána Schrödera. Ten mu umožnil poznání skvělých italských a nizozemských děl, chovaných tehdy na Hradě. Z malířů, činných v Praze, na B. nejvíc zapůsobil Švýcar J. R. Bys, vlámský malíř A. Godyn a zejména v benátské Lothově dílně vyškolený Rakušan M. V. Halbax. U něj se B. seznámil s temnosvitnou malbou, spojující dramatické účinky světla s intenzivní barevností. Citelně jej ovlivnil i extatický projev ve Slezsku usazeného M. Willmanna a jeho žáka J. K. Lišky. Jejich prostřednictvím (sám v cizině nepobýval) poznal B. podněty jak malířských škol italských (Benátky, Bologna) tak vlámských a holandských. 1693 se oženil s dcerou staroměstského malíře J. B. Klosse, s níž měl do 1698 tři děti. Syn Maxmilián (* 1694) pravděpodobně pracoval s otcem v Kuksu. Po rozpadu manželství 1700 se B. o rodinu nestaral a ženě neplatil výživné. Nejstaršími B. známými díly jsou obrazy Sv. Maří Magdalény v Mníšku pod Brdy (1693–94) a Zvěstování P. Marie na Svaté Hoře u Příbrami (1697). Ještě na přelomu 17. a 18. století byl v B. tvorbě citelný Halbaxův vliv. B. jej pak začal překonávat silou výrazu a temperamentem přednesu. Temnosvit diferencoval bohatším užitím světelných reflexů, do obrazů vnášel pohyb postav ve velkých kruhových či oválných kompozicích (Narození P. Marie, Doksany, 1703). Už tehdy byl umělcem uznávaným, neboť jej zvali k posuzování návrhů soch pro Karlův most a sám také některá zdejší sousoší navrhl. Jistě nakreslil (nejpozději 1709) návrh pro sousoší Sv. Luitgardy, vytesané 1710 M. B. Braunem, s nímž pak spolupracoval i nadále, když pro něj (s největší pravděpodobností kolem 1714) navrhl teatrálně dramatické nástavce bočních oltářů v pražském jezuitském kostele sv. Salvátora. 1717 tam dodal obraz Sv. Linharta a Sv. Vavřince. Sebevědomí B. prokázaly i autoportréty (lobkovický kolem 1697, strahovský kolem 1713, s gestem počítání na prstech po 1725), v nichž se vyrovnával s tvorbou J. Kupeckého a současně manifestoval podstatně mohutnější plastičnost tvaru. Ve druhém desetiletí 18. století se v kompozici B. obrazů stále více projevovala jeho schopnost dramatické inscenace náboženských příběhů. Přibývalo v nich postav, prohluboval se prostor i světelné kontrasty (Všichni svatí v kostele sv. Jakuba v Praze, 1711). Zvlášť výraznou kombinaci světelných zdrojů ukázal Křest Kristův (1716–17) v Manětíně, intenzivní sluneční záři Sv. Jáchym a Sv. Anna u P. Marie Vítězné v Praze (1716). Celý cyklus oltářních obrazů dodal 1718–19 pro boční oltáře kostela sv. Markéty na Břevnově (Praha). Počátkem 20. let vytvořil mistrovská díla, dokonale syntetizující dramatické, epické i lyrické prvky v souladu se světlem a barvou. Tehdy ho získal do svých služeb hrabě F. Černín, pro nějž maloval portréty a do Černínského paláce rozměrnou kompozici Historie Josefa Egyptského (1721). Od 1725 pracoval pro Šporkův Kuks, kde se znovu setkal s M. B. Braunem a pravděpodobně mu pomáhal s návrhy pro sochy poustevníků a zejména pro obrovský reliéf Narození Páně. V tomto období maloval také pro paulány v Nové Pace (zdejší obraz Sv. Jana Nepomuckého má autorskou repliku v klášterním chrámu v Pohledě). 1727 vytvořil B. jedno ze svých nejskvělejších děl – Klanění tří králů na hlavním oltáři zámecké kaple ve Smiřicích. Vzápětí byl vyzván sedleckými cisterciáky k výzdobě obnoveného klášterního kostela. 1728 tam namaloval pro hlavní oltář obraz Nanebevzetí P. Marie (dnes ve Vysokém Mýtě) a pro boční oltáře Patrony země české, Sv. Juliánu a Vidění sv. Luitgardy, v němž se vrátil k námětu, kdysi navrženému pro Braunovo mostní sousoší. Z téže doby jsou i jeho nejlepší obrazy závěsné (Šimon s Ježíškem, po 1725 a Podobizna horního úředníka, 1728). Současně s náboženskými tématy a portréty se B. věnoval i žánru (Muž s dýmkou a Dívka s číší vína, Tři ženy a lovec, U felčara, U mastičkáře – vesměs kolem 1720). Jeho malířská suverenita se projevila i v pastózně malovaných poprsích apoštolů a mužských hlav (opakovaně kopírovaných), na nichž vysoké vrstvy barev modeloval i prsty. Po 1730 se už v B. díle projevilo oslabení nemocemi i stářím. Přesto přijal 1731 velkou zakázku pro nově postavený cisterciácký klášter v Křesoboru (Krzeszów, Polsko), kam byl propuštěn přímo z dlužnického vězení v Hradci Králové. Namaloval pro něj obrovský obraz Nanebevzetí P. Marie pro hlavní oltář a dva obrazy pro oltáře boční, na nichž už spolupracovali dva jeho pomocníci. Odtud zajížděl za F. Šporkem do Kuksu, 1731 namaloval portrét hraběte, jehož hosty tehdy byly i B. dcera Mariana a manželka jeho syna Maxmiliána se svou dcerou. V Novém Lese tu namaloval na ploše velké skály Útěk do Egypta. 1734 se pokoušel v Kutné Hoře o důlní podnikání a namaloval obraz Nejsvětější Trojice pro hlavní oltář stejnojmenného kostela a Sv. Bartoloměje (dnes v Kolíně). Jeho život byl neurovnaný, často bylo poukazováno na jeho zálibu v pití, rozpory v manželství, neplnění závazků a dluhy, pro něž se dostal i do vězení. 1690 byl uvězněn za to, že v hádce poranil svého soupeře, měl spory s cechem, jehož členem se stal až 1694, ale povinné poplatky tam ani pak neplatil. Žil vesele, utrácel za vzácná vína, tabák i pudr a údajně měl dokonce vlastní ekvipáž a služebnictvo. Nedodával obrazy, na něž obdržel zálohu, stále byl obtížen dluhy a stíhán věřiteli. Od 1710 se v Jílovém u Prahy pokoušel i o těžbu zlata. B. neutěšené majetkové poměry byly známy už současníkům. Byl pohřben v Kutné Hoře, v kostele Panny Marie na Náměti.

B. vyvázal umění z řemeslně cechovních tradic a dal barokní malbě v Čechách specifický lokální ráz. Výrazně zapůsobil na současníky (J. Kupeckého), mladší mistry (V. V. Reinera) i na skupinu následovníků (J. A. Pinka, J. J. Majora, J. J. Köppela ad.). Právem byl obdivován i v 19. století (K. Purkyně). B. bohémský život vedl některé spisovatele (F. Čečetka) k často zbytečně nadsazujícímu líčení jeho osudů. Poznání B. tvorby věnoval podstatnou část svého života Jaromír Neumann.

L: OSN 4, s. 560; Toman 1, s. 88; MČE 1, s. 546; EČVU, s. 68; NEČVU 1, s. 85; J. Neumann, P. B. Katalog k výstavě NG, 1968; týž, M. B. Braun a P. B., in: Umění 46, 1998, s. 109n.; A. Rousová, P. B. – malíř neřestí pozemských, in: Katalog výstavy NG, 2004; J. Prokop, P. B. Životní a umělecký epilog (1725–1735), 2007.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ivo Kořán