StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BRANISLAV František 16.6.1900-25.9.1968

František BRANISLAV
Narození	16.6.1900
Místo narození	Beroun
Úmrtí	25.9.1968
Místo úmrtí	Praha-Komořany
Povolání	63- Spisovatel 64- Překladatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 135-136
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42837

BRANISLAV, František (vl. jm. Blecha, František), * 16. 6. 1900 Beroun, † 25. 9. 1968 Praha-Komořany, básník, nordista

Narodil se v rodině nájemce hostince. Dětství prožil ve Strašicích u Rokycan, jinošství v Počáplech u Berouna. 1921 maturoval na reálném gymnáziu v rodišti. 1921–26 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy bohemistiku a germanistiku s cílem stát se středoškolským profesorem. Za studií se zapojil do literárního dění v okruhu Devětsilu, přijal za svůj Wolkrův program proletářské poezie a v jeho duchu publikoval první básnickou sbírku Bílý kruh (1924), pro niž si zvolil pseudonym podle přítele B. Němcové, kovolijce Josefa Branislava Mencla. Toto jméno pak přijal za občanské. Po absolvování vojenské služby byl 1928–45 úředníkem Všeobecného penzijního ústavu. 1926 se zúčastnil jako překladatel zájezdu družiny Bakulových zpěváčků do Dánska a od té doby se zabýval nordistikou: dánštinou, švédštinou (z ní sporadicky překládal a napsal příručku Švédsky na cesty, 1939) a norštinou. Od počátku 30. let působil jako knihovník Skandinávského a nizozemského ústavu. 1945–52 byl literárním referentem Československého rozhlasu. 1952–55 působil jako šéfredaktor Literárních novin, 1955–58 Nového života, 1952–59 jako lektor severských jazyků a literatur na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho syn Vladimír B. (* 1935) je televizním reportérem, dramaturgem a scenáristou. B. druhá žena Věra B. byla hudební pedagožkou a redaktorkou. Pohřben byl na hřbitově v Praze-Modřanech.

Od druhé sbírky Na rozcestí (1927) představuje B. rozměrné básnické dílo subtilní přírodní a milostnou lyriku, dramatizovanou zážitky ze Skandinávie, kam se celoživotně vracel, obavou o domov a posléze očekáváním smrti. Jeho verše jsou smyslové, pastelově nanášené, formálně dokonalé a zvukově podmanivé svou melodickou hudebností, vycházejí hlavně z impresionistické a tomanovské inspirace. Osobními přáteli B. byli J. Hořejší a jeho bratr J. Alda, s nimiž ho spojovalo obdobné vidění světa (u Hořejšího melancholické, u Aldy harmonizační). Severu věnoval sbírky Větrná růžice (1930), Dým k hvězdám (1940) a pozdní poemu Moře (1961), přírodní lyriku shrnula sbírka Na houslích jara, podzimu… (1933). Úzkost a obavu vyjádřil v silné poezii domova v knize Věčná země (1939). Po válce čelil schematické popisnosti nejprve prostou, nehlubokou zpěvností. V jedné ze svých vrcholných sbírek Večer u studny (1955) pak zvýrazněním citové vroucnosti, něhy a elegičnosti prolomil vlnu socialistického realismu a vyvolal nenávistnou polemiku, v níž se ho veřejně zastal generační druh V. Nezval. Bilanční tóny narůstaly v pozdních knížkách (Prsten na cestu, Věnec z trávy, klasicizující Řecká sonatina, Divertimento a kantiléna) a vyústily v sugestivní verše tzv. osobního ticha B. nejvýznamnější sbírky Sluneční kámen (posmrtně 1969), poznamenané zčásti tíží srpnové okupace. Encyklopedickou znalost severské literatury nestačil zúročit. Po osvobození patřil k průkopníkům moderní poezie pro děti (trojsvazkový soubor Básně dětem, 1971). Jeho esejistika vyšla ve výboru Z rosy a ze studánek (1980). S A. Rážem a F. Hamplem redigoval sborník na paměť příslušníka roty Nazdar J. Jonáše Věrnému vojáku Jonášovi (1928).

D: LČL 1, s. 295n. (kde bibliografie).

L: Kunc 1, s. 56n.; V. Závada, Krajina a lidé mého srdce, 1975, passim; SČL, s. 49n.; LČL 1, s. 295n.; SČS 1, s. 70n.; MČE 1, s. 548; OSND 1/2, s. 712; Tomeš 1, s. 132.

P: LA PNP Praha a ve vlastnictví rodiny.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera