BRASCHMANN Mikuláš 14.6.1796-13.5.1866

Z Personal
Mikuláš BRASCHMANN
Narození 14.6.1796
Místo narození Rousínov u Brna
Úmrtí 13.5.1866
Místo úmrtí Moskva (Rusko)
Povolání 1- Matematik
Citace Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 137-138

BRASCHMANN, Mikuláš (též BRAŠMAN, Nikolaj Dmitrijevič), * 14. 6. 1796 Rousínov u Brna, † 13. 5. 1866 Moskva (Rusko), matematik, mechanik

Narodil se v německé kupecké rodině, v níž se mu dostalo také základního vzdělání. 1817 vstoupil na polytechniku ve Vídni, záhy však přešel na vídeňskou univerzitu, kde zpočátku překonával nedostatky své dosavadní přípravy. Obrátil se proto na profesora astronomie Josefa Littrowa se žádostí o pomoc. Littrow byl sice zpočátku vůči B. dalšímu studiu skeptický, přesto mu však doporučil četbu, která by mu pomohla překonat mezery ve vzdělání. B. uspěl a překvapil svými výsledky i Littrowa. Od té doby se mezi nimi rozvinulo dlouholeté přátelství. 1821 ukončil B. studium a byl ustaven repetitorem vyšší matematiky na vídeňské univerzitě. K tomuto špatně placenému místu hledal ještě další zaměstnání. Littrow, který v době napoleonských válek působil v Rusku (učil na kazaňské univerzitě mj. N. I. Lobačevského, stal se členem Petrohradské akademie a měl dobré kontakty na ruskou šlechtu), navrhl ve Vídni sídlícímu knížeti Jablonovskému B. jako vychovatele dětí. 1823 B. odejel do Petrohradu s doporučujícími dopisy Littrowa a Jablonovského a seznámil se s kněžnou Golicynovou, která měla o matematiku a mechaniku hlubší zájem (sama publikovala větší pojednání z mechaniky). V jejím domě poznal též řadu petrohradských vědců. Od ledna 1824 do konce akademického roku učil na petrohradském Petropavlovském učilišti. V březnu 1825 byl jmenován adjunktem matematiky a astronomie na kazaňské univerzitě, kde pak působil devět let až do 1834. Přednášel matematiku, mechaniku a sférickou astronomii. Mechaniku vyučoval podle konspektu profesora Lobačevského. V té době byl Lobačevskij v Kazani řádným profesorem a děkanem fyzikálně-matematické fakulty. Lobačevskij měl 11. 2. 1826 přednášku, kde seznámil své kolegy s prací Stručný výklad základů geometrie s přesným důkazem teorie rovnoběžek, a požádal je, aby jeho práci posoudili. B. spolu dalšími profesory Simonovem a Kupferem byli požádáni rovněž fakultou o posouzení Lobačevského rukopisu. To však bylo zřejmě nad síly a zaměření této komise. Její vyjádření není známo a pravděpodobně u ní se podařilo ztratit i posuzovaný rukopis první systematické práce o neeukleidovské geometrii. Je doloženo, že B. ke svým přednáškám využíval pojednání S. F. Lacroixe, J. B. Biota, a J. Littrowa, později i A. L. Cauchyho a G. Monge. V září 1834 byl přeložen na moskevskou univerzitu jako mimořádný profesor katedry aplikované matematiky, v lednu 1835 jmenován řádným profesorem. Spolu s ním přišel na univerzitu N. E. Zernov a díky těmto učitelům se výuka matematiky a mechaniky na moskevské univerzitě vyrovnala úrovni nejlepších zahraničních univerzit, a to i pařížské polytechniky. Na moskevské univerzitě ovlivňovaly výuku matematiky a mechaniky myšlenky Lobačevského geometrie a Ostrogradského matematické analýzy. B. zavedl hned po svém příchodu z Kazaně přednášky ze statiky (včetně hydrostatiky), dynamiky (včetně hydrodynamiky) a optiky, které předpokládaly znalosti z matematické analýzy. Výuku přivedl na vysokou teoretickou úroveň. 1842 podnikl studijní cestu do německých zemí, Francie a Anglie. Zúčastnil se v Manchesteru sjezdu Britské Asociace pro podporu vědy a přednesl příspěvek O molekulárních silách. Seznámil se s mnoha významnými vědci (W. Hamilton, J. Herschel, C. G. J. Jacobi, W. Bessel aj.), načerpal nové poznatky, kterými se pak snažil obohatit vlastní práce a přednášky.

Z jeho podnětu vznikla v 60. letech 19. století Moskevská matematická společnost, jako reakce na vzrůst počtu univerzitních absolventů matematiky a aktivních badatelů v matematice, fyzice, astronomii. 1864 ukončil svou činnost na univerzitě a zájemci o matematiku se začali scházet v jeho bytě. Podle zachovaného zápisu se první schůzky (15. 9. 1864) zúčastnilo 12 matematiků, kteří se rozhodli zformulovat stanovy a program nové společnosti a zvolili B. jejím předsedou. Současně na jeho podnět iniciovali specializovaný Matematický sborník. 1865 univerzita založila Brašmanovu cenu za nejlepší práce z čisté i aplikované matematiky.

První studie publikoval B. po svém příchodu (1834) do Moskvy v Učených zápiscích moskevské univerzity (1834 až 1835), ale už 1834 vydal větší učebnici Kurs analitičeskoj geometrii. Jeho poslední práce vyšla posmrtně 1866 v prvním čísle Matematického sborníku. B. rychle reagoval na výsledky dobové francouzské a německé matematiky (N. H. Abel, C. G. J. Jacobi, J. Liouville, C. F. Gauss, S. D. Poisson, A. L. Cauchy, A. M. Legendre, M. V. Ostrogradskij ad.). K jeho žákům patřili pozdější významní matematici a mechanici P. L. Čebyšev, A. J. Davidov, A. S. Jeršov, I. I. Rachmaninov, F. E. Orlov, D. N. Lebeděv a N. E. Žukovskij.

L: A. J. Davidov, N. D. B., in: Matematičeskij sbornik, Moskva 1866, sv. 1, s. 11n.; I. I. Licholetov – L. E. Majstrov, N. D. B., Moskva 1971 (s bibliografií).

Jaroslav Folta