BRAUN Edmund Wilhelm August 23.1.1870-23.9.1957

Z Personal
Edmund Wilhelm August BRAUN
Narození 23.1.1870
Úmrtí 23.9.1957
Místo úmrtí Norimberk (Německo)
Povolání 73- Uměnovědec nebo historik umění
Citace Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 142-143

BRAUN, Edmund Wilhelm August, * 23. 1. 1870 , † 23. 9. 1957 Norimberk (Německo), historik umění, památkář, pedagog, redaktor

Studoval gymnázium ve Freiburgu, pak dějiny umění a kultury i klasickou archeologii na univerzitách ve Freiburgu, Lipsku a v Heidelbergu, kde studia zakončil a byl 1. 5. 1894 promován titulem doktor filozofie (PhDr.). 1894–97 pracoval jako asistent ve významné muzejní instituci Germanisches Nationalmuseum v Norimberku. Odtud odešel do Opavy a přijal tam 24. 5. 1897 místo kustoda a záhy ředitele uměleckoprůmyslového a později zemského muzea, a to 1897–1935, 1939–40 a 1943–45. Mezitím také 1930–33 učil externě dějiny umění na německé univerzitě v Praze. Od počátku dvacátého století inicioval dostavbu opavského uměleckoprůmyslového muzea, promýšlel a dal mu široký program činnosti a podílel se aktivně na jeho převedení do působnosti zemské správy. Po 1918 nové státní uspořádání respektoval, navázal intenzivní styky s českým uměleckým a kulturním prostředím a podporoval soudobé slezské umění. Po 1938 se dal ovlivnit nacistickou kulturní teorií a za protektorátu plnil úkoly komisaře či zmocněnce pro oblast muzejnictví. 1945 odešel do Německa, kde působil 1946–57 při inventarizaci druhou světovou válkou poškozené sbírky keramiky v Germanisches Nationalmuseum v Norimberku a 1947–51 jako uznávaný badatel a vysokoškolský učitel na univerzitě v Erlangen.

V Opavě rozvinul bohatou vědeckou, výstavní, akviziční, publikační a přednáškovou činnost. V oboru muzejnictví věnoval pozornost několika uměleckoprůmyslovým oborům. Nejprve obrátil zřetel zejména k drobné bronzové plastice, keramice a ke zlatnictví. Za vrchol této práce je považována autorská spoluúčast na velké monografii dějin vídeňské porcelánky (Geschichte der k. k. Wiener Porzellanmanufaktur, 1907). Po 1918 se zabýval hlavně barokním sochařstvím v českých zemích a pracoval na umělecké topografii Slezska. B. si získal mimořádnou pověst jako autor několika výstav, jež jsou dodnes připomínány domácí a zahraniční literaturou, např. výstavy rakouských zlatnických prací (1904), drobných bronzů (1907) a barokní plastiky (1933). V muzeu, které vedl, vytvořil jednu z nejvýznamnějších uměleckoprůmyslových sbírek, jež svým významem přesáhla rámec českých zemí. Byl znalcem umění, uměleckého řemesla a soukromých uměleckých kolekcí především v bývalém Rakousko- Uhersku, jimž věnoval dva svazky zamýšlené edice Oesterreichische Privatsammlungen. Od 1911 se stal poradcem Františka Ferdinanda d’Este pro nákupy uměleckých předmětů a v jeho službách podnikal četné cesty po Evropě. Během nich opatřoval nové sbírkové předměty i pro opavské muzeum. B. publikační činnost vycházela z uplatňování tradičních znaleckých postupů, znalostí písemných pramenů a ze studia v předních galeriích, muzeích a soukromých uměleckých sbírkách v Evropě. Otiskl na čtyři stovky německy psaných prací v podobě zpráv, jež jsou uloženy hlavně v odborných časopisech, i samostatně vydávaných katalogů. Své poznatky popularizoval také přednáškami a články v denním tisku. B. redigoval Mitteilungen des Kaiser-Franz-Josef-Museums für Kunst und Gewerbe in Troppau (vyšly pouze dva ročníky 1898 a 1899), Anzeiger des schlesischen Landesmuseums in Troppau (z prvního ročníku 1922 vyšlo jen dvojčíslo 1–2) a časopis opavského městského muzea Zeitschrift für Geschichte und Kultur-Geschichte Österreichisch-Schlesiens (dvacet ročníků v období 1905–33). Dále spoluzaložil Belvedere, vídeňský časopis věnovaný sběratelství.

B. se angažoval také v památkové péči: od 1898 pracoval jako konzervátor ústřední komise pro památkovou péči ve Vídni a od 1911 zasedal jako člen její památkové rady. 1900 přijal členství v Mezinárodním svazu muzeí a do 1918 byl uváděn i jako člen Svazu rakouských muzeí, jemuž krátce předsedal. Po 1918 byl zaznamenán jako konzervátor Státního památkového úřadu v Brně pro Moravu a Slezsko, působil jako předseda Svazu německých muzeí v Československu a dopisující člen Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách a Sdružení výtvarných umělců slezských. V období 1915–43 docházel do salonu Marie Scholzové-Stonawské, statkářky v Třebovicích (dnes Ostrava- Poruba), německé spisovatelky a básnířky (pseud. Marie Stona). B. záslužná práce byla několikrát veřejně oceněna. Stal se rytířem řádu Františka Josefa (1908), obdržel záslužný kříž hesenského Filipova řádu (1911) a byl jmenován čestným členem Germanisches Nationalmuseum v Norimberku (1953). B. život a odbornou činnost shrnula velká výstava s názvem Život zasvěcený umění, jež se konala v opavském Slezském zemském muzeu od prosince 1997 do března 1998.

D: Slezsko 8, s. 22 (kde neúplný soupis časopisů, v nichž B. publikoval); výběr: Beiträge zur Geschichte der Trierer Buchmalerei im frühen Mittelalter, Trier 1895; Alt-Troppauer Goldschmiedekunst, 1905. Sonderabdruck aus der Zeitschrift für Geschichte und Kultur-Geschichte Österreichisch-Schlesiens, 1905, č. 1; Geschichte der k. k. Wiener Porzellanmanufaktur, Wien 1907 (s J. Folnesicem); Das Kaiser-Franz-Josef-Museum für Kunst und Gewerbe in Troppau (Schlesisches Landesmuseum) und seine Sammlungen 1883–1908, 1908; Die Bronzen der Sammlung G. von Rho in Wien, Wien 1908; Das Tafelsilber des Herzogs Albert von Sachsen-Teschen, 1910; Tätigkeitbericht über die Jahre 1910–1912, 1913; E. W. B. (ed.), Urkunde über die Verleihung des Fürstentums Troppau, in: Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Österreichisch-Schlesiens 9, 1914 (Festschrift anläßlich der Dreijahrhundertfeier der am 4. Jänner 1614 erfolgten Verleihung des Herzogtums Troppau an das Fürstenhaus Liechtenstein), 1914, s. 73n.; Die deutschen Renaissanceplaketten der Sammlung Walcher-Wolthein, 1918; Die Gobelins des Wiener kaiserlichen Hofes, 1922; Die Silberkammer eines Reichsfürsten, 1923; Studien zur schlesischen Barockplastik, b. d.; Festschrift des Landesmuseums Troppau, 1930.

L: KSN 2, s. 93; H. Zopf, Berlin-Bibliographie, C 452; BL 1, s. 136n. (kde neúplný soupis literatury); NEČVU, s. 85; Slezsko 8, s. 21n. (kde neúplný soupis literatury); Sborník k šedesátinám E. W. B., Augsburg 1931 (ed. K. Černohorský – W. Kudlich); E. Klimešová, Vznik a počáteční vývoj uměleckoprůmyslového muzea v Opavě (1883–1918), in: Časopis Slezského muzea, série B (vědy historické), 32, 1983, s. 1n.; B. Samek, Dějiny umění na Moravě ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století, in: Kapitoly z českého dějepisu umění 1, 1986, s. 223n.; E. Šefčík, Osobnosti opavských muzeí do konce druhé světové války, in: Časopis Slezského muzea, série B, 38, 1989, č. 2, s. 164n.; J. Vybíral, Nad korespondencí Leopolda Bauera E. W. B., in: tamtéž 39, 1990, s. 135n.; P. Šopák, E. W. B., in: Vlastivědné listy 23, 1997, č. 2, s. 21n.; M. Schenková – P. Šopák, E. W. B. Život zasvěcený umění, in: Dějiny a současnost 20, 1998, č. 2, s. 44n.; P. Šopák, E. W. B. a sochařství českého baroka, in: Barokní umění v severozápadních Čechách. Sborník z kolokvia uskutečněného v Muzeu města Ústí nad Labem 24.–25. 5. 2001, 2003, s. 115n.

P: Pozůstalost E. W. B. uložena v uměleckohistorickém oddělení Slezského zemského muzea v Opavě.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Hana Karkanová