BRDLÍK Jiří 24.10.1883-6.7.1965

Z Personal
Jiří BRDLÍK
Narození 24.10.1883
Místo narození Přerov
Úmrtí 6.7.1965
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři

BRDLÍK, Jiří, * 24. 10. 1883 Přerov, † 6. 7. 1965 Praha, lékař-pediatr, vysokoškolský pedagog

Syn učitele a historika Františka B. Studoval na gymnáziích v Přerově a v Praze, kde 1902 maturoval. 1902–05 se léčil ve švýcarském plicním sanatoriu. 1905 se zapsal na lékařskou fakultu české univerzity v Praze (1911 MUDr.), 1916 se habilitoval pro obor pediatrie, 1919 se stal mimořádným a 1920 řádným profesorem. 1911–19 pracoval jako asistent pražské dětské kliniky, 1919–30 byl přednostou dětské kliniky a profesorem Lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, na níž byl zvolen 1927/28 rektorem, 1928/29 prorektorem a předsedou profesorského sboru. 1930 se vrátil do Prahy, 1930–34 pracoval jako primář I. a 1934–57 (s výjimkou válečných let) II. dětské kliniky a profesor Lékařské fakulty UK v Praze. 1953 získal na základě obhajoby disertační práce titul DrSc. 1957 odešel na odpočinek. 1965 mu pražská UK udělila čestný doktorát in memoriam.

Patřil k předním osobnostem československé pediatrie, do oboru zaváděl pokrokové metody, preventivní opatření, zakládal poradny pro matky a kojence a sám stál v jejich čele, popularizoval zásady hygieny apod. Byl ovlivněn studijními pobyty u německých pediatrů J. N. Finkelsteina a A. Czerného v Berlíně a ruským pediatrem N. F. Filatovem. Nabyté zkušenosti zúročil jako přednosta dětské kliniky v Bratislavě, na níž rozvinul moderní pediatrii a vybudoval ve své době nejlepší dětskou kliniku v Československu. Založil na ní rovněž zvláštní oddělení pro léčbu tuberkulózy a syfilitických dětí a otolaryngologickou a ortopedickou ambulanci. S profesorem A. Churou v Bratislavě hromadně očkoval proti záškrtu. Po návratu do Prahy přebudoval kliniku pro kojence, rozdělil ji na část fyziologickou a patologickou, zřídil oddělení pro nedonošené děti, kojeneckou poradnu, převzal také vedení kliniky pro větší děti. V dětském ústavu v pražské Krči založil výzkumné oddělení. V Bratislavě i Praze patřil k nejpopulárnějším a nejvyhledávanějším dětským lékařům. Zaměření B. vědeckovýzkumné činnosti určovaly potřeby klinické praxe. 1911–19 se věnoval séroterapii při difterii a profylaxí difterie anatoxinem, v období bratislavského působení především encefalitidou a infekčními střevními chorobami u dětí, po 1930 na pražské klinice studoval dětský diabetes, po 1945 pak léčbu tuberkulózní meningitidy streptomycinem a akrodyninem. Zabýval se i problémy vnitřní sekrece a kožními chorobami. Založil vědeckou školu, v níž vychoval řadu významných českých a slovenských pediatrů (R. Březík, I. Hečko, A. Chura, M. Šaršún, J. Švejcar ad.). Po odchodu do důchodu se věnoval historii československé pediatrie.

Byl autorem a spoluautorem odborných a vědeckých publikací, učebnic a učebních textů z pediatrie, více než 30 zásadních studií, uveřejňovaných v domácích i zahraničních odborných časopisech a sbornících. Jednalo se např. o Bratislavské lékařské listy (byl jejich spoluzakladatelem a redaktorem), Časopis lékařů českých, Ličebnički vjesnik, Pediatria polska, Pediatrické listy, Ročenka Univerzity Komenského ad. Dále publikoval na 70 článků. Popularizačními pracemi, které vycházely v mimořádně vysokých nákladech a četných vydáních, poprvé zpřístupnil širokým vrstvám zásady zdravotní péče o kojence a děti.

Zastával funkci prezidenta Krajinského ústředí pro péči o dítě, místopředsedy slovenské pobočky Masarykovy ligy proti tuberkulóze, Spolku nemocnic, byl členem Šafaříkovy učené společnosti, výboru lidové vzdělávací instituce „Extense“, ředitelství Státního zdravotnického ústavu, Hlavního stanu ČČK, výboru Spolku pro hluchoněmé v Bratislavě, Prezidia Svazu sociálních spolků, čestným členem Polské pediatrické společnosti. Stal se nositelem jugoslávského Řádu sv. Sávy, 1955 Řádu práce, 1963 Medaile J. E. Purkyně a 1964 zlaté medaile Univerzity Komenského.

D: soupis in: ČLČ 102, 1963, č. 42, s. 1167n.; výběr: Dítě kojenec, 1917; Nemoci nakažlivé věku dětského, 1917; Nemoci novorozenců, 1917; Stručná therapie nemocí dětských, 1917; Zdravé dítě, 1919; Diabetes mellitus, 1936; Stručná učebnice dětského lékařství pro mediky, 1949; Dětské lékařství v minulosti a jak jsem je prožíval, 1957; Matčin rádce a zápisník, 1958; Padesát let dětským lékařem, 1961.

L: Kulturní adresář ČSR 2, 1936, s. 47; J. Houštěk, Profesor MUDr. J. B. – 70 let, in: ČLČ 92, 1953, č. 44, s. 1192n.; J. Čížková-Písařovicová, Osmdesátka prof. Dr. J. B. a naše pediatrie, in: tamtéž 102, 1963, č. 42, s. 1166n.; I. Jakubcová, Prof. Dr. J. B. 75 ročný, in: Bratislavské lekárske listy 38, 1958, sv. 2, č. 7, s. 377n.; M. Matoušek, Malý biografický slovník československých lékařů, 1964, s. 16; M. Beniak – M. Tichý, Dejiny Lekárskej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave 1, Bratislava 1992, s. 109n., 114, 115; J. Mlynárik, Českí profesori na Slovensku 1, 1994, s. 46n.; Encyklopédia medicíny 3, Bratislava 1996, s. 315; E. Kukurová – P. Traubner, Fragment dejín LFUK 2, Bratislava 2000, s. 22, 33, 134; OSND 1/2, s. 729; AČL, s. 25; ESL 1, s. 257; SBS 1, s. 317; BSPLF 1, s. 160; Tomeš 1, s. 136; BLS 1, s. 548n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ľudmila Ďuranová