BRDLÍK Vladislav 26.7.1879-28.1.1964

Z Personal
Vladislav BRDLÍK
Narození 26.7.1879
Místo narození Žirovnice
Úmrtí 28.1.1964
Místo úmrtí Akron (Ohio, USA)
Povolání

19- Ekonom nebo statistik

23- Lesník nebo myslivec

BRDLÍK, Vladislav, * 26. 7. 1879 Žirovnice, † 28. 1. 1964 Akron (Ohio, USA) národohospodář, pedagog, agrární teoretik, politik

Syn Josefa B. (1848–1932) a vnuk Leopolda B. (1818–1882), podnikatelů v textilním průmyslu. Po ukončení reálného gymnázia v Praze absolvoval B. studium chemie na České vysoké škole technické, které dokončil 1902. Poté studoval tři roky v Německu, v Nizozemsku, v Anglii a v USA. Přes dva roky strávil na studijní cestě po USA, Japonsku, východní Číně, Jávě, Sumatře, Srí Lance, Indii a Egyptě. Do 1906 vedl společně se svým otcem v Žirovnici textilní podnik a hospodářství s parním mlýnem. Krátce působil jako nájemce statku v Církvici u Uhlířských Janovic na panství hrabat Šternberků. Potom pracoval ve výzkumné stanici chemicko-fyziologické u prof. J. Stoklasy. Tam se připravil na doktorát, který získal na České vysoké škole technické 1908. V tomtéž roce se stal soukromým asistentem prof. Waterstradta na zemědělské fakultě vratislavské univerzity. Zároveň studoval zemědělství a pracoval v pokusném hospodářství fakulty v Rosenthalu. Krátce byl ještě samostatným nájemcem dvora v Rynholci u Nového Strašecí. 1910 začal suplovat na České vysoké škole technické přednášky ze zemědělské správovědy pro obor zemědělského inženýrství a byl tam také jmenován docentem. 1912 byl ustanoven mimořádným a 1919 řádným profesorem zemědělské správovědy – soukromé zemědělské ekonomiky na zemědělském odboru pražské techniky. Zde vedl i Ústav zemědělských věd pro podniky hospodářské. 1910 založil měsíčník Zemědělský archiv a stal se hlavním redaktorem. Pod jeho vedením vyšlo celkem 35 ročníků. Jako spoluzakladatel Ústavu pro zemědělské účetnictví při českém odboru Zemědělské rady v Praze byl B. v prosinci 1912 navržen přípravným výborem na místo ředitele. Za jeho vedení byl shromažďován statistický materiál pro posouzení zemědělské politiky a situace v zemědělství. Jako jediný ze zemských zemědělských ústavů pokračoval v činnosti i v průběhu první světové války. Byly k němu přičleněny další čtyři ústavy zemědělského účetnictví, které zůstaly samostatné, ale B. byl společným ředitelem. Od 1919 je nahradil nově zřízený Zemědělský ústav účetnicko-správovědný, jehož byl B. do 1946 také ředitelem. Ve studijních letech 1922/23 a 1923/24 byl zvolen děkanem Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství, 1924/25 rektorem ČVUT. 1920–21 byl ministrem zemědělství a 1921 i správcem ministerstva zásobování v Černého úřednické vládě. Jako místopředseda bankovní rady při ministerstvu financí se stavěl proti A. Rašínem prosazovanému výraznému zhodnocení koruny (deflaci). 1926–33 působil jako viceguvernér Národní banky československé. Při školním zemědělském závodě v Uhříněvsi, jehož byl předsedou, zřídil 1926 Ústav pro zhospodárnění práce v zemědělství, přičleněný k II. odboru Masarykovy akademie práce. B. se věnoval též zemědělské politice, 1933–39 byl poslancem Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (agrární stranu), ve které byl čelným představitelem pravicového křídla. Aktivně vystupoval na řadě mezinárodních kongresů a jednání. Za svůj život napsal četné vědecké publikace a články do různých českých i zahraničních časopisů. Byl členem Národohospodářského ústavu při České akademii věd a umění, členem, náměstkem a prezidentem Masarykovy akademie práce, předsedou Konfederace duševních pracovníků, místopředsedou Zemědělské jednoty ČSR, členem mezinárodního poradního sboru při Mezinárodním ústavu zemědělském v Římě, členem Mezinárodní komise zemědělské v Paříži. Byl nositelem francouzského řádu Légion d’honneur s hvězdou, polského Polonia restituta s hvězdou, řádu Rumunské hvězdy ad. V červenci 1940 byl donucen odejít na tzv. dovolenou, v září 1942 do trvalé výslužby. Po druhé světové válce působil do jara 1948 jako řádný profesor zemědělské správovědy na Vysoké škole zemědělské a lesního inženýrství při ČVUT. Po únoru 1948 byl označen za organizátora protidemokratické skupiny a pak penzionován. Krátce na to emigroval do SRN, posléze do USA. Tam pokračoval ve vědecké práci, přednášel a pracoval v exilových organizacích, hlavně ve vedení exilové agrární strany a v Radě svobodného Československa.

D: Příspěvek k objektivnímu založení zemědělské politiky, 1913; Studium zemědělství na České vysoké škole technické, 1917; Zemědělský majetek a peníze, dávka ze jmění či státní bankrot?, 1918; Zemědělská správověda, 1925; Na jakých předpokladech založena bezpečnost Kč, 1932; Zemědělská krise v souvislosti s národním hospodářstvím, 1933; A short survey of agriculture in Czechoslovakia: [Fifth International Conference of Agricultural Economists: Ste Anne de Belevue, Québec, Canada, August 21st–28th, 1938; Hospodářské a sociologické základy reformy pozemkové v republice Československé, 1938.

L: OSND 1/2, s. 729; Tomeš 1, s. 136n.; ČBS, s. 66; MSB 1, s. 63; ČVUT 1/2, s. 376n.; Pejskar 2, s. 237; Poslanecká sněmovna ve IV. volebním období, 1935, s. 94; J. Kolařík, Příruční slovník politický a hospodářský, 1937, s. 166; Věstník Spolku československých inženýrů a architektů, s. 140; Sborník prací k poctě šedesátých narozenin Dr. V. B., 1939; L. Skala, Významné osobnosti českého zemědělství, 1992, s. 86n.; M. Trapl, Exil po únoru 1948, 1996, s. 53; J. Šouša, Osobnost a obor (V. B. a zemědělská správověda), in: Studie Slováckého muzea 9, 2004, s. 325n.; J. Kubačák, Ministerstvo zemědělství v letech 1918–1948. Osudy úřadu a jeho ministrů. 2005, s. 59n.

P: Archiv ČVUT, Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloš Hořejš