StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BREINL Josef Cornelius 5.1.1874-16.4.1961

Josef Cornelius BREINL
Narození	5.1.1874
Místo narození	Vršac (Srbsko)
Úmrtí	16.4.1961
Místo úmrtí	Vídeň (Rakousko)
Povolání	28- Strojař nebo elektrotechnik
Citace	Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 163
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42240

BREINL, Josef Cornelius, * 5. 1. 1874 Vršac (Srbsko), † 16. 4. 1961 Vídeň (Rakousko), technik

Po otci příslušel do obce Kraslice v Čechách. Vystudoval vyšší reálku v Szegedíně a obor strojírenství na Vysoké škole technické (ETH) v Curychu. Absolvoval 1895 s titulem inženýr (Dipl. Ing.). V tomtéž roce začal pracovat jako konstruktér nejprve v První brněnské strojírenské továrně a. s. v Brně, potom ve strojírně loděnic v Štětíně (Grabów), v továrně Neumann-Esser na výrobu kompresorů v Cáchách (Aachen, Německo) a u firmy Escher-Wyss & Co. v Curychu. 1901 byl pověřen zaváděním plynových motorů ve strojírně L. Lang v Budapešti. 1905 odešel do Prahy do První strojírenské a. s. Ruston & Co. Nastoupil tam jako hlavní inženýr, 1909–12 zastával funkci technického ředitele. Začátkem 1913 byl pověřen firmou Ingersoll-Rand & Co. z New Yorku, aby pracoval jako inženýr-konzultant při zprovozňování ventilových kompresorů v USA. S krátkými přestávkami tam B. působil do podzimu 1919.

V srpnu 1913 byl jmenován řádným profesorem pro důlní a hutní strojírenství na Vysoké škole báňské v Příbrami. 1922 získal doktorát technických věd na německé technice v Praze, 1923–39 tam přednášel jako řádný profesor obor tepelných strojů, kompresorů a pump. Na toto téma proslovil doma i v zahraničí řadu přednášek a publikoval v různých odborných časopisech. 1939 odešel na odpočinek, 1941–45 byl opět pověřen přednáškami na pražské německé technice.

Byl předsedou svazu Polytechnisches Verband der Tschechoslowakischen Republik, Prager Volkswohnungsverein a druhým viceprezidentem německého vzdělávacího spolku Urania v Praze. Po 1945 působil jako předseda jím založeného pracovního výboru nazvaném Entwicklungsmöglichkeiten der österreichischen Technik ve Vídni.

L: OSND 1/2, s. 731; Birk, s. 112n.; BL 1, s. 141.

Jana Brabencová