BREISKY Arthur Vincenc Josef 14.5.1885-10.7.1910

Z Personal
Arthur Vincenc Josef BREISKY
Narození 14.5.1885
Místo narození Roudnice nad Labem
Úmrtí 10.7.1910
Místo úmrtí New York (USA)
Povolání

63- Spisovatel

64- Překladatel

BREISKY, Arthur Vincenc Josef, * 14. 5. 1885 Roudnice nad Labem, † 10. 7. 1910 New York (USA), prozaik, překladatel

Jméno je nesprávně zčešťováno jako Artur Breiský. Jeho otec byl spřízněný s gynekologem Augustem Breiským (1832 až 1889). B. studoval na reálce v Lounech, kde byl jeho třídním profesorem Jindřich Vodák, ale v septimě byl nucen za projevy vzpoury proti autoritě ze školy odejít. Pokoušel se ve Slaném živit jako spisovatel z povolání. Tehdy navázal autorskou spolupráci s dekadentní Moderní bibliotékou K. H. Hilara a Jarmila Krecara. Z finančních důvodů se 1904 stal koncipistou celního úřadu v Teplicích, později v Děčíně. Toto sociální postavení mu nevyhovovalo, čelil mu mystifikací a artificielním životním programem. Zajížděl do Prahy a Drážďan, v bohémských kruzích vystupoval jako aristokrat zabývající se uměním. Byl vzácným typem českého dandyho. Před dluhy a osobními problémy utekl na jaře 1910 do USA, kde zůstal bez prostředků. Zahynul jako zřízenec výtahu v nemocnici pro německé emigranty, rozdrcen ve výtahové šachtě. Časopis Kulturní tvorba uveřejnil 1964 polemiku mezi I. Růžičkou a P. H. Tomanem, zda lze B. ztotožnit s německým spisovatelem píšícím pod pseudonymem Bruno Traven, která vedla mj. i k potvrzení správnosti zpochybňovaných údajů o jeho tragické smrti.

V nerozsáhlém B. díle vrcholí jedna z tendencí české dekadence a individuální revolty vůči stávajícím poměrům: tendence po překonání českého provincialismu integrální kreativní činností, jež z roviny umění přesahuje do soukromého života svého nositele. Inspiroval ho W. Pater, J. Barbey d’Aurevilly, E. A. Poe a F. Nietzsche, psal esejistické prózy jako imaginární psychologické portréty sobě blízkých historických postav. Kniha Triumf zla, publikovaná krátce před odjezdem do USA, podává portréty císařů Tiberia a Nerona, malíře A. Watteaua, lorda G. G. Byrona, Ch. Baudelaira a O. Wilda. B. v ní odvážně rehabilitoval homoerotismus jako rovnoprávnou cestu k tvůrčímu výkonu a naplnění životního smyslu. Toto dílo předznamenalo prózy M. Martena. B. soustavně publikoval v Moderní revue, z jeho pozůstalosti vyšel soubor studií Střepy zrcadel (1928). Překládal francouzské (A. Samain) a anglosaské (J. G. Huneker) dekadenty, nejvýznamnější je překlad Stevensonova Klubu sebevrahů (1909) se dvěma podvrženými vlastními povídkami (samostatně Dvě novely, 1927). Užíval rovněž pseudonym Artur Pražský.

L: J. Karásek ze Lvovic, Tvůrcové a epigoni, 1927, s. 134n.; E. z Lešehradu, Studie a vzpomínky, 1935, s. 81n.; P. Toman ml., A. B., in: Bibliofil 14, 1937, s. 141n.; K. Scheinpflug, Český Oskar Wilde, in: Nedělní České slovo 5. 1. 1941; J. Podroužek, Fragment zastřeného osudu, 1945, passim; V. Jirát, Duch a tvar, 1967, s. 213n.; O. Bartoš, Lounsko v díle Karla Konráda a Konstantina Biebla, 1960, s. 19; D. Holub, Doslov, in: A. B., Triumf zla, 1970; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 427; LČL 1, s. 298 (kde bibliografie); MČE 1, s. 561; OSND 1/1, s. 731; Tomeš 1, s. 137; H. Bednaříková, Česká dekadence, 2000, s. 74n., 106n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera