BRIDEL Fridrich 1.4.1619-15.10.1680

Z Personal
Fridrich BRIDEL
Narození 1.4.1619
Místo narození Vysoké Mýto
Úmrtí 15.10.1680
Místo úmrtí Kutná Hora
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista

63- Spisovatel

BRIDEL, Fridrich (též BRYDELIUS, BRIDELIUS, Bedřich), * 1. 4. 1619 Vysoké Mýto, † 15. 10. 1680 Kutná Hora, katolický kněz, básník, překladatel, prozaik, misionář, jezuita

Pocházel z protestantské měšťanské rodiny, otec Václav B. byl radním písařem ve Vysokém Mýtě. Křestní jméno údajně dostal B. podle Fridricha Falckého. Brzy konvertoval, studoval na jezuitském gymnáziu v pražském Klementinu a byl stipendistou svatováclavského semináře. V osmnácti letech (1637) vstoupil do jezuitského řádu a po noviciátu, stráveném spolu s B. Balbínem v Brně, pokračoval studiem filozofie a posléze teologie. 1650 byl vysvěcen na kněze. Poté působil čtyři roky na řádových školách jako profesor poetiky a rétoriky (Jičín, Jihlava, Český Krumlov). 1656–60 vedl jako preases jezuitskou akademickou tiskárnu v Klementinu v Praze. Z hlediska tvorby patřilo právě toto jeho životní údobí k nejplodnějším. Horlivě se také věnoval kazatelské a misijní činnosti. Jako misionář působil mnoho let v Čechách, především na Boleslavsku, Čáslavsku, Hradecku a Chrudimsku.

V souvislosti s misionářskou činností vznikla rovněž většina jeho, zejména pastoračních, spisů, ať už šlo o práce původní (9) či přeložené nebo volněji převedené z latinských originálů (snad až 20).

Původní B. tvorba byla žánrově velmi pestrá a zahrnovala práce nejen velmi rozrůzněné formálně, ale také určené pro odlišné čtenáře i příležitosti. Prvním jeho doloženým dílem je legenda o sv. Ivanu, zpracovaná latinsky pod názvem Vita sancti Ivani… (1656) a česky jako Život sv. Ivana… (1656, rozšířená 1657) a vydaná u příležitosti jezuitských každoročních poutí do kláštera sv. Jana pod Skalou. B. vycházel z Hájkovy Kroniky české, ve zpracování legendy střídal prozaické a veršované partie. 1658 publikoval soubor devatenácti adventních a vánočních skladeb (někdy s notacemi), vyjadřujících radost z narození Ježíšova a úctu k dokonalosti díla Stvořitelova. Tento zpěvníček nazvaný Jesličky: Staré, nové písničky, nově narozenému Králi Kristu Ježíši Bethlemskému za dar nového léta připsané, a zejména skladba Slavíček vánoční svého autora rázem proslavily. Zpěvník se stal jedním z B. nejrozšířenějších a nejznámějších děl doby. Téhož roku (1658) napsal a 1659 vydal v jedné knize spolu s Hodinkami o sv. arciotci Ignaciovi, s Rozjímáním sv. Ignacia, s Hodinkami o sv. Františku Xaveriovi, s dalšími modlitbami a písněmi, také poetickou meditaci o velikosti Boha a nicotnosti člověka báseň Co Bůh? Člověk?, která představuje vrcholnou skladbu českého barokního mysticismu. Z dalších děl patří k významným ještě Stůl Páně (1659 nebo 1660) s eucharistickou tematikou nebo Příprava k výborné smrti, jejíž rychlé sepsání bylo podníceno šířením morové rány roku 1680. B. podobně jako řada ostatních jezuitů překládal či adaptoval díla svých spolubratří, jež vytvořili mj. Franciscus Natolius (Svatý František Xaverský, 1659), Nicolas Caussinus (Den křesťanský, 1660, 1662), Ioannes Nádasi (Rok Mariánský, 1661, Hodinky zlaté, 1661, Rok nebeský, 1674), Jodocus Andries (Ustavičný kříž, 1674, Duše v očistci, 1694), Marcus Claude de Bonnyers (Zástupce duší, 1674) či Jodocus Kedd (Hortus Gethsemanii, 1662). Výběr děl ukazuje jak na B. široký evropský rozhled, tak na jeho vysokou básnickou invenci a jazykové mistrovství.

Ve své tvorbě navazující na tradici humanismu počítal B. již s publikem intelektuálně vyspělým. V básnických dílech se snažil postihovat rozmanitá teologická témata v duchu barokní poetiky a dobového vkusu čtenáře. 1680 se vydal za morové epidemie v Kutné Hoře ošetřovat nemocné. Tam se nakazil a zemřel ještě téhož podzimu spolu s dalšími třemi řádovými bratry. 1701 jim byl postaven mramorový pomník ve zdi Dušičkové kaple chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře.

D: Knihopis č. 1338–47; edice a literatura in: Rozjímání o nebi v noci na jitřní Božího narození (ed. J. Vašica), 1931; Píseň svatého Prokopa kněžstvu (ed. týž), 1932; Slavíček vánoční (ed. V. Bitnar), 1933; Co Bůh? Člověk? (ed. J. Vašica), 1934; Co Bůh? Člověk? (ed. B. Durych), 1934; Život sv. Ivana, prvního v Čechách poustevníka a vyznávače (ed. J. Vašica), 1936; týž, České literární baroko, 1938 a 2. vyd. 1995 (kapitola o B. B.); Křesťanské učení veršemi vyložené (ed. týž), 1938; A. Škarka, Fridrich B. nový a neznámý, 1969; výbor: Růže, kterouž smrt zavřela (ed. Z. Tichá), 1970; Z. Kalista, B. B., Neapol 1971; týž, Tvář baroka, 2. vyd. 2005; Slavíček vánoční (ed. J. K. Kroupa), 1993; B. B.: Básnické dílo (ed. M. Kopecký), 1994, 2. vyd. 1999; Jesličky: rozjímání o nebi v noci jitřní Božího narození: výbor z kancionálu F. B. (ed. M. Horáková), 1999; J. Vašica, Eseje a studie ze starší české literatury, 2001, passim a výbor z B. díla; Já semotám motání (výběr z díla Z. Hron), 2002.

L: V. Bitnar, B. a Komenský, 1935, passim; týž, Zrození barokového básníka, 1940, s. 435n.; Z. Kalista, České baroko, 1941, passim; Jireček, 1, s. 98n.; týž, Idylická skládání ze XVII. věku, in: Osvěta, 1881, s. 23n.; A. Podlaha, Dodatky a opravy k biografiím starších spisovatelů českých, in: ČNM 1895, řada V, s. 316; Č. Zíbrt, Dodatky a opravy k biografiím…, in: tamtéž, 1913, s. 164; M. Kopecký – J. Novák, Kapka rosy tekoucí, 1968, passim; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 429; J. Lehár, Brideliana 1, in: Studia Comeniana et historica, Musaeum Comenii Hunno Brodense 2, 1972; RSN 1, s. 893; OSN 4, s. 667; SČS, s. 44; MČE 1, s. 566; SDLČ, s. 104; BOS 2, s. 496; SČF, s. 54; BL 1, s. 146; Z. Kalista, Tvář baroka, 1990, s. 29n. a passim; LČL 1, s. 301; Z. Pokorná (ed.), Česká literatura doby baroka. Sborník příspěvků k české literatuře 17. a 18. století, 1994; I. Slavík, Viděno jinak, 1995; týž, Propadliště paměti, 1995; A. Andrle, Osobnosti Vysokého Mýta, b. d. (2002), s. 39; V. Vaněk, Kutná Hora v době baroka, 2005, passim.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Kateřina Valentová, Marcella Husová