BRINZ Alois 25.2.1820-13.9.1887

Z Personal
Alois BRINZ
Narození 25.2.1820
Místo narození Weiler (Německo)
Úmrtí 13.9.1887
Místo úmrtí Mnichov (Německo)
Povolání 58- Teoretik nebo historik státu a práva
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 180
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42018

BRINZ, Alois, * 25. 2. 1820 Weiler (Německo), † 13. 9. 1887 Mnichov (Německo), právník, politik

Pocházel z rodiny s kořeny v Tyrolsku. Byl synem právníka a soudního úředníka v Bavorsku. Navštěvoval gymnázium v Kemptenu, pak studoval na univerzitě v Mnichově. Zklamán výukou na právnické fakultě přestoupil na fakultu filozofickou, kde se věnoval klasické filologii. 1841 složil zkoušku učitelské způsobilosti pro gymnázia. Poté se vrátil ke studiu práv na univerzitách v Mnichově, Erlangen a v Berlíně. Po promoci v Erlangen nakrátko vstoupil do bavorské justiční služby, brzy se ale zaměřil na akademickou kariéru. Habilitoval se v oboru římského práva 1850 v Mnichově. 1851 byl povolán jako mimořádný profesor na univerzitu v Erlangen, na níž se 1854 stal řádným profesorem. Věnoval se římskému právu a právní dogmatice. Od 1857 působil jako řádný profesor na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Na počátku šedesátých let 19. století vstoupil do politiky, a to jako liberální velkoněmec. 1861 byl zvolen do českého zemského sněmu, který ho delegoval do poslanecké sněmovny říšské rady. Vystupoval proti Prusku v otázce Šlesvicka a Holštýnska a proti postupu rakouské vlády v této otázce. Ta pak neschválila B. přechod na univerzitu ve Vídni. Zklamán tímto postojem rozhodl se habsburskou monarchii opustit. Nastoupil jako profesor na univerzitu v Tübingen, kde vydal své největší dílo, několikasvazkovou učebnici pandektistiky. 1871 odešel do Mnichova a později se tam stal členem akademie. 1874–87 vydával významné periodikum Kritische Vierteljahresschrift für Gesetzgebung und Rechtswissenschaft. Z jeho vědeckého odkazu lze připomenout práce o římském právu a o právní dogmatice.

L: ADB 47, s. 241n.; NDB 2, s. 617; BL 1, s. 146.

Jiří Novotný, Jiří Šouša