BROŽOVÁ-MALÁ Julie 2.6.1883-16.2.1971

Z Personal
Julie BROŽOVÁ-MALÁ
Narození 2.6.1883
Místo narození Kladno
Úmrtí 16.2.1971
Místo úmrtí Praha
Povolání

63- Spisovatel

64- Překladatel

BROŽOVÁ-MALÁ, Julie, * 2. 6. 1883 Kladno, † 16. 2. 1971 Praha, spisovatelka, překladatelka

Pocházela z dělnických poměrů. V rodišti absolvovala čtyři ročníky měšťanské školy a roční obchodní kurs. Dále se vzdělávala soukromě při zaměstnání, mimo jiné na Kheilově obchodní škole. 1903 nastoupila do administrativy tiskárny Arnošta Haase šlechtice z Vraného, 1911 se provdala za Františka Malého (1884–1938), původně fotografa, později kameramana a producenta českého němého filmu, a nadále zůstala ve svobodném povolání. Debutovala pod patronátem Věnceslavy Srbové-Lužické v časopise Lada 1898 a přispívala poté drobnými prózami do Besed Času, Nivy, Zvonu, Topičova sborníku, v meziválečném období např. do Tribuny, po 1945 do novin Lidová demokracie, nejsoustavněji do Českého (Svobodného) slova. Politicky byla organizována v národně socialistické straně. V románcích pro dívčí mládež (Černé město, 1937, Bojujeme o štěstí, 1940, Život je krásný, 1944, Poznamenané jaro, 1948) nevybočila z dobové konvence, za což byla po únorových událostech 1948 veřejně kritizována jako autorka tzv. buržoazního braku. Naproti tomu v próze pro děti a mládež u ní postupně krystalizovalo okouzlení ruským pohádkovým bohatstvím a s úsilím o mravní výchovu dětských čtenářů se vyhraňovala její ojedinělá inspirace lidovým vypravěčstvím evropského východu (O bílých pávech princezny Joly, 1922, O překrásné Alenušce a moudrém pasáčkovi, 1923, Ptačím pírkem, 1930, Pohádky z Údolí královny snů, 1942, Duhový kruh, 1944, O neústupné hoře, o řece Divoké a ptáku Velikánu, 1952, Marcipánek, 1970). Dětem určila i některé divadelní hry, ovlivněné poetikou Franka Weniga a Josefa Skupy (O princezně Kýchavce, Kašpárek a kocour Felix lékaři). V prózách pro dospělé rozvíjela tradičním popisným způsobem sociální témata (Země nepojezdná, 1946). Vrcholu dosáhla románovým životopisem smetanovského barytonisty Josefa Lva Hořké víno (1946). Dílo, v přepracované podobě s titulem Cesta za slávou (1955), získalo na umělecké, vypravěčské a poznávací hodnotě. Prostředí 60. let 19. století v něm bylo zobrazeno barvitě a věrohodně na základě studia původních pramenů.

Jako překladatelka se B. uvedla zejména populárním souborem ruských pohádek v převyprávění Iriny Karnauchovy Krása nesmírná (poprvé 1952, mnohokrát reeditováno). Psala také pod jménem Julie Malá.

L: J. B.-M., Trochu vzpomínek a kus mé práce, in: Úhor 27, 1939, s. 163n.; O. Pospíšil – V. F. Suk, Dětská literatura česká, 1924, s. 114; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, 1957, s. 55; nekrolog in: Lidová demokracie 20. 2. 1971, s. 4; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 431; LČL 1, s. 307 (kde další bibliografie).

P: LA PNP Praha; J. Češková, J. B.-M., 2000, edice inv. č. 1057; osobní archiv autora hesla.

Martin Kučera