BROM Gustav 22.5.1921-25.9.1995

Z Personal
Gustav BROM
Narození 22.5.1921
Místo narození Veľké Leváre u Malacek (Slovensko)
Úmrtí 25.9.1995
Místo úmrtí Brno
Povolání

77- Hudební skladatel

78- Hudební interpret

BROM, Gustav (pův. jm. Frkal), * 22. 5. 1921 Veľké Leváre u Malacek (Slovensko), † 25. 9. 1995 Brno, dirigent, jazzový zpěvák, hudební skladatel

Část dětství vyrůstal jako polosirotek v dětských domovech. Byl bratrem Milana Frkala (1920–1986), operního zpěváka a herce, a otcem Gustava B., hudebníka a trombonisty. Vychodil obecnou školu ve Veverské Bitýšce u Brna. 1931 se usadil s matkou a s bratrem v Kroměříži, kde začal studovat na gymnáziu. Od 1933 pokračoval ve studiích na reálce v Antonínské ulici v Brně. Soukromě se učil hře na klarinet, saxofon a housle, kompozici a harmonii. V kvintě založil studentskou kapelu R-boys, s níž hrával na tanečních čajích. 1. 6. 1939 byl zatčen gestapem za roznášení protinacistických letáků po Brně. Po čtyři měsíce byl vězněn v Orlí ulici a na Špilberku, ale z transportu do Dachau byl vyřazen. Po propuštění z vazby složil maturitní zkoušku. Na radu přátel změnil příjmení, jež později přijal úředně jako občanské. 1940 znovu seskupil členy R-boys, založil vlastní swingový orchestr a získal angažmá mj. v Rožnově pod Radhoštěm (první profesionální vystoupení 15. 6. 1940 v hotelu Radhošť), ve Zlíně, Luhačovicích a v hotelu Passage (dnes Slovan) v Brně, pořádal revue s divadelními umělci a často vystupoval v rozhlase. V lednu 1941 si opatřil živnostenský list jako kapelník. 1941–42 soubor rozšířil na dvanáct členů, a to mj. proto, aby ve složitých protektorátních podmínkách zajistil náhradníky. B. a členům kapely stále hrozilo totální nasazení. Ve snaze vyhnout se mu odešli do Zlína a pak do Katovic. Tam 1943 gestapo zatklo B. a jeho hudebníky na pódiu a deportovalo je do brněnské Zbrojovky.

Po druhé světové válce B. kapela účinkovala mj. v kavárně Rozmarýn v Zemském domě, v kavárně Savoy a v hotelu Passage, dále v Bratislavě a v kavárně Vltava v Praze. Tam B. navázal spolupráci s předními hudebníky (mj. R. A. Dvorský a Karel Vlach) a se švýcarským velvyslanectvím; natočil první tři gramofonové desky. V Brně si prohluboval hudební vzdělání u prof. Josefa Tomaštíka. 1946–47 vedl orchestr tehdejšího Československého rozhlasu v Bratislavě, podnikl turné po Švýcarsku a pořídil další nahrávky. V srpnu 1947 se oženil s Marií Gergelovou, majitelkou módního salonu v Brně, a spolu vychovali dceru a syna. 1948 se vrátil do Brna, kde založil známý Orchestr Gustava Broma (1948–95). Soubor se vypracoval v jedno z nejuznávanějších bigbandových těles u nás i v zahraničí po stránce stylové, aranžérské, kompoziční a interpretační kvality. B. se stal také nejdéle působícím dirigentem u jednoho souboru v Evropě. Ačkoliv komunistický režim považoval jazz za úpadkový žánr, B. dokázal udržet kontakt s trendy jazzové hudby v zahraničí i za obtížných podmínek a obsáhl žánrově a stylově rozmanitý repertoár: hrál dixieland, swing, bop, cool, west coast, populární hudbu a pak např. i polku. Talentovaní hudebníci se pod B. vedením vypracovali k technické a improvizační virtuozitě a prezentovali se jako malé autonomní skupiny v orchestru. B. se opřel o vlastní autorský tým (Jaromír Hnilička, Josef Blaha, Josef Audes, Mojmír Bártek) a o kádr stálých spolupracovníků (Alexej Fried, Pavel Blatný). S orchestrem vystupovali hostující instrumentalisté (mj. Emil Viklický, Jiří Stivín a Karel Růžička) a přední domácí a světoví sóloví zpěváci a hudebníci (mj. Věra Racková, Helena Blehárová, Jarmila Veselá, Milan Černohouz, Dušan Grúň, Karel Duchoň a Elena Kostolányiová, ze zahraničí mj. Edmond Hall, Dizzy Gillespie, Maynard Fergusson, Bill Moody, Ronnie Scott, Peter Herbholzheimer, Albert Mangelsdorf, Mark Murphy, Clark Terry, Ted Curson, Hans Koller, Gerry Scottová, Jimmy Whitherspoon a Betty Dorseyová). 1967 doprovázel Dianu Rossovou na jejím evropském turné, 1968 absolvoval tříměsíční turné s Rayem Coniffem.

Od šedesátých let se B. s orchestrem zúčastňoval domácích a zahraničních jazzových festivalů. Např. vystupoval v Praze, kde od 1982 festivalový program konferoval, dále v Manchesteru, kde získal dvakrát první cenu (1964 a 1993), koncertoval v Norimberku, Varšavě, Newportu, Sopotech, Innsbrucku, v Norsku, tehdejším SSSR a NDR, v Polsku, Nizozemí, Indii a na Kubě. Soubor absolvoval na 250 zahraničních turné. 1974 se umístil v oficiálním žebříčku nejlepších světových kapel na sedmém místě. Nahrál bezmála sto padesát dlouhohrajících a na šest set malých gramofonových desek se skladbami našich a světových autorů. Kromě orchestrálních skladeb B. zkomponoval několik tanečních písní (mj. Plá krása světel, Snění ve dvou a Velká láska) a některé z nich sám nazpíval. Hitem šedesátých let se stal Pozdrav astronautovi, známý jako Dobrý den, majore Gagarine!, který složil na text Pavla Pácla trumpetista orchestru Jaromír Hnilička v den letu Jurije Gagarina do vesmíru a současně natočil v ostravském rozhlase. B. pořádal též výchovné koncerty s výkladem, od 1961 spolupracoval s činohrou tehdejšího Státního divadla v Brně, s tehdejším Československým rozhlasem a televizí, kde účinkoval např. v programech Broadway show, Diskotéka pro starší, Kapela na cestách, Když byl králem swing, Rendezvous s G. B. a Smím prosit. 1968 přijal titul zasloužilý umělec a 1986 vyznamenání Za vynikající práci. Byl pochován v kruhu významných osobností na Ústředním hřbitově v Brně.

D: J. Zapletal – J. Majer (ed.), G. B. Můj život s kapelou … a jak to bylo dál, 2001 (kde soupis B. diskografie); gramofonové nahrávky – výběr: Taneční melodie, 1962; G. B. Jazz, 1965; Jazzový koncert 1967, 1968; Maynard a Gustav, 1969; Missa Jazz, 1969; G. B. Goes Pop, 1970; Moravská svatba, 1975; Polymelodus, 1977; G. B. hraje swing, 1978; Dvanáct do tuctu, 1978; Melodie z památníku, 1981; Pozdrav orchestru, 1981; Polka Party 1–3, 1981–83; Takty na dobrou noc, 1982; Sing, sing, sing, 1988; Čtyřicet hitů 1966–76, 1989; Swing story, 1990; Gleen Miller story, 1990; 50 let Orchestru G. B., 1991 (CD-ROM).

L: HS 1, s. 137; MČE 1, s. 577; EJ, s. 64n.; ČBS, s. 68; BLS 1, s. 570; Tomeš 1, s. 142; L. Dorůžka, Panoráma jazzu, 1990, s. 260n.; J. Chovanec – P. Brhlovič, Z transportu smrti do kapely, in: Slobodný piatok 1, 1990, č. 18, s. 11; J. Zapletal – J. Majer, G. B. Můj život s kapelou, 1994; F. Poljak, Vytvořit národnostně smíchaný big band: Zemřel G. B. – legenda československého jazzu, in: Mosty 4, 1995, č. 40, s. 15; V roce 1995 zemřeli, s. 25; Občanské sdružení Masarykova čtvrť (internet: c-mail.cz/masarykova_ctvrt/osobnosti. html).

P: pozůstalost G. B. je uložena v rodině syna v Brně.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Anna Šourková, Gustav Novotný