BROUK Bohuslav 12.11.1912-21.1.1978

Z Personal
Bohuslav BROUK
Narození 12.11.1912
Místo narození Praha
Úmrtí 21.1.1978
Místo úmrtí Londýn (Velká Británie)
Povolání

57- Sociolog

73- Uměnovědec nebo historik umění

BROUK, Bohuslav, * 12. 11. 1912 Praha, † 21. 1. 1978 Londýn (Velká Británie), esejista, publicista, estetik, přírodovědec, filozof

Syn velkoobchodníka Jaroslava B. (1884–1953), spoluzakladatele (s Jaroslavem Babkou) letenského obchodního domu Brouk & Babka, který se rozrostl v první českou maloobchodní síť. Byl bratrem Jaroslava B. (1910–1989). B. maturoval 1931 na karlínské obchodní akademii, proti vůli otce složil doplňující maturitu na reálném gymnáziu v Klatovech (1932). Poté 1932–33 studoval Lékařskou fakultu UK, 1933–37 poslouchal antropologii a biologii na Přírodovědecké fakultě UK, absolvoval interdisciplinární prací Inteligence, talent, genialita a metody jejich výzkumu (RNDr.). 1937–39 a 1945–46 studoval estetiku na Filozofické fakultě UK, filozofii se učil u J. B. Kozáka a navštěvoval přednášky Pražského lingvistického kroužku. 1939–45 působil jako umělecký poradce obchodního domu Bílá labuť v Praze, začal se zabývat problematikou životního stylu, 1946 získal titul PhDr. (disertaci Jazyková komika obhájil u J. Mukařovského). 1945–48 byl členem Klubu socialistické inteligence a externím učitelem funkcionální estetiky na Fakultě architektury ČVUT. Na jaře 1948 emigroval s ženou, mladší sestrou básnířky Marie Bieblové, do Paříže, kde s F. Kovárnou a H. Ripkou vydával Zpravodaj československé emigrace. 1953–58 pracoval jako výzkumný pracovník biochemické laboratoře na gamaglobulin v australském Melbourne, 1958–68 jako docent biologie londýnské North West Polytechnic, 1968–77 jako profesor University of West London. Pohřben byl v Praze-Holešovicích.

Do literatury vstoupil 1930, publikoval v avantgardních periodikách úvahy o poezii jako metodě ideálního života, odvozenými ze studia starořeckého kynismu, bráhmanství a jogínství. S V. Obrtelem a J. Štyrským redigoval sborník Rok (1931). Od mládí se soustavně zabýval psychoanalýzou a stal se jejím horlivým propagátorem. Překládal studie S. Freuda, C. G. Junga a O. Ranka, v duchu programu někdejšího Devětsilu a tzv. extrémního poetismu uveřejňoval závažné teoretické příspěvky, které stimulovaly vývoj české i slovenské levicové avantgardy a směrovaly ji k surrealismu (např. stati Onanie jako životní názor, Filosofování o psychoanalýze, Máchův kult; knihy Psychoanalýza, 1932, Psychoanalytická sexuologie, 1933, Autosexualismus a psychoerotismus, 1935, O smrti, lásce a žárlivosti, 1936, Bilance psychoanalýzy, 1937). Freudovým učením chtěl obohatit marxistickou teorii, což bylo vesměs odmítnuto, ale získal si pozici mezi avantgardními intelektuály. Již 1932 oponoval názoru o patologičnosti surrealismu. Jeho přáteli byli V. Nezval, K. Teige, K. Biebl, J. Štyrský, Toyen, K. Konrád, A. Vaněček, F. Muzika, B. Wachsmann, K. Honzík ad., spoluzakládal (1934) Surrealistickou skupinu v ČSR. 1937 vystoupil proti moskevským procesům. Od konce 30. let postupně opouštěl úzké psychoanalytické východisko a zabýval se vztahem psychiky člověka a sociálních funkcí jeho života (Manželství – sanatorium pro méněcenné, 1937, Patologie životní zdatnosti, 1937, Poslední dnové etiky, 1937, O funkcích práce a osobitosti, 1938, Strach z oddechu, 1939). Upozornil v nich novátorsky na různé formy lidských závislostí. Zárodkem druhé disertace byl významný příspěvek k estetice jazyka Jazyková komika (1941), kde funkcionalistickou metodou prokázal, že na jazykové komice se podílejí všechny plány mluvené i psané řeči a záleží na hledisku, z nějž vnímáme její skladebné prvky. Po válce v rámci spolupráce s architektem K. Honzíkem prováděl funkcionální analýzu estetických dominant životního slohu v sociálně spravedlivé společenské organizaci; architektonické pojetí funkcionalismu a purismu originálně aplikoval na životní styl člověka v sociálním kolektivu. Kritizoval životní sloh buržoazie s jejím lpěním na majetku, věcech a komerci a zdůraznil potřebu racionální spotřeby (Bludnost jedné představy, 1940, Racionalizace spotřeby, 1946, Závažnost obecného vzdělání, 1946, Lidé a věci, 1947, kde formuloval chromatologii jako nauku o věcech). Syntézu svých biologických úvah, vycházejících z hluboké znalosti systematické botaniky, fyziologie rostlin, biologických teorií a biochemie, publikoval s vlastními ilustracemi (Plants consumed by Man, 1975). Filozofickou závažnost má jeho nejrozsáhlejší, knižně nevydaný rukopis O šalbě svobody a filosofie z let 1954–58.

D: soupis in: SČF, s. 56n.

L: LČL 1, s. 305n.; J. Šulc, B. B., 1992; Český surrealismus 1929–1953, 1996, passim; SČF, s. 55n.; Tomeš 1, s. 142n.

P: v majetku rodiny.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera