BROWNE de Camus et Mountany Maxmilián Ulysses 23.10.1705-26.6.1757

Z Personal
Maxmilián Ulysses BROWNE de Camus et Mountany
Narození 23.10.1705
Místo narození Basilej (Švýcarsko)
Úmrtí 26.6.1757
Místo úmrtí Praha
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

BROWNE de Camus et Mountany, Maxmilián Ulysses, * 23. 10. 1705 Basilej (Švýcarsko), † 26. 6. 1757 Praha, vojevůdce

Otec Ulysses B. (1659–1731) musel jako katolík 1690 emigrovat z Irska po porážce stoupenců Stuartovců vojsky Viléma III. Oranžského a usadil se na území říše, kde byla rodina 1716 povýšena do hraběcího stavu; jeho bratr a tedy B. strýc, Georg B. (1698–1792), působil jako generál v Rusku. Také B. byl určen pro vojenskou kariéru.

1734 byl B. jako plukovník poprvé nasazen do bojů v Itálii, a to v rámci války o polské nástupnictví (1733–35). Proslavil se zejména v bojích o Parmu a Guastallu. 1737–39 bojoval ve válce proti Osmanské říši, zejména vynikl v bojích o město Banja Luka v Bosně. Vrcholem jeho kariéry se staly války o dědictví rakouské (1740–48) a počátek války sedmileté (od 1756), ve které však zahynul. 10. 4. 1741 se pod Neippergovým velením střetl s pruským králem Fridrichem II. v prohrané bitvě u Molvic, 17. 5. 1742 pak pod velením Karla Lotrinského v další prohrané bitvě u Chotusic. 1744 byl opět nasazen do bojů v Itálii proti Španělům, 1745 v Bavorsku (dobyl Vilshofen), 1746 se stal vrchním velitelem tamních rakouských vojsk. Pak se vrátil znovu do Itálie, 1747 byl jmenován polním zbrojmistrem, dobyl Guastallu a rozhodl bitvu u Piacenzy, ovládnutím bochelleského průsmyku v Apeninách otevřel cestu k dobytí Janova. 1749 se stal vojenským velitelem v Sedmihradsku a 1751 v Čechách. 1753 byl povýšen na polního maršála. Vídeňskou dvorskou radu opakovaně varoval před hrozbou dalšího pruského vpádu. 1. 10. 1756 byl v bitvě u Lovosic Fridrichem II. donucen k ústupu, přestože bitva byla dlouhou dobu vyrovnaná, asi 28 000 pruských vojáků muselo čelit cca 35 000 mužů rakouské armády. Zejména chorvatské jednotky kladly armádě pruského krále zuřivý odpor. Obě strany ztratily přibližně po 3 000 mužů. B. nařídil ústup především proto, aby zachoval bojeschopnost své armády. Chtěl pomoci saským spojencům, což se mu nepodařilo. 16. 10. 1756 kapitulovalo 18 000 saských vojáků u Pirny. Nový vpád do Čech museli ale Prusové odložit až na jaro následujícího roku. K dalšímu velkému střetnutí mezi rakouskou armádou a pruským králem došlo v bitvě u Štěrbohol u Prahy 6. 5. 1757, kde 61 000 Rakušanů pod velením Karla Lotrinského, jemuž byl B. podřízen, podlehlo 64 000 pruských vojáků. Ztráty na obou stranách byly na tehdejší dobu hrozivé. Prusové přišli o 11 400 mrtvých a raněných (padl i maršál K. Schwerin), Rakušané ztratili asi 9 000 mužů. B. utrpěl vážné zranění, na jehož následky 26. 6. 1757 v obležené Praze zemřel. B. ostatky byly uloženy v kapucínském kostele sv. Josefa na Novém Městě pražském. 1888–1918 nesl jeho jméno 36. (mladoboleslavský) pěší pluk rakouské armády.

B. manželkou byla od 1726 Marie Filipina, dcera bývalého neapolského místokrále Jiřího Adama z Martinic. Z manželství se narodili synové Philip Georg B. (1727–1803), který se stal polním maršálem, a Josef Ulysses B. (1728–1759), jenž zemřel na následky zranění z bitvy u Hochkirchu (1758). Smrtí bezdětného Philipa Georga B. tato větev rodiny vymřela.

L: RSN 1, s. 918; OSN 4, s. 774; Wurzbach 2, s. 161n.; ADB 3, s. 369n.; NDB 2, s. 640; MSN 1, s. 647; MČE 1, s. 581; Ch. Duffy, Feldmarschall Browne. Irischer Emigrant, kaiserlicher Heerführer, Gegenspieler Friedrichs II. von Preussen, Wien – München, 1966; Ottova encyklopedie ČR 4, 2006, s. 38.

Roman Vondra, Jiří Martínek