BRUNECKÝ Zdeněk 3.2.1915-3.4.1985

Z Personal
Zdeněk BRUNECKÝ
Narození 3.2.1915
Místo narození Brno
Úmrtí 3.4.1985
Místo úmrtí Ivančice
Povolání 15- Lékaři
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 227-228

BRUNECKÝ, Zdeněk, * 3. 2. 1915 Brno, † 3. 4. 1985 Ivančice, lékař-pediatr a genetik, organizátor dětského lékařství

Pocházel z rodiny úředníka a učitelky. Navštěvoval 1921–26 chlapeckou obecnou školu v dnešní Staňkově ulici v Brně. 1926–34 studoval na Reformním reálném gymnáziu v Brně- -Králově Poli. Vedle studia se intenzivně angažoval v Sokole, vedl dorostence a byl členem reprezentačního družstva odbíjené. 1934 byl přijat ke studiu medicíny na Lékařské fakultě MU a v té době absolvoval také Institut pro výuku jazyků a Berlitzovu jazykovou školu, kde složil státní zkoušku z angličtiny a francouzštiny. Studia medicíny úspěšně ukončil 1939, avšak vzhledem k uzavření českých vysokých škol byl promován titulem MUDr. až po druhé světové válce. Do té doby prošel několika náhradními zaměstnáními: byl laborantem na I. dětské klinice Lékařské fakulty MU (kde byl již od 1934 veden jako výpomocný ošetřovatel) a po zákazu zaměstnávat mediky v nemocnicích pracoval jako asistent u obvodního lékaře MUDr. Vladimíra Vašíčka ve Frýdlantu nad Ostravicí. 14. 4. 1945 se B. oženil s učitelkou Věrou Rothovou a spolu vychovali dceru a dva syny.

Po promoci (12. 6. 1945) B. zahájil profesní dráhu lékaře jako asistent na I. dětské klinice. Pracoval v nově zřízené poradně pro novorozence. Také přednášel na brněnských středních zdravotních školách. 1946–49 studoval externě psychologii na filozofické fakultě. 30. 3. 1948 získal titul odborného lékaře pro nemoci dětské a 25. 3. 1953 byl jmenován docentem pediatrie. S prof. O. Teyschlem, B. nadřízeným a příznivcem na I. dětské klinice, přešel do nově vybudované Dětské nemocnice v Brně-Černých Polích a tam 1. 9. 1955 přijal místo přednosty I. dětské kliniky zaměřené na hematologii, imunologii a imunopatologii. 15. 1. 1959 obhájil vědeckou hodnost CSc., 22. 9. 1959 byl jmenován mimořádným profesorem dětského lékařství a 1. 6. 1967 profesorem řádným. Dále pracoval ve funkci proděkana pro výzkum a pediatrii lékařské fakulty (od 1955), jako specialista v oboru pediatrie (1956), krajský odborník pro péči o ženu a dítě (1960–64). Od 1961 vedl I. pediatrickou katedru lékařské fakulty v Brně, od 1961 byl pověřen funkcí recenzenta pro Státní zdravotnické nakladatelství v Praze a od 1962 zasedal v poradním sboru katedry pediatrie Ústavu pro další vzdělávání lékařů a získal jmenování členem jak poradního sboru hlavního odborníka pro péči o děti, tak dvou komisí vědecké rady pražského ministerstva zdravotnictví. 1963 byl jmenován ředitelem Výzkumného ústavu pediatrického v Brně, který spolu s O. Teyschlem založil. Do náplně pediatrického ústavu náležela také rychle se rozvíjející klinická genetika. B. rovněž inicioval vznik genetické poradny pro rodiče. 1968 byl zvolen místopředsedou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, členem hlavních problémových komisí pro pediatrii a genetiku a předsedou České společnosti pro lékařskou genetiku. V zahraničí byla B. odborná erudice natolik ceněna, že mu bylo nabídnuto vedení Genetického ústavu v Uppsale. B. odmítl, protože chtěl vybudovat ve Výzkumném ústavu pediatrickém katedru humánní genetiky. Všechny plány ukončil vývoj po srpnu 1968. B. stihl uspořádat XV. mezinárodní pediatrický sjezd v Brně, na jehož jednání přijeli významní genetikové z Velké Británie, západního a východního Německa, Francie, Švédska, Norska a Dánska, a zúčastnil se jako představitel československé pediatrie čtyř zahraničních studijních cest. 1970 byl vyloučen z KSČ a odvolán z funkce ředitele Výzkumného ústavu pediatrického, zbaven vedení kliniky a katedry a 1973 mu byl ukončen pracovní poměr bez možnosti prodloužení. Z kliniky však nakonec odešel až na podzim 1979 a do 1981 dostával jen nevýznamné úvazky ve zdravotnických zařízeních v Tišnově, Kuřimi a v Blansku.

B. intenzivně rozvíjel především dětskou hematologii, zvláštní zřetel věnoval psychologii dítěte a dětské lékařské genetice, kterou u nás zaváděl. Jezdil na zahraniční pobyty v Evropě a USA. Publikoval sedmnáct monografií a více než sto deset příspěvků v odborných časopisech. V první polovině sedmdesátých let dokončil obsáhlou učebnici Lidská genetika. Kratší příspěvky publikoval pod cizími jmény a přednášel v českých zemích a na Slovensku. Po operaci žlučníku v nemocnici v Ivančicích zemřel na srdeční infarkt. Byl pochován v Brně.

D: výběr: Zlozvyky v dětském věku a jiné výchovné problémy, 1959, 1963; (s O. Teyschlem) Duševní vývoj dítěte a výchova, 1959, 1964; Vývojové vady a úchylky, 1962; Dětské choroby, 1962, 1964 a 1970; (s kol.) Pediatrická propedeutika, 1966; Úvod do lékařské genetiky, 1965, 1967, 1972.

L: Dějiny university v Brně (ed. F. Jordán a kol.), 1969, s. 348, 357; J. Horký – J. Hlavoň, K nedožitým osmdesátinám prof. MUDr. Z. B., CSc., in: Československý pediatr 50, 1995, č. 6, s. 382; ČBS, s. 70; Tomeš 1, s. 146.

P: Archiv MU Brno, fond A1 Rektorát MU, osobní spisy, kart. 19; fond A3 Lékařská fakulta MU Brno, osobní a kádrové spisy.

Věra Linhartová