BRUNIAN Johann Joseph 19.3.1733-15.6.1781

Z Personal
Johann Joseph BRUNIAN
Narození 19.3.1733
Místo narození Praha
Úmrtí 15.6.1781
Místo úmrtí Altona (nyní část Hamburku, Německo)
Povolání

83- Divadelní interpret nebo herec

81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti

BRUNIAN, Johann Joseph, * 19. 3. 1733 Praha, † 15. 6. 1781 Altona (nyní část Hamburku, Německo), herec, tanečník, divadelní ředitel

Narodil se v Praze (udávané datum dosud v matrice neověřeno) jako potomek zchudlého šlechtického rodu. Již okolo 1745 nastoupil divadelní dráhu u jinak neznámé herecké společnosti principála Hölzela, pak působil u skupiny provazolezců, poté (1746 nebo později) v Kremži u C. J. Nachtigalla, před 1750 ve Vídni u H. M. Brennera. S ním se dostal do Olomouce a do Znojma. Samostatně hrál zprvu s loutkami (Morava, přičemž svá vystoupení doplňoval vlastními tanečními produkcemi), poté jako herec u malé cestující společnosti svého prvního principála Hölzela. Tu měl údajně převzít, když se po Hölzelově smrti (někdy po 1750) oženil s jeho vdovou. Trasa společnosti vedla 1751–60 patrně městy Basilej, Štrasburk, Freiburg in Breisgau, Mannheim, Mohuč, Frankfurt n. M., Würzburg, Bamberg, Norimberk (doloženy a datovány pouze pobyty u dvora knížete Öttingen-Wallersteina 1751 a ve Würzburgu, v Norimberku 1752 a štace v Eichstättu 1752–53 a Mergenthalu 1753, Bernu a Basileji 1757). Někdy po 1752 bylo údajně provedeno pětadvacet B. baletů v Hamburgu. 1760 hrál B. ve Freisingu a v Mnichově. Tam ho zastihl J. von Kurtz a angažoval do svého pražského ansámblu. V něm vynikl B. jako herec pod jménem Brenian, změněném na popud svého v Praze žijícího bratra, který se cítil jako důstojník hereckou profesí ve svém příbuzenstvu zneuctěn. Po ukončení německých představení Kurtzovy společnosti v Praze se B. postavil do čela jedné její části a od masopustu 1763 s ní hrál v Brně. Soubor jím angažovaný byl však pro Brno příliš početný, neúnosnými se ukázaly i náklady na dekorace a kostýmy. Zadlužený B. musel v Brně navzdory úspěchu u publika skončit. Dluhy zaplatil ze zálohy obdržené od G. Bustelliho, který jej pozval jako podnájemce do pražského Divadla v Kotcích. Přemrštěné náklady a značná výše nájmu přiměly B. po roce Prahu opustit a přijmout nabídku ze Štýrského Hradce (1765–68). I tam si dobyl diváckého úspěchu jen za cenu tíživého zadlužení. 1768 zanechal společnost a celý svůj fundus na místě a uchýlil se do Prahy s dětským baletem, s nímž začal hrát v Thunovském divadle na Malé Straně. Dalším zadlužením dosáhl příjezdu své společnosti ze Štýrského Hradce. V prosinci 1768 sjednal po delším vyjednávání za podpory pražské šlechty s Bustellim nový, výhodnější podnájem Divadla v Kotcích a zahájil tím vrcholnou éru svého principálského působení. V divadelní historii mu zajistila místo reformátora pražského divadla. Po deseti letech však tísněn starými i novými dluhy podlehl. Hlavními hereckými oporami B. souboru byli od 1770 J. Unger, J. Jonassohn, C. Henisch, R. Waitzhofer, krátce J. Böhm, A. Mionová (pozdější B. druhá manželka), K. Henischová a E. Koberweinová a kapelník F. O. Holý. K nim přibyli 1771 J. B. Bergopzoomer (který 1772–74 převzal i režii), J. A. Christ a baletní mistr Alberti (vlastním jménem Albert Morávek), 1772 E. Tilly (od 1775 Scholzová), od 1774 M. Scholz a J. Schimann. Dík podpoře šlechty, jmenovitě hraběte Prokopa Vojtěcha Černína, se společnost v Kotcích udržela až do 1779. S úmyslem zbavit se kontraktu s Bustellim odjel B. bez ohledu na smlouvu, která jej vázala až do 1780, s částí společnosti v létě 1778 nejprve do Drážďan, počátkem nového roku do Brunšviku. Tam se ale po prvotních úspěších znovu zadlužil a v září 1779 byl nucen tento podnik ukončit. Podařilo se mu hrát ještě v Hildesheimu, získat angažmá u dvora v Schleswigu, ale i odtamtud byl zanedlouho propuštěn a odkázán na živoření po malých štacích. Pražskou část B. společnosti vedl zatím M. Scholz, avšak v létě 1779 dal Bustelli přednost C. Wahrovi, který německou činohru v Divadle v Kotcích převzal.

Během putování s cestujícími hereckými společnostmi vyspěl B. v herce širokého oborového spektra. U zmíněného Brennera hrál nejen Hanswursta, ale i milovníky a dokonce milovnice (jako „slečna Brunnerová“), uplatňoval se též jako tanečník. Z této doby pocházejí četné rytiny zobrazující jej v hanswurstovských rolích. Rezidua komediantského typového herectví byla patrná v B. projevu i v jeho reformní éře, v mnohem významnější pozici ředitele a iniciátora nové dramaturgie. Již v Brně vydal 1763 tiskem několik libret komických oper, např. z Kurzova repertoáru kus Die Gouvernante (Guvernantka), v němž zřejmě sám hrál Bernardona, ohlašoval mimo jiné Lessingovu hru Miss Sara Sampson. V Praze hrál 1764–65 burlesku Der vergötterte Bernardon (Zbožněný Bernardon, tiskem 1764), ale 1764 také truchlohru Ludwiga Chronegka Olint und Sophronia. V 70. letech uváděl i náročné texty Diderotovy jako Hausvater (Otec rodiny, 1772) či Lessingův Der Schatz (Poklad, 1772). Hojně hrál komedie Goldoniho (jen v sezoně 1771/72 pět her, např. Das neugierige Frauenzimmer [Zvědavé ženy], Der gutherzige Murrkopf [Dobrosrdečný bručoun]). V úpravách F. J. Fischera uváděl hry Shakespearovy (Macbeth, Kaufmann von Venedig, Richard II., 1777). Prahu seznámil i s řadou titulů francouzské komické opery jako Grétryho (Der Huron, 1768 a Die beiden Geizigen [Dva lakomci], 1778) a německého singspielu jako Hillera Die Jagd (Lov, 1772). Přijímal do souboru herce s literárními schopnostmi (J. Ungera, H. F. Möllera, J. Schimanna aj.), svůj repertoár obohacoval i původními novinkami (Möller, Lionel und Clarisse, 1775; Ernest und Gabrielle, 1775). Stejně tak vítal dramata jiných pražských autorů (K. F. Guolfingera von Steinsberga Graf von Treuberg, 1778, aj.). B. reformátorské odhodlání bylo vždy korigováno rozvahou divadelního praktika. Ta ho přivedla i k pokusu o uvedení inscenace v českém jazyce (J. Ch. Krüger, Kníže Honzík, 1771, přel. Jan Zeberer), což byl první pokus toho druhu v oblasti činohry s pevným textem.

L: Ueber das Prager Theater, 1773 (ed. J. Friedel); Taschenbuch von der Prager Schaubühne auf das Jahr 1778, 1778 (ed. J. F. Edler von Schönfeld, frontispice s mědirytinami Anny Marie von B. a J. J. B.); Anonym (M. Scholz?), Nachrichten von dem Leben des Herrn von Brunian, in: Litteratur- und Theaterzeitung (Berlin) 4, 1781, s. 465n. (na pokračování); O. Teuber, Geschichte des Prager Theaters I–II, 1883–85; F. Bischoff, Zur Geschichte des Theaters in Graz, in: Mitteilungen des historischen Vereins für Steiermark 40, 1892, 131n.; J. Leisching, Die Vorläufer des ständigen Schauspiels in Brünn, in: Zeitschrift des deutschen Vereines für Geschichte Mährens und Schlesiens 5, 1901, s. 249; K. Sabina, Počátky českého divadla, 1940, s. 97n.; J. Vondráček, Dějiny českého divadla. Doba obrozenská 1771–1824, 1956, s. 31n.; P. Kertz – I. Strössenreuther, Bibliographie zur Theatergeschichte Nürnbergs, Nürnberg 1964, s. 26; K. Fleischmann, Das steirische Berufstheater im 18. Jahrhundert, Wien 1974, s. 70n.; H. G. Asper, Hanswurst, Emsdetten 1980, s. 82n.; R. Meyer, Bibliographia dramatica et dramaticorum, Tübingen 1990.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Adolf Scherl