BRYCHTA Jaroslav 9.3.1895-5.10.1971

Z Personal
Jaroslav BRYCHTA
Narození 9.3.1895
Místo narození Pohodlí u Litomyšle
Úmrtí 5.10.1971
Místo úmrtí Železný Brod
Povolání

75- Sochař nebo medailér

89- Průmyslový výtvarník

BRYCHTA, Jaroslav, * 9. 3. 1895 Pohodlí u Litomyšle, † 5. 10. 1971 Železný Brod, sochař, sklářský výtvarník, pedagog

Vyučil se štukatérem a pracoval v Praze u štukatérské firmy Rábl & Mach. 1912–18 studoval (nejprve večerně, později v řádném studiu) na pražské Uměleckoprůmyslové škole, kde navštěvoval ateliéry profesorů Josefa Drahoňovského, Celdy Kloučka a Bohumila Kafky. Po absolutoriu se chtěl věnovat sochařství. 1919 získal stipendium na německých sklářských školách v Novém Boru a Kamenickém Šenově. Sklářská profese jej zaujala a stala se jeho prioritní výtvarnou činností. 1920 byl jmenován profesorem na právě založené české sklářské škole v Železném Brodu a záhy se tam stal ředitelem. Tuto funkci vykonával do 1960.

Jako sochař se věnoval zejména portrétům (např. Jan Herben, Jan Voborník), drobné plastice, reliéfům (mj. pamětní deska Aloise Jiráska pro Litomyšl, 1922) a medailím, vytvořil také sochu prezidenta Tomáše G. Masaryka pro Litomyšl, pro Železný Brod plastiky pro sokolovnu a sochu skláře.

Ve sklářství se orientoval na techniky, které byly tradiční pro Železnobrodsko (využití kahanu), a dále je rozvíjel. Od 1921 tvořil skleněné figurky, v jejichž výrobě postupně zaváděl řadu nových technik (figurky: sešívané – od 1921, drátkové – od 1923, foukané – od 1927, hutnické – od 1928, modelované – od 1930). Od počátku vytvářel i monotematické skupiny (např. Skauti na výletě, 1925). Výroba figurek v železnobrodské sklářské škole, jejichž kompozice se vyznačovaly svébytnou poetikou a výrazným hudebním pojetím, byla úspěšná. Od počátku 20. let jejich obliba stoupala a 1923 se první kolekce představila evropské veřejnosti na mezinárodní výstavě v Monze. 1925 získal tento výtvarný obor Grand Prix na výstavě dekorativních umění v Paříži. Ve 30. letech B. se svými žáky při tvorbě monotematických kompozic kombinoval různé techniky výroby (např. Akvárium – Grand Prix na světové výstavě v Bruselu 1935 nebo Skleněný ráj – Grand Prix na mezinárodní výstavě v Paříži 1937, Český betlém – připravovaný pro světovou výstavu v New Yorku 1939, Procesí, Jízda králů, Máj, Džezová hudba apod.). Poptávka po tomto artiklu vedla k rozšiřování výroby, B. žáci zakládali vlastní dílny (firmy Kleinert, Lubas, Bárta či Halama), především na Železnobrodsku. Od první poloviny 40. let byla výroba figurek zkoušena také v hutních sklářských provozech. 1948 se začaly produkovat ve velkém ve sklárně v Železném Brodě. Tam vyráběné figurky podle návrhů B. a jeho žáků (např. M. Klingera, M. Janků) získávaly další ocenění (mj. 1958 na světové výstavě v Bruselu s J. Černým za kompozici Vesmír).

B. figurky a návrhy jsou uloženy v řadě muzeí a galerií, mj. v Městském muzeu v Železném Brodě, Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, Severočeském muzeu v Liberci, Regionálním muzeu v Litomyšli, Moravské galerii v Brně. B. se věnoval i loutkovému filmu. Zhotovil figurky pro film Skleněná suita (1947, režie K. Barloch) a napsal scénář k filmu Inspirace (1950). Byl otcem sklářské výtvarnice Jaroslavy B. (* 1924).

D: Skleněné figurky, 1940; Živé sklo, 1977 (s M. B. Volfem).

L: Z. Pešatová – S. Urban, J. B., 1963; M. Hlaveš, Skleněné figurky, 1998, passim; OSND 1/2, s. 770; Toman 1, s. 108; Saur 11, s. 626; ČBS, s. 70; EČVU, s. 76; SČSVU 1, s. 227n.; Tomeš 1, s. 148.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Lněničková