BUŠÁK Jan 16.5.1904-10.1.1982

Z Personal
Jan BUŠÁK
Narození 16.5.1904
Místo narození Praha
Úmrtí 10.1.1982
Místo úmrtí Praha
Povolání 37- Doprava, pošty, spoje
44- Právník
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 357

BUŠÁK, Jan, * 16. 5. 1904 Praha, † 10. 1. 1982 Praha, spojový odborník, pedagog

Pocházel z rodiny telegrafisty Felixe B. Studoval na reálném gymnáziu v Praze, kde 1922 maturoval. 1922–29 pracoval jako provozní úředník telegrafní ústředny v Praze, 1926–30 současně studoval při zaměstnání Právnickou fakultu UK, 1930 promoval. 1930–33 působil na ředitelství pošt a telegrafů, 1933–60 byl úředníkem, potom vedoucím oddělení mezinárodních styků na ministerstvu pošt a telegrafů, 1960–61 vedoucím redaktorem Edičního střediska spojů a Nakladatelství dopravy a spojů v Praze. Od 1961 působil na Fakultě provozu a ekonomiky dopravy Vysoké školy dopravní v Žilině, kde se 1963 stal mimořádným a 1966 řádným profesorem, 1964–71 vedl oddělení, později katedru provozu a ekonomiky spojů. 1971 odešel na odpočinek. Věnoval se poštovnímu a telekomunikačnímu právu a mezinárodním vztahům v oblasti spojů. 1938 podal zlepšovací návrh na automatickou dopravu telegramů, podílel se na tvorbě základních právních telegrafních a telefonních předpisů, telegrafního sazebníku, vyhlášky o vymezení pojmu vysílacího zařízení, předpisů o zřizování a povolování vysílacích zařízení na letadlech a na zkouškách radiooperátorů. Spolupracoval na koncepci dohod mezi ministerstvem pošt a telegrafů a železnicemi, leteckou správou ministerstva vnitra a ministerstva národní obrany při zřizování a provozu telekomunikačních zařízení. Zúčastnil se přípravy návrhu zákona o telekomunikacích (č. 72/1950 Sb.), dohody o telekomunikačním styku se všemi bývalými socialistickými zeměmi. Po 1945 působil v Ústavu radiotechniky ČVUT, 1955–57 přednášel na Vysoké škole ekonomické v Praze aj. V době pobytu v Žilině napsal několik vysokoškolských učebnic. Výzkum zaměřil na řešení složitých otázek mezinárodního provozu spojů, na vytváření podmínek k plnému využití komunikační techniky, rádiového spojení s umělými družicemi Země a vesmírnými loděmi. Napsal monografie Mezinárodní telekomunikační unie (1957), Mezinárodní vztahy v oboru spojů (1961), jako spoluautor přispěl kapitolou Vývoj spojů do příručky Ekonomika spojů (1963). Četné studie a články uveřejňoval v odborném tisku, např. v Časopisu pro mezinárodní právo, Československé spoje, Informationsheft des Instituts für Post- und Fernmeldewesen (Berlín), Journal des Télécommunications (Ženeva), Wissenschaftliche Zeitschrift der Hochschule für Verkehrswesen Friedrich List in Dresden ad. Jako zástupce Československa se účastnil jednání o mezinárodních právních otázkách, referoval na celosvětových konferencích o telekomunikacích a spojích (1937 Bukurešť, 1938 Káhira, 1939 Haag, 1947 Atlantic City, 1948 Brusel a Kodaň, 1949 Paříž, 1952 Buenos Aires, 1956 Ženeva, 1957 Haag a Moskva, 1962–68 Drážďany, 1965 Budapešť, 1967 Bělehrad). Byl členem československých i mezinárodních komisí pro telekomunikace a od 1960 členem Mezinárodního ústavu pro kosmické právo.

D: výběr: Mezinárodní telekomunikační unie, 1957; Základy francouzštiny 1–2. Učebnice pro odborné kursy absolventů JSŠ a ZŠP, 1960; Mezinárodní vztahy v oboru spojů, 1961; Úvod do provozu spojů, 1962; Ekonomika spojů, 1963 (spoluautor); Základy ekonomiky spojů, Bratislava 1964; Spoje a československé právo, Bratislava 1965; Kooperační vztahy v oboru spojů, Bratislava 1966; Základy technologie spojů, Bratislava 1968; Technologie poštovního a telekomunikačního provozu, 1970.

L: Desať rokov Vysokej školy dopravnej a študijný program na školský rok 1963/64, Bratislava 1963, s. 108, 110; O. Slušná, Kto je kto na Slovensku 1969, Bratislava 1970, s. 60; 25 rokov Vysokej školy dopravnej v Žiline, Martin 1978, s. 40, 62; SBS 1, s. 355; BLS 1, s. 629n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ľudmila Ďuranová