BUCHAL-NEUSTUPOVSKÝ František Josef 20.3.1884-13.7.1964

Z Personal
František Josef BUCHAL-NEUSTUPOVSKÝ
Narození 20.3.1884
Místo narození Olšovec u Hranic na Moravě
Úmrtí 13.7.1964
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 292
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43192

BUCHAL-NEUSTUPOVSKÝ, František Josef (vl. jm. BUCHAL), * 20. 3. 1884 Olšovec u Hranic na Moravě, † 13. 7. 1964 Praha, lesník, odborný spisovatel, beletrista, publicista

Zájem o lesnické povolání získal od otce-lesníka. B. absolvoval reálku, lesnickou školu zakončil státní zkouškou pro lesní hospodáře. 1907 se stal lesním správcem, později byl jmenován nadlesním a lesmistrem na velkostatcích v Neustupově u Votic (podle místa zvolený pseudonym užíval pak i v občanském životě) a v Křivci. Působil ve sdruženích lesních zaměstnanců a organizoval řadu přednášek, zejména 1907–15 ve votickém, táborském a dolnokralovickém okrese přednesl na 311 veřejných, národohospodářských a odborných příspěvků. 1912 na sebe upozornil dvěma pracemi, odbornou Veřejný zájem a českému rybníkářství nebezpečí hrozící ondatrou a první beletristickou Črty z Táborska a jiné. 1913 byl jmenován čestným členem severoamerických lovců v Cedar Rapids, stát Iowa (USA), a přispíval do chicagské Svornosti, Iowské doby a Amerického Sokola. 1914 publikoval další odbornou práci z oboru rybníkářství (Význam krysy pižmové v jihočeském rybnikaření a rakařství), z beletrie knihy črt z lesnického prostředí (Črty, Z tajů lesa). V září 1915 spoluorganizoval při bakteriologickém ústavu České vysoké školy technické v Praze první české hájenské kursy pro vojáky-invalidy. Od 1917 působil jako lesmistr a lesní inženýr v Bukovině, připojené po skončení první světové války k Rumunsku; tam jako dobrovolník vstoupil do rumunské armády. V Černovicích poté aktivně utvářel krajanský život místní české kolonie, mimo jiné šest let jako předseda kroužku „Masaryk“, který založil; působil také v dalších částech tehdejšího Rumunska (mj. v Nehoji v Karpatech a Besarábii). Po návratu do vlasti 1932 zorganizoval v Praze první české lovecké kursy a nadále působil jako odborník na lesnictví a myslivectví. Byl autorem studií, článků a odborných publikací (Stručný nástin myslivosti se základy honebního práva, 1933, Naše myslivost, 1934) a věnoval se literární činnosti. V rodišti byl 1942 jmenován čestným občanem. Ke konci života bydlel v Praze-Nuslích. Byl ženatý s Františkou B.

Čtenářsky vesměs nenáročné povídky a romány z lesního prostředí, mysliveckého života a přírody z krajů, které dobře znal (Bukovina, Besarábie), prozrazovaly autorovo citové zaujetí (Ze srdce lesů a hor, b. d. [1933], Příběhy z Bukoviny a Bessarábie, 1933, Ze starých mysliven, 1935, Obrázky z přírody, b. d. [1934]). Rád sahal i po humorném zpracování témat, oblíbenou se stala knížka mysliveckého humoru Kamizolka zelená (1934, 1935). Bohatě využíval odborných znalostí lesní zvěře a rostlinstva, dobře dokázal vykreslit drobné lidské osudy, např. lesních dělníků. V polovině třicátých let vydal řadu svých prací znovu. Jednou z jeho posledních bylo souborné vydání dosavadních próz (Les a lidé, 1936). Poté se literárně i odborně odmlčel a do své smrti již nepublikoval.

L: Nové ilustrované listy (Brno–Praha) 19, 1912, s. 677n.; F. Sekanina, ref. o Črty z Táborska, in: Národní politika 25. 9. 1913; týž, ref. o Z tajů lesa, in: Národní politika 25. 7. 1915; týž, ref. o témž, in: Venkov 9. 9. 1932 a in: Národní politika 4. 9. 1932; F. S. Frabša, Moravané v Praze 1, 1940, s. 8; (J. V. Rozmara), Josef V. Rozmara, český lesník, spisovatel, redaktor a vydavatel, 1942, autobiografie, rozmnož., s. 25; J. Vopravil, Slovník pseudonymů českých a slovenských spisovatelů, 1973, s. 438; KSN 2, s. 181; LČL 1, s. 326; J. Kovařík, Biografický slovník významných osobností se vztahem k české myslivosti, 2001, s. 12.

P: Biografický archiv ÚČL Praha; J. Hanzalová, Soupis osobních písemných pozůstalostí a rodinných archivů v České republice, 1995, s. 70.

Marcella Husová