BUDIG Maxmilian Johann 27.5.1864-31.1.1948

Z Personal
Maxmilian Johann BUDIG
Narození 27.5.1864
Místo narození Svitavy
Úmrtí 31.1.1948
Místo úmrtí Eichstätt (Německo)
Povolání

33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu

47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848

BUDIG, Maxmilian Johann (též Max), * 27. 5. 1864 Svitavy, † 31. 1. 1948 Eichstätt (Německo), podnikatel, politik

Syn Johanna B. (1832–1915). Studoval 1875–79 na německém gymnáziu v Moravské Třebové. Oženil se s Elise, roz. Zipserovou, s níž měl syna Maxe (1892–1967), později technického a obchodního vedoucího a od 1919 spoluvlastníka firmy. 1897 se B. stal poslancem říšské rady, 1902 byl zvolen do městského zastupitelstva ve Svitavách. 1914–18 sehrál jako místostarosta a současně člen správní rady rakouské Průmyslové a obchodní banky ve Vídni významnou roli při organizaci válečného hospodářství města; 1915 zastupoval ve vedení města tehdejšího starostu Carla Schustera. Během říjnových událostí 1918 podporoval připojení Svitav a okolí k Rakousku. Po otcově smrti převzal spolu s bratrem Friedrichem (1866–1938) vedení továrny Johann Budig & Söhne. Podle některých zpráv bylo úřednické prostředí B. továrny už 1923 ohniskem extremisticky pravicového hnutí tzv. hakenkreuzlerů. 1929 došlo v důsledku hospodářské krize v továrně k omezení práce, 1931 byl provoz kvůli vysokému dluhu zastaven a 1935 podnik zcela zanikl. Na jaře 1934 se B. podílel na založení první místní organizace Sudetendeutsche Heimatfront (SHF) na Svitavsku. 1935 se stal jejím okresním funkcionářem. Současně byl zvolen za Sudetoněmeckou stranu (SdP) do parlamentu. 1936–37 pracoval jako funkcionář jejího okresního vedení na Svitavsku. V květnu 1937 se vzdal poslaneckého mandátu. 1938 byl zřízen v B. vile úřad zemského rady. 1941 převzala část objektů uvolněných po utlumené výrobě říšskoněmecká zbrojní firma Albert Hirth ze Stuttgartu. Po druhé světové válce byl B. odsunut do Bavorska, kde zemřel.

D: Mittel Europa Zentrale. Eine Studie zur Neuordnung des mitteleuropäischen Handels- und Zahlungsverkehrs, 1937.

L: G. Dorner, Das Gymnasium in Mährisch Trübau 1803–1945, Fürth 1956, s. 159; J. Růžička a kol., Svitavy. Dějiny a současnost města, 1987, passim; V. Nekuda a kol., Moravskotřebovsko. Svitavsko, 2002, passim; R. Fikejz – V. Velešík, Historie a současnost podnikání na Svitavsku, Litomyšlsku, Poličsku, Moravskotřebovsku a Jevíčsku, 2003, s. 27n.; tíž, Kronika města Svitavy, 2006, passim; BL 1, s. 161; Myška, s. 65.

P: SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond J. B. a rodina.

Jiří Šmeral