BULOVA Josef Adolf 29.12.1834-2.12.1903

Z Personal
Josef Adolf BULOVA
Narození 29.12.1834
Místo narození Mělník
Úmrtí 2.12.1903
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři
48- Politický publicista
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 316
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136833

BULOVA, Josef Adolf (též BULOWA), * 29. 12. 1834 Mělník, † 2. 12. 1903 Praha, lékař, sociální myslitel, politik

Narodil se v rodině židovského kupce německého jazyka, jeho praneteří byla básnířka a překladatelka Marie Bieblová. Za gymnaziálního studia konvertoval 1851 do pražské helvetské obce (reformovaná církev, kalvinisté), částečně i z politicko-opozičních důvodů. Na lékařské fakultě pražské univerzity se zapojil do veřejného života, přijal českou národnost, prosazoval myšlenky českožidovské asimilace, účastnil se zápasů Riegrovy národní strany s centralismem a absolutismem, celoživotně zůstal členem České strany národní (staročeské). Střídal různá zaměstnání, se zpožděním dostudoval (1863 MUDr.), od 1867 byl obvodním lékařem v Jáchymově, od 1872 továrním lékařem v sedmihradském Rasinari, 1878 působil jako městský fyzik v Karlíně (Praha). Soustavně se vzdělával v přírodních vědách, zejména v biologii, a jako první český myslitel po F. M. Klácelovi přijal darwinismus. Z učení Ch. Darwina a E. Haeckla, jejichž dílo vášnivě propagoval, vyvozoval filozofické konsekvence. Spojil materialistické myšlenkové prvky s panteismem v „monistickou“ soustavu; vyzýval k založení monistické církve, překonávající mocenské ambice a asociální skutky dosavadních náboženských institucí. B. evoluční myšlení a biologismus, v českém prostředí té doby ojedinělé, ústily v supranaturální představu Boha jako všeoživujícího vesmíru. Naturalistické a vitalistické koncepty odmítal. Podle B. nestojí život se svými projevy a silou mimo ostatní přírodní univerzum. V úplnosti je člověk nemůže poznat, čímž vzniká prostor pro ideu Boha jako stvořitele prapočátku tohoto univerza, věčného a neustále se vyvíjejícího „Jednoho“. V závěru života, kdy se B. stále častěji jevil současníkům jako naivní podivín, statečně vystoupil proti pomluvě Židů z rituální vraždy v souvislosti s případem L. Hilsnera. Tehdy se sblížil s T. G. Masarykem, výsledky svého šetření předložil v publikaci vydané na jeho doporučení ve Vídni. Z B. díla jsou nejdůležitější: Výklad života ze zákonů přírodních. Tresť ze spisů Darwinových a Haeckelových (1879, 1904), Die Einheitslehre (Monismus) als Religion (1897), Der Polnauer Ritualmordprozess, sein Stand von der Revision (1900). Publikoval v Časopisu lékařů českých. Pohřben je na Olšanských hřbitovech.

L: AČL, s. 27 (kde bibliografie); M. Pauza a kol., Antologie z dějin českého a slovenského filosofického myšlení 2, 1989, s. 128n.; SČF, s. 62n. (kde bibliografie).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera