BUNTRU Alfred 15.1.1887-23.1.1974

Z Personal
Alfred BUNTRU
Narození 15.1.1887
Místo narození Schlageten (Německo)
Úmrtí 23.1.1974
Místo úmrtí Cáchy (Aachen, Německo)
Povolání 29- Stavař

BUNTRU, Alfred, * 15. 1. 1887 Schlageten (Německo), † 23. 1. 1974 Cáchy (Aachen, Německo), odborník na vodní stavby, pedagog

Narodil se v katolické rodině vysokoškolského učitele, po absolvování vyšší reálky navštěvoval vysokou technickou školu v německém Karlsruhe (Technische Universität Karlsruhe), kterou po pětiletém studiu absolvoval. Potom pracoval 1910–13 jako stavební inženýr u vodohospodářské společnosti v Kielu, kde řešil praktické otázky výstavby vodních děl. 1914 se vrátil na techniku do Karlsruhe jako asistent a odborný učitel předmětů vodní stavby a pozemní stavitelství. Po vypuknutí první světové války narukoval, účastnil se tzv. Ludendorffovy ofenzivy a následně bitvy na Marně. Za statečnost získal Železný kříž I. třídy. Po skončení války pracoval na technice v Karlsruhe, 1919–22 byl asistentem a odborným učitelem se specializací na železné konstrukce a vodní stavby. 1922 se habilitoval a na technice zůstal do konce 1926. Zároveň byl konzultantem a odborným poradcem u státních vodních staveb v Karlsruhe. 1927 byl pozván k hostování čínskou vysokou technickou školou Tung-Či v Šanghaji jako profesor vodních staveb. Po ročním pobytu se nevrátil do Karlsruhe, ale přijal místo na Německé vysoké škole technické v Praze jako profesor železných konstrukcí a vodních staveb na odboru stavebního inženýrství. 1930/31 tam byl jmenován děkanem a 1931/32 proděkanem, 1935/36 zvolen rektorem pražské německé techniky. Z Prahy přešel 1937 na Rýnsko-vestfálskou vysokou školu technickou (RWTH) v Cáchách (Rheinisch-Westfälische Technische Hochschule, Aachen), nejprve jako děkan stavební fakulty a od listopadu 1937 jako rektor techniky. V listopadu 1939 se vrátil do Prahy ve funkci rektora pražské německé techniky, která již byla v říšskoněmecké správě. Jmenován byl na přechodnou dobu jednoho roku, protože se objevila nařčení, že se při svém prvním pobytu v Praze stýkal s židy. Jako osobnost údajně zpevněnou nacionálně socialistickým přesvědčením i činností ho však podpořila Sudetoněmecká strana a osobně Rudolf Jung, který mu pomohl i k přijetí do SS. Od 1. 4. 1942 do 1. 11. 1943 byl B. dokonce komisařským rektorem německé univerzity v Praze. Po zrušení pražské německé techniky dekretem prezidenta z 18. 10. 1945 (symbolicky s účinností od 17. 11. 1939), odešel do Německa. 1948 se vrátil na RWTH do Cách, jako profesor vodních staveb a železných konstrukcí se zabýval teorií i praxí, hodně publikoval v odborných periodikách. Jeho práce byla vysoce hodnocena. 1960 odešel na odpočinek.

D: Ein Beitrag zur Frage der Entstehung des Grundwassers und ihre Beeinflussung durch Wasserdampfspannungen in der Atmosphäre und im Boden, Karlsruhe 1920; Die Bedeutung der Sonnen- und Himmelsstrahlung im Städtebau, Karlsruhe 1925; Druck- und Zugfestigkeit gefüllter Strassen teere in Abhängigkeit von Alterung und Füllstoff, Berlin 1938; Die deutsche Hochschule in Prag, in: Theo Keil (ed.), Die Deutsche Hochschule in den Sudetenländern, München 1967, s. 58n.

L: Die Deutsche Technische Hochschule in Prag 1806–1931, 1931, s.101; J. J. Boehm-Pilsen, Die Deutsche Technische Hochschule in Prag…, Wien 1988, s. 243n.; týž, Die Deutschen Technischen Hochschulen in Prag und Brünn, in: Oesterreichische Ingenieur- und Architekten-Zeitschrift 135 (1990), s. 232n.; H. Heiber, Universität unterm Hakenkreuz, Teil 2, Band 2, Wien 1992, s. 16n., 107; A. Míšková, Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945, 2002, s. 130n.; W. Tschacher, „Ich war also in keiner Form aktiv tätig“. A. B. und die akademische Vergangenheitspolitik an der RWTH Aachen 1948–1960, in: Geschichte im Westen (Halbjahres- -Zeitschrift für Landes- und Zeitgeschichte), 19 (2004), s. 197n.; Vývoj pražské německé techniky 1863–1869–1945, in: Česká technika, 2004, s. 90n.; BL 1, s. 167n.; MSA 86, 1987, s. 16.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiřina Masnerová