BUQUOY de Longueval Georg Franz August 7.9.1781-19.4.1851

Z Personal
Georg Franz August BUQUOY de Longueval
Narození 7.9.1781
Místo narození Brusel (Belgie)
Úmrtí 19.4.1851
Místo úmrtí Praha
Povolání 1- Matematik
2- Fyzik
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 322-323

BUQUOY de Longueval, Georg Franz August (též Jiří František), * 7. 9. 1781 Brusel (Belgie), † 19. 4. 1851 Praha, polyhistor, matematik, fyzik, filozof, přírodovědec

Byl synem Leopolda Adalberta B. (1744–1795), zdědil rodové statky v jižních Čechách po svém bezdětném strýci, významném sociálním reformátorovi Johannu Nepomukovi B. (1741–1803). B. tento majetek ještě 1806 rozmnožil sňatkem s Gabrielou z Rottenhanu, dcerou prezidenta nejvyššího soudního dvora, která zdědila velké severočeské panství Červený Hrádek u Chomutova. K panství patřily kromě rozsáhlých pozemků i prosperující hospodářství, cukrovar, těžba olova a uhlí, vápenka, bělidlo, textilní manufaktura a sklárna Georghütte (Jiřího huť) v Neuhausu (dnes Svahová). Do Červeného Hrádku, který se v té době stal hlavním rodovým sídlem, B. přenesl i ústřední správu panství.

Poněkud podivínský B., který od mládí projevoval nevšední zájem o vědu, žil od svých třinácti let v Čechách. 1799–1803 se vzdělával na Theresianeu, šlechtické akademii ve Vídni. Pak jej zcela zaujaly přírodní vědy, především matematika, a začal studovat na pražské technice. Své zájmy rozšířil o fyziku, chemii, ekonomii, filozofii a státoprávní vědy. Pro výzkum si zřídil i vlastní laboratoř. Pokoušel se také o román a psal poezii, v níž dokonce aplikoval algebraické vzorce. Značný rodový majetek využíval k publikování vlastních spisů, finanční podpoře časopisu Isis (vydával ho Lorenz Oken) a cestám po Evropě (Švýcarsko, Itálie, Francie). 1811–15 se B. zabýval otázkami aplikované mechaniky a poprvé formuloval obecný problém dynamiky soustav s proměnnou hmotností (problém, který se stal aktuální teprve při rozvoji raketových letů ve 20. století) při tom dospěl k odpovídajícím diferenciálním rovnicím. K těmto problémům publikoval 1812 a 1814 v Lipsku dvě knihy. 1815, v době restaurace Bourbonů, pobýval v Paříži. Při té příležitosti v srpnu navštívil zasedání francouzské akademie a snažil se své výsledky předložit akademikům. Osobně se setkal s P. S. Laplacem. Během jednání také upozorňoval na některé názory ředitele pražské polytechniky F. J. Gerstnera, které odporovaly stanoviskům části francouzských vědců; B. se později domníval, že to bylo příčinou ochladnutí zájmu francouzských fyziků o jeho vlastní vědecké výsledky. Přesto se 1819 k B. rovnici vrátil P. S. Poisson a doložil její odvození přímo z d’Alembertova principu virtuálních rychlostí. B. rovněž korespondoval, jak je doloženo z dochované osobní pozůstalosti, s řadou evropských učenců (A. Humboldt, A. M. Ampère, K. F. Gauss, J. J. Berzelius, J. W. Goethe, L. J. Gay-Lussac, L. Oken ad.). 1818 B. získal čestný doktorát filozofie na univerzitě ve Würzburgu. B. vědecké poznatky využíval k zavádění progresivních technologií, strojů a řemesel na své statky, aby tak zvýšil produktivitu práce. 1810–18 se např. zaměřil na popis, teorii, využití a propagaci parního stroje. V době rozšíření Wattova vynálezu z roku 1769 se B. snažil o konstrukci neperspektivního parního stroje ze dřeva, i když zřejmě jeho stroje byly funkční a produkční. Zaváděl je do svých skláren a využíval k odvodňování svých krušnohorských dolů. Po Gerstnerově a Božkově sestrojení prvého parního stroje na pražské polytechnice věnoval B. škole 1810 druhý stroj o výkonu 17 HP (tj. 12,5 kW).

Již od 17. století produkovaly jihočeské buquoyské sklárny výrobky, které patřily k nejznámějším v Čechách. Největší proslulosti však dosáhly díky úspěšným B. chemickým pokusům. Koncem 1816 se v huti v Jiříkově Údolí u Nových Hradů podařilo vyrobit černé, vysoce lesklé, tvrdé a neprůhledné sklo s příměsí čediče a kysličníků kovů zvané hyalith. K černé sklovině pak 1819 přibyla její červená opakní varianta a poté 1824 hyalith červenočerně mramorovaný. Materiál velmi zdařile imitoval přírodní drahé kameny, byl vhodný k broušení a výrobě luxusních předmětů. Vyráběl se pouze do 60. let 19. století a dodnes patří k nejvíce ceněným sklům stylu raného biedermeieru.

B. studoval i další problémy, např. refrakci v přízemní vrstvě atmosféry, dále dosáhl úpravy barometru, snažil se o matematicky podložený výklad teorie tepla, šíření světla. Při studiu fyzikálně chemických reakcí se pokoušel obejít bez tehdy běžných předpokladů existence hypotetických substancí: eteru a calorica. V pozdější době se začal zabývat i politickou ekonomií, vycházel z prací Adama Smithe, propagoval využívání matematických metod a přisuzoval státu značné direktivní pravomoci. 1840 publikoval utopickou stať Prvé listy z rozprav o ideálním státě. B. v době revoluce 1848 nejenom zveřejnil svoji představu o konstituční monarchii, ale se svým synovcem hrabětem Vojtěchem Deymem se připojil k pražskému červnovému povstání. Po jeho porážce byl zatčen a internován na Hradčanech. Po propuštění musel opustit Prahu a usadil se na Červeném Hrádku a do konce života se věnoval svým vědeckým zájmům.

B. stál u počátku snah o vybudování Muzea království českého a 1820–35 byl i členem jeho správní rady. 1825 byl jmenován členem Královské české společnosti nauk a několika dalších evropských učených společností. Jako obdivovatel umění zaměstnával skladatele V. J. Tomáška. 1838 inicioval založení jedné z prvých evropských přírodních rezervací v novohradském polesí – Žofínského pralesa.

B. drobnější glosy vycházely převážně v časopisech Annalen der Physik a Okenově Isis.

B. bratr Ludwig Ernst (1783–1834) patřil k významným romantickým malířům-krajinářům.

D: výběr: Analytische Bestimmung des Gesetzes der virtuellen Geschwindigkeiten…, Leipzig 1812; Beschreibung einer im Jahre 1813 … in Böhmen erbauten … Dampfmaschine, 1814; Ideelle Verherrlichung des empirisch erfassten Naturlebens, Leipzig 1826 (2. vyd.); Die Theorie der Nationalwirthschaft…, Leipzig 1815–16, 2. vyd. Hildesheim 2005; Die Fundamentalgesetze zu den Erscheinungen der Wärme, Leipzig 1826; Anregungen für philosophisch- wissenschaftliche Forschung und dichterische Begeisterung…, Leipzig 1827.

L: G. K. Michajlov, Georg Bukua i načala dinamiki sistem s peremennymi massami (G. B. a počátky dynamiky soustav s proměnnou hmotností), in: Issledovanija po istorii fiziki i mechaniki, Moskva 1986, s. 191n. (s bibliografií a další literaturou); A. Günther – H. Fuchs, Graf Georg von B. und seine hölzerne Dampfmaschine, in: Technische Blätter, 1913, seš. 3, s. 116n.; A. Ederer, Snahy B. o propagaci parního stroje, in: Sborník Národního technického muzea 2, 1956, s. 114n.; R. Klofáč, Buquoyské sklářství první poloviny 19. století, in: Ars Vitraria 5, 1974, č. 5, s. 53n.; M. Buquoy, Begegnungen in Böhmen: Goethe – Buquoy – Tomaschek: Wissenschaft, gesellschaftliches Leben und Musik, München 1986; OSN 4, s. 943 (s bibliografií); M. Buquoy, Schwarze und rote Hyalithgläser, in: Das Böhmische Glas 1700–1950, Passau 1995, sv. 2, s. 41n.; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 36n.; P. Koblasa, Buquoyové. Stručné dějiny rodu, 2002, zvl. s. 29n. a rejstřík; Myška, s. 70n.

P: SOA Třeboň, fond Buquoyové 1430–1945.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jaroslav Folta, Marie Makariusová